Jsou věci, do kterých není radno strkat nos, ale sklenice vína mezi ně rozhodně nepatří. Lukáš Rudolfský navíc začal strkat nos i do podniku svého otce. Díky tomu je dnes firma Vinné sklepy Kutná Hora unikátním vinařstvím.
Tak unikátním, že koupi podílu před pár dny dovršil Karel Schwarzenberg. Za patnáct milionů korun dostal padesát procent, druhá polovina patří jednateli vinařství, zmíněnému Lukáši Rudolfskému.
Nový spolumajitel, kterým je exministr zahraničí a jeden z nejvýraznějších politiků polistopadové éry, po dovršení obchodu prohlásil, že nechystá žádné převratné změny.
„Směr hospodaření je nastaven dobře. Chci však podpořit další výsadbu vinohradů a pomoct ke zkvalitnění technologie a strojového vybavení,“ nechal se slyšet kníže z významného šlechtického rodu, jehož kořeny sahají do historie ještě hlouběji než kořeny révy vinné.
I proto se jeví jako velmi vhodné Schwarzenbergovo spojení s kutnohorským vinařstvím hospodařícím v lokalitě, která je historií prosáklá.
Jedna z vinic se nachází přímo pod dechberoucím gotickým chrámem svaté Barbory a sklepy vinařství jsou umístěny nedaleko vznosné sakrální stavby, v klášteře řádu svaté Voršily.
Bezmála zakopnout o dějiny lze také na dalších místech náležících k vinařství, exkluzivní poloha však není jediným důvodem, proč je unikátní. Sami si v něm vyrábějí bylinné extrakty a přírodní směsi, s nimiž pečují o vinnou révu a produkují víno bez použití průmyslové chemie.
Lukáš Rudolfský věří přírodním postupům
Na základě toho drží kutnohorští jako jediní v Česku a na Slovensku prestižní certifikaci Demeter, udělovanou za přísných podmínek biodynamickým zemědělcům v zemích celého světa.
„Chceme hospodařit tak, abychom půdu nevyčerpávali, ale naopak ji předali příštím generacím vitálnější a zdravější. Právě tahle filozofie je Karlu Schwarzenbergovi blízká, a také proto se rozhodl pro investici do našeho vinařství,“ vystihuje principy biodynamického zemědělství Lukáš Rudolfský.
Zrovna tuto sobotu vyzvednou lidé z vinařství ze země tři sta kravských rohů, které tam na podzim uložili. Rohy jsou naplněny přírodní směsí, hnojem a podobně, není v nich žádný umělý preparát.
Pár jich bude rozdáno zahrádkářům, ale většinu směsi zvané roháček si Vinné sklepy nechají pro vlastní potřebu: smíchají ho s vodou a jemně rozpráší nad vinicemi.
Do země naopak půjde křemenáček. V kravských rozích je tentokrát rozdrcený křemen, ten je v půdě od jara do podzimu, a z něj vyrobený postřik zpevňuje list. Když pak hrozny zrají, nechytají se jich choroby.
Usměvavý Rudolfský připouští, že to někomu může zavánět šarlatánstvím, zvlášť když ještě prozradí, že se sklizeň rozličných bylinek pro postřikovací směsi řídí jednotlivými fázemi měsíce. Zcela vážně ale dodá, že přesně tohle je cesta, které ve vinařství věří. A víra se do míst, v nichž se k nebi pnou věže chrámu svaté Barbory, zkrátka hodí.
Bylinkami smíchanými s vodou zbavenou minerálů je ošetřováno čtyřiačtyřicet hektarů vinohradů. A nejen jich. Za pomoci jednoho z preparátů se pečuje o téměř všechny prvoligové fotbalové trávníky: hráči nemusejí čekat pětidenní ochrannou lhůtu při použití chemických prostředků a za dvě hodiny jsou na trávníku.
„Našeho preparátu se klidně můžete napít,“ upozorňuje Rudolfský, což by u těch umělých rozhodně nedoporučoval. Připomíná tak, že z produkce vinařství nemusí být degustováno pouze víno. Přísady do různých směsí jsou otestovány Mendelovou univerzitou v Brně, vyzkoušeny na vinicích a nejsou dražší než uměle vyráběné prostředky.
Napít se „koktejlu“ z bylinek ale
rozhodně nebylo možné vždy. Lukáš Rudolfský totiž jde i nejde
ve šlépějích otce, který podnikání rozjel v roce 2002, kdy si
v Kutné Hoře pronajal 4,5 hektaru vinic a s jediným zaměstnancem
vyráběl vína konvenčním způsobem.
Po dvou letech nabídl synovi, aby podnik
převzal, ten zprvu neměl zájem. Hrál hokej a toužil po
profesionální kariéře, ke všemu se vyučil programátorem
technologických pracovišť, takže o pěstování vína nic
nevěděl.
I proto si myslel, že se jedná o ryze
přírodní nápoj. „Následně jsem se s tátovým vinařstvím
seznamoval a narazil na místnost plnou preparátů, jimiž se réva
a víno ošetřovaly. Byl jsem v šoku, nějakou dobu jsem dokonce
přestal víno pít.“
V tu dobu se tehdejšímu iráckému ministrovi obrany přezdívalo Chemický Alí a přesně tahle slova napsal Lukáš Rudolfský správci místnosti na dveře, za nimiž sklad objevil. Mínil to v žertu, ale zcela vážně věděl, že takhle hospodařit nechce.
A stalo se. Dnes ve vinařství, kde stále působí i Lukášův otec a zároveň už také Lukášova dcera Dominika, nepoužívají žádné pesticidy, herbicidy, insekticidy ani umělá hnojiva.
Obrat za loňský rok činil 14 milionů korun, z toho následujícího už může kromě rodiny Rudolfských těžit i příslušník starobylého rodu.
Tím jsme zpět u historie. Kutná Hora je starobylé město ležící pod třemi vrchy naproti třem dominantním stavbám a spolu se třemi věžemi katedrály sv. Barbory symbolizujícími svatou trojici.
„Kopec Kaňk je naproti sedlecké katedrále Nanebevzetí Panny Marie, přímo proti klášteru svaté Voršily je kopec Sukov a chrám svaté Barbory je v linii s kopcem Kuklík,“ líčí s odzbrojujícím úsměvem muž, který má na všech kopcích vinice.
Jedna z nich je Nad Kapličkou, další Pod Barborou, jiná nese rovnou název U Všech svatých. „Už kněžna Libuše věštila, že česká země bude jednou bohatá z města pod třemi vrchy,“ říká zasněně Rudolfský, vizionář a idealista, snažící se propojovat region.
Největší slabina tohoto textu je zjevná a téměř bolestivě z něj trčí. Text sice přináší zprávu o vínech, ale neumožní je ochutnat. Hřích lze napravit pouze tím, že si člověk sežene lahev z vinařství a otevře ji.
