Když se akcioví analytici snaží prognózovat budoucí vývoj trhů nebo jednotlivých společností, často vycházejí z historických trendů. I když víme, že historie je jen částečným vodítkem a „historický výnos není zárukou výnosu budoucího“, od něčeho se ve svých predikcích odrazit musíme.
I díky tomu se naše uvažování o světě ve velké míře řídí jakýmsi zachováním kontinuity. Neboli, nevím, jak bude vypadat svět za dvacet let, ale vím, že zítřejšek bude do značné míry odrazem včerejšku.
O to víc mě zasáhly ranní zprávy 24. února, kdy se Rusko rozhodlo zákeřně napadnout Ukrajinu. Neodpovídalo to totiž mému vnímání světa, jelikož jsem si říkal, že konvenční války v Evropě jsou jednoduše minulostí a díky mezinárodnímu obchodu se již dnes z pragmatického hlediska nikomu otevřený konflikt nevyplatí. Ani Vladimiru Putinovi.
Řád nastolený po rozpadu Sovětského svazu jednoduše musí přetrvat a veškeré harašení ruskou armádou na východních hranicích Ukrajiny je jen předváděním.
Bohužel jsem se mýlil. Nepočítal jsem s tím, že ideologie převládne nad pragmatismem a že Vladimir Putin je dostatečný blázen na to, aby porušil všechny dohody, na kterých stojí bezpečnost v Evropě. Jednoznačně nám v ten den ukázal, že ve své snaze ukázat Západu, kdo je tady pánem, s sebou dolů vezme klidně i celý svět, své krajany nevyjímaje. Mé vnímání světa se 24. února úplně změnilo.
Naštěstí to ale platí i z druhého směru. Nečekal jsem, že reakce Západu bude tak koordinovaná a rázná. Evropská unie je skvělý projekt, nicméně dlouhá léta trpěl rozhádaností a absencí jasného cíle.
Rozsáhlé sankce, které mají za cíl kompletně izolovat Rusko od globálních finančních systémů i za cenu energetické krize, jsou však jasným důkazem toho, že se Evropa probudila a začala brát svoji bezpečnostní situaci vážně. Smutné je jen to, že za to zaplatí Ukrajinci svými životy a svou ekonomickou budoucností.
Jako akcioví analytici jsme i v těchto chvílích tlačeni k tomu, cynicky vyhodnocovat dopad války na trhy a hledat investiční příležitosti. Odpověď je v tomto případě nasnadě.
Kvůli eskalujícím výdajům na obranu budou růst zbrojařské firmy a kvůli raketově rostoucím cenám komodit a černého zlata také sektory základních materiálů a ropy. Navíc, i kdyby ceny základních surovin zůstaly na aktuálních hodnotách, firmy angažující se v těchto oblastech můžou očekávat doslova ziskové žně.
Méně očividnou možností je technologický sektor, a to ze dvou důvodů. Prvním je jeho nízká expozice na rusko-ukrajinskou válku, a to především u softwarových společností. Koneckonců, blahobytný západní život zatím jede dál a spotřebitelé a firmy si například balíky Office stejně zaplatí.
Druhým důvodem jsou sázky na to, že zvedání úrokových sazeb americkou centrální bankou nebude tak agresivní, jak se ještě v polovině února čekalo. To do hry opět vrací růstové investování. Navíc po lednových a únorových propadech jsou mnohé technologické akcie opět za rozumné ceny.
Na druhou stranu, situace je nyní tak nepřehledná a tak těžko předvídatelná, že netušíme, co přinese ani jen příští týden. Ruský útok na ukrajinskou jadernou elektrárnu to jen potvrdil. A tento pocit sdílejí i trhy, jelikož denní propady v řádech jednotek procent jsou následovány prudkými růsty. Vzhledem k tomu je možná lepší mít větší část svého portfolia v hotovosti a připravenou na moment, kdy se situace uklidní.
Další možností je přebytečnou hotovost vzít a poslat ji tam, kde je nyní skutečně potřeba. To je na Ukrajinu. Po celé České republice se zvedla vlna solidarity a lidé posílají peníze různým neziskovým organizacím, které na Ukrajinu posílají konvoje s humanitární pomocí.
Za uvážení také stojí přispět Ukrajině na vojenský materiál, to je však už záležitost morálního postoje každého z nás. A pokud nemáte peníze, kterými byste mohli pomoci, existují určitě i jiné možnosti.
Tímto
bych dnešní komentář ukončil a doufám, že za měsíc už budu
psát o tom, že se Rusové a Ukrajinci dohodli na podmínkách
příměří a „na východě klid“. Do té doby pomáhejte, jak
jen můžete.
