Nenápadná budova v Jablonci nad Nisou ukrývá zbytky kamenných základů sklářské fabriky. Minulost se tu zvláštně potkává s budoucností. Každý den tudy do kanceláří a dílny procházejí vývojáři, kteří mění vodíkové vize v realitu.
Své vodíkové pracoviště tu má společnost Devinn, jedna z nejinovativnějších firem v Česku. A vodík se tu skloňuje ve všech pádech, jako palivo budoucnosti pro auta i vlaky nebo jako nástroj pro dlouhodobé uchovávání energie z obnovitelných zdrojů.
Jedním z projektů, které v Jablonci vznikají, je nevelké vozítko, které vypadá tak nějak jako ze Star Treku. Pohání ho pochopitelně vodík a prototyp brzy čeká testování u prvního zákazníka. Takzvaný H2BOT má fungovat jako mobilní dálkově řízená dobíjecí stanice pro elektromobily.
„Vidíte? To jsme tu pověsili před rokem a půl,“ ukazuje spoluzakladatel Devinnu Luboš Hajský na návrhy vodíkového vozítka, které visí na stěně dílny. „A dnes už prototyp fyzicky stojí,“ dodává.
H2BOT je nezávislý na elektrické síti, zdrojem energie je stlačený vodík. Ovládá se online skoro jako videohra, takže na místě nepotřebuje lidskou obsluhu, díky kameře dokáže robotickou rukou připojit napájecí kabel a zvládne dobíjet elektromobily třeba v rámci velkých centrálních parkovišť. Výroba energie v palivovém článku přitom neprodukuje žádné emise – kromě energie vzniká pouze čistá a lehce ohřátá voda i vodní pára.
Specialisté ušpinění od součástek
Není to jediný prototyp z oblasti automotive a energetiky, na kterém tu pracují. Devinn je jednou z pěti firem, které se podílejí na vývoji vodíkem poháněného českého náklaďáku na podvozku kopřivnické Tatry. A vývojáři z Jablonce stojí i za vodíkovým mobilním generátorem H2BASE, kterým pravidelně napájejí stage festivalu Rock for People.
V dílně Devinnu není poznat, kdo je vývojář, technik nebo konstruktér. Pracují tu specialisté na automotive i vodíkové systémy, spojuje je chuť řešit otázky udržitelnosti, obnovitelných zdrojů a ekologie. Vývoj, programování a 3D modely tu fungují ruku v ruce s klasickou mechanickou konstrukcí. Kancelář a dílna jsou od sebe vzdáleny jen několik metrů. Nápady se díky tomu okamžitě ověřují v praxi a „v montérkách“ tu můžete potkat i kolegy, kteří běžně sedí spíše za monitorem.
„Každý člen týmu by měl mít přehled o celém projektu. Díky tomu ho společně a rychle posouvají dopředu. Učí se jeden od druhého a mají zápal o věc. Snažím se, aby tým pracoval co nejvíce pohromadě,“ vysvětluje pravidla Luboš Hajský.
Na trhu práce hledá absolventy hlavně z Technické univerzity v Liberci, obou vysokých učení technických nebo průmyslovek. Ve firmě se uplatní všechny profese, které jsou spojené s mechatronikou, elektronikou, mechanikou nebo softwarem. Devinn aktuálně shání i odborníky na dotace a komunikaci či vyhodnocování inovativních technických řešení.
Aby si Hajský udržel absolventy a nalákal nové, začal před čtyřmi lety pořádat vlastní vzdělávací akademii. Přijímá do ní lidi, kteří sice nemají potřebné vzdělání, ale mají zájem o obor. Těm nejlepším pak firma nabídne stálou pracovní pozici. Zároveň Devinn připravuje program pro spolupráci s vyučujícími praktické výuky na středních školách.
„Spolupráci s univerzitami pak dokážeme navázat hlavně proto, že práce na našich projektech je jednoduše technicky rozmanitější a studenti si u nás mohou vyzkoušet více oblastí. Nepracují na dílčím komponentu, ale na funkčním celku. Stále ale soupeříme s konkurencí nadnárodních koncernů, které poskytují velké části univerzit štědré finanční příspěvky. Bohužel tím v podstatě odvádějí odborníky pryč z Česka. Pracují sice na našem území, přidaná hodnota se ale odvádí do zahraničí,“ dodává Luboš Hajský.
„Lidé si nás nacházejí často sami a jdou sem s jasným cílem pracovat ve vývoji. Pro všechny je to nové téma. Zároveň je to ale téma, které má smysl a budoucnost,“ poznamenává Hajský, jehož firma se 130 zaměstnanci, a plánovaným obratem pro letošní rok ve výši 250 milionů korun, je v oboru vodíkových aplikací jedničkou na českém trhu.
Náhodná cesta k vodíku
Ve vodíku se Luboš Hajský zhlédl už před sedmi lety. Firma, kterou založil se svou ženou Věrou, tehdy potřebovala rychle navrhnout řešení, jež by dokázalo vyřešit situaci, kdy elektromobilu v provozu náhle dojde energie.
„Bylo to v roce 2017, kdy celosvětový trend elektromobility byl už jasně vytyčen a kdy jsme pro jednu velkou automobilku vyvíjeli mobilní nabíječku,“ popisuje. Klasické baterie se pro mobilní řešení nehodily, nedokážou totiž převézt dostatečné množství energie, aniž by rychle naskakovala hmotnost nabíječky.
Díky předchozí spolupráci tehdy Hajský navštívil Ústav jaderné fyziky v Řeži u Prahy. „Když jsme s kolegy procházeli jednou částí ústavu, tak nám tam jeden z expertů říká: ‚No a tady děláme s vodíkem a ten má tu vlastnost, že jeden kilogram vodíku uchová 33 kilowatthodin energie.‘ A v tu chvíli jsme se na sebe s kolegy podívali a věděli jsme, že máme řešení pro naši mobilní nabíječku,“ vypráví.
Luboš Hajský, spoluzakladatel a CEO společnosti Devinn
Zatímco na Západě se už vodíkové technologie běžně využívaly, v Česku byla v té době ještě v plenkách. „A tak jsme je tu začali budovat,“ poznamenává zakladatel Devinnu.
Přestože firma existuje teprve devátým rokem, má za sebou už víc než 150 vývojových projektů. Je významným českým integrátorem vodíkových systémů v energetice a dopravě, vyvíjí a prodává vlastní produkty a dokáže konkurovat i nadnárodním firmám, které mají na trhu dlouholetou tradici.
Spolupracuje s Tatra Trucks, Škoda Auto i dalšími podniky v automotive nebo s giganty v oblasti energetiky, jako je Orlen Unipetrol. Vyvíjí technologie, které můžou s využitím vodíku a fotovoltaiky pomoci k větší energetické soběstačnosti budov. A dokáže nabídnout vodíkové řešení i pro pohánění aut nebo vlaků.
Blízká hydrogenová budoucnost
Podle studie poradenské společnosti Enerdata a Francouzského institutu pro mezinárodní a strategické záležitosti je aktuálně vodík nejperspektivnější jako krátkodobé úložiště přebytečné energie z obnovitelných zdrojů, především z větrných a fotovoltaických elektráren.
Stacionární vodíkové palivové články nacházejí uplatnění také jako záložní zdroje napájení v kritických sektorech, jako jsou nemocnice nebo datová centra. A pokud se podaří vyrábět víc zeleného vodíku s nižšími náklady, může hrát hlavní roli v dekarbonizaci evropského průmyslu.
„Vodík je velmi zajímavý z hlediska energetické bezpečnosti a soběstačnosti, hlavně díky možnosti vyrobit ho kdekoli a kýmkoli na světě. Je velkou příležitostí obecně především v průmyslu, energetice a také vlakové a autobusové dopravě a zároveň i v těžké nákladní dopravě,“ shrnuje Luboš Hajský.
I proto jde o perspektivní obor budoucnosti – publikace Hydrogen Roadmap Europe uvádí, že do roku 2030 bude v evropském vodíkovém sektoru pracovat až milion zaměstnanců a do roku 2050 se tento počet zvýší na 5,4 milionu zaměstnanců, což je přibližně trojnásobek dnešního počtu pracovních míst v chemickém průmyslu celé EU.
Podle poradenské společnosti McKinsey přijalo vlastní národní vodíkové plány už přes třicet států světa. A vlády se zároveň zavázaly podpořit vodíkový boom více než sedmdesáti miliardami dolarů z veřejných rozpočtů. Celkově by globální vodíkové investice měly během sedmi let přesáhnout 300 miliard dolarů.
Trh právě vzniká, poptávka roste
I Devinn průběžně investuje do vývoje dalších produktů, jako je třeba pojízdná plnička vodíku. A také do vlastní výroby vodíku pomocí elektrolyzéru, která ve spojení s generátorem H2BASE dokáže vytvořit energeticky soběstačnou budovu.
„Nejsme žádní vodíkoví aktivisté, jsme ale přesvědčeni, že vodík dokáže významně doplnit současný energetický mix. Z vodíku vyráběnou elektrickou energií chceme například podpořit nedostatečnou infrastrukturu dobíjecích stanic,“ říká Hajský.
Jeho cílem je vyvinout a vyrobit takový produkt z oblasti obnovitelných zdrojů energie nebo dopravy, který by Devinn dostal do čela v evropském měřítku. „Nechceme být ‚lovci patentů‘, hledáme především funkční řešení, abychom inovaci převedli do reálné praxe,“ zdůrazňuje majitel firmy.
Jak to dopadne v praxi s robotickou vodíkovou nabíječkou H2BOT, se teprve uvidí. Pokud vezmeme čistě cenu za kilowatthodionu, je energie z vodíku konkurenceschopná, problém je ale v nákladnosti pořízení celé technologie.
„Je to otázka budoucnosti. Existuje řada míst, kde nejde vybudovat klasickou dobíjecí stanici. U prototypu jsme chtěli ukázat, co umíme, a využít naší mobilní aplikaci Caren, kterou uživatelé budou mít, aby si přesně navolili čas dobití svého auta,“ popisuje Hajský.
Jestli takových vozítek Devinn vyrobí víc, podle něj rozhodne situace na trhu, stejně jako u mobilního vodíkového generátoru H2BASE. V Česku je to zatím unikum, v zahraničí by ale zájem mohl být velký. „Vodíkový trh právě vzniká a my vidíme, že poptávka rychle narůstá,“ podotýká Hajský.
Tento článek je součástí projektu, který vznikl ve spolupráci Forbes Česko a skupiny BTL. V následujících měsících vám díky ní na příbězích úspěšných inovátorů představíme 11 nejžádanějších profesí budoucnosti, u nichž nešlápnete vedle, pokud se jim začnete věnovat. Nebo k nim nasměrujete svoje potomky.
Jaké profesní obory budou v budoucnu nejžádanější? Které jsou ty nejinovativnější? A kdo má odvahu investovat do neznáma a razit cestu lidstvu k úplně novým možnostem? Každý měsíc vám přineseme dva nové profily osobností, díky kterým můžete zjistit, co je podmínkou úspěchu.
