Ztělesňovala důstojnost, odhodlanou službu vlasti, úctu k tradicím a k odkazu předků, byla všeobecně ctěnou a respektovanou osobností. Královna Alžběta II. ale také byla ženou, která měla vynikající smysl pro humor, ráda žertovala, měla ráda ironii a sarkasmus a máloco ji zaskočilo.

U příležitosti konce roku 2022, v němž jsme se s královnou Alžbětou II. rozloučili, jsme pro vás v rámci silvestrovského vydání sloupku Forbes Royal vybrali pár vtipných a málo známých historek, které Její Veličenstvo představují v poněkud jiném světle, než jste zvyklí.

Jásající královna

Pokud byla královna Alžběta II. někde opravdu sama sebou a zcela nenucená a přirozená, bylo to dostihové prostředí. Královna Alžběta patřila mezi britskými panovníky k největším příznivcům dostihů vůbec – i v historickém kontextu. Svět koní a dostihového sportu prostě milovala.

Když Alžběta II. navštěvovala dostihová závodiště nebo své stáje, při neformálních soukromých rozhovorech se zdaleka neomezovala jen na lidi ze svého nejbližšího okruhu, ale ráda si povídala s řadou dalších, zcela běžných lidí od koní. Opakovaně se vyjádřila, že právě mezi nimi se cítí být příjemně vzdálena královským povinnostem a veškerému tlaku vyplývajícímu z její pozice.

Byla to její ryze soukromá radost a aktivní odpočinek, při němž načerpávala síly. A právě kvůli tomu bylo možné na závodištích a v hřebčínech zjistit o královně mnohem více než v mnohých knižních biografiích, natožpak třeba v médiích a v bulvárním tisku.

Jak konstatoval Julian Muscat, autor výjimečné publikace o tom, jak se panovnice a dostihový sport navzájem ovlivňovaly, nazvané Her Majesty’s Pleasure. How Horseracing Enthrals the Queen, závodiště otevírala veřejnosti okno do jinak velmi pečlivě střeženého královnina soukromí.

Skutečnou povahu královny a její soukromé libůstky i osobitý smysl pro humor znal vedle její nejbližší rodiny především její blízký přítel a dlouholetý spolupracovník John Warren. Coby dostihový manažer královny měl John Warren na starosti veškeré dostihové operace královny, správu jejího hřebčína, po dohodě s ní rozhodoval o všem důležitém kolem její stáje, včetně startů jednotlivých jejích koní.

To, jak blízcí si byli i lidsky, bylo vidět pokaždé, když některý z desítek koní z její stáje zvítězil v některém z dostihů. Slavný je videozáběr z roku 2012, kdy se královna spolu se svým manažerem Johnem Warrenem radovali z vítězství klisny Estimate v Ascot Gold Cupu. Na záběrech jásající panovnice je patrné, že nechybělo málo a ti dva si padli kolem krku.

Především Warren měl k nepatřičně důvěrnému gestu jen krok. Naštěstí se pevně držel svého křesla, a tak se oba omezili jen na radostné tleskání, vzrušené lomcování opěradly a jásání bok po boku.

Ano, šéfe!

Neformální tvář, kterou královna ukazovala v těch chvílích, kdy byla šťastná u svých koní, s sebou navíc nesla řadu velice humorných situací. Lidé od koní a zejména ti z Alžbětina vnitřního okruhu si často mohli dovolit říci královně i věci, jež by se za jiných okolností považovaly za naprosto nevhodné. Mohli s ní vtipkovat a ona v tu chvíli vystupovala jako kterýkoli jiný majitel dostihové stáje. S humorem a nadhledem.

Zmíněný John Warren například vyprávěl novináři Julianu Muscatovi půvabnou historku, jak si jednou královna vyjela v jeepu na ranní trénink spolu s trenérem svých koní Richardem Hannonem. Hannon to ráno pečlivě nachystal stájovou rutinu a rozdělil svému týmu úkoly, aby královna mohla v jedné chvíli vidět tréninkovou skupinu složenou pouze z koní, které má ve svém majetku.

Všechno běželo podle plánu až do chvíle, kdy se najednou ke skupině připojil jezdec na úplně jiném koni. Hannon zrudl vzteky a začal na nebožáka v sedle nejprve gestikulovat a posléze i řvát, aby okamžitě odjel pryč. Jezdec, jenž v ten den dorazil pozdě do práce, jen stále opakoval: „Ano, šéfe!“, ale k odchodu se neměl.

Když se Hannon podíval lépe, zjistil, že dotyčný mladík má pod ochrannou přilbou turban, že je Ind a kromě oné jedné větičky vůbec neumí anglicky. Odzbrojený trenér se v naprostém zoufalství obrátil na vedle sedící královnu „Madam, umíte hindsky?“ a obdržel od panovnice odpověď „Obávám se, že ne.“ Zatímco Warren na zadním sedadle zadržoval smích, Hannon opáčil: „To byste ale měla, vládla jste jim dostatečně dlouho, nebo ne?“ Veškeré osazenstvo jeepu včetně Alžběty nato propuklo v bouřlivý smích.

Po tréninku se Alžběta znovu přitočila k Hannonovi a řekla mu s úsměvem: „Myslím, že byste byl v šoku, kdybych najednou začala mluvit hindsky.“ „Vždy nejprve sledujeme trénink koní a po jeho skončení se přesouváme do stáje, aby si královna mohla s jezdci popovídat,“ řekl později Hannon v Muscatově knize o královně. „To si vyloženě užívá, stejně jako posezení u nás doma. Tvrdí, že můj obývák patří k hrstce míst, kam chodí a kde necítí, že je zase čerstvě vymalováno.“

A ještě jedna historka spojená s královnou a dostihovým prostředím. Zřejmě největší faux pas, které se lidem kolem dostihů podařilo v souvislosti s královnou udělat, se odehrálo v roce 1979. Hrdinou této historky byl trenér Ian Balding, jenž připravoval královniny koně bezmála čtyřicet let.

Když se ho Alžběta II. v den jmenování Margaret Thatcherové premiérkou po telefonu zeptala, co o ní soudí, odpověděl: „Je to opravdu zvláštní, zvláštní pomyšlení, že nám teď bude vládnout žena…“ – což coby poznámka směřovaná k vládnoucí panovnici vyznělo přinejmenším pozoruhodně. Královna se prý jen usmála a odpověděla: „Och, vážně? Neříkejte!“

Královna a její mimikry

Jaké barvy se vám vybaví, když se řekne Alžběta II. a její oděv? Všechny barvy duhy od žluté přes limetkovou, pastelové odstíny od pudrové po lila až po výrazné tyrkysové, smaragdové a fuchsiové? Správně! Ostatně i výrobce slavného vzorníku Pantone kdysi královnin módní styl uctil originálním vydáním svého spektra barev s podobiznami královny v nejrůznějších jejích barevných outfitech.

Výrazné královniny barvy byly ovšem výhradně doménou jejích oficiálních příležitostí a umožňovaly nejlepší způsob, jak se ukázat světu i svým poddaným. A byly výrazné proto, aby panovnice byla okamžitě vidět i na stovky metrů daleko – třeba když při přehlídce Trooping the Colour mává z balkonu Buckinghamského paláce, obklopená svojí rodinou.

Není to zkrátka tak, že by se královna nejraději oblékala do odstínů v barvách peří tropických papoušků proto, že by v nich měla zvláštní zálibu. Ve skutečnosti měla královna Alžběta II., jak víme z jejích volnočasových outfitů, naopak ráda spíše tlumené, zemité barvy a nenápadné přírodní odstíny. 

Při procházkách a vyjížďkách na koni nebo dovolené ve Skotsku nosívala nejraději prošívanou vestu, šedé sako, svetřík či bundu v barvě khaki, kostkované sukně či kalhoty v odstínech hnědé a béžové, pevné šněrovací boty a šátek na hlavě. Působila zkrátka zcela nenápadně.

V minulosti, kdy vykonávala své tradiční dlouhé procházky po okolí na svém panství Balmoral a chodila pěšky a často bez doprovodu, se dokonce běžně stávalo, že potkala turisty, kteří ve starší dámě v brýlích, nenápadném venkovském oděvu, vestě, šněrovacích botách a s šátkem na hlavě vládnoucí panovnici Velké Británie nepoznali a ptali se jí na cestu jako obyčejné místní ženy.

Je známá historka, kdy takto královna, tehdy v doprovodu svého bodyguarda Richarda Griffina, potkala dvojici starších amerických turistů. Ti s neznámou dámou zapředli hovor, přičemž od první chvíle bylo jasné, že nevědí, s kým mluví. Záhy se dvojice Alžběty II. dokonce zeptala, zda královnu pravidelně vídá, když je ve Skotsku. „Ne, ne příliš často,“ odvětila prý turistům královna. „Ale tady Dickie, ten na ni kouká každý den, je to totiž osobní strážce Jejího Veličenstva!“

Vtipnou a pravdivou repliku samozřejmě turisti vůbec nepochopili a požádali onu starší paní, aby je s královniným boduyguardem alespoň vyfotila. Královna se zasmála, vzala fotoaparát a pořídila fotku. Sama ovšem stála za objektivem, ne před ním. „Chci být mouchou na zdi, až na to všechno přijdou,“ řekla pak prý svému osobnímu strážci potutelně královna, která v soukromí působila zkrátka jako zcela nenápadná stará dáma. Ovšem se skvělým smyslem pro humor.

Ukázky pocházejí z nové knihy Královna všech, která v našem vydavatelství vyšla v listopadu 2022.