skip to main content

Vyhrajeme, amen. Česko hostí šampionát ve futsalu kněží a je to Boží!

3 minuty čtení

Bezmála tři stovky křesťanských duchovních z celé Evropy se tento týden sešly v Praze. Nepřijely kázat. Spojila je jiná vášeň – láska k míči. Česko totiž poprvé v historii hostí kontinentální mistrovství ve futsalu kněží.

Kostel sv. Petra a Pavla v Říčanech. Do jeho útrob za zpěvu písně Jesus Christ, You Are My Life vchází apoštolský nuncius Charles Balvo. V barokní stavbě ze 14. století vatikánský velvyslanec záhy promlouvá k 260 duchovním z Rakouska, Slovenska, Ukrajiny či Albánie.

Muži v rouchách, z nichž vykukují kapuce od teplákových souprav a tenisky zavedených značek, jeho slova soustředěně poslouchají. Společně se modlí k Bohu, přejí si mír a vyjadřují úctu. O chvíli později se z nich ale v nedaleké sportovní hale na několik hodin stávají soupeři.

Kněží fotbalisté během mše svaté v říčanském kostele sv. Petra a Pavla. Foto: Michael Tomeš

Čeští kněží si před úvodním zápasem šampionátu v šatně dvakrát odříkají Zdrávas, Maria, na palubovce z plných plic zapějí státní hymnu a dají se do „boje“.

Za bouřlivé atmosféry, v níž se prolínají známé fanouškovské pokřiky, dunění bubnů, rachot řehtaček a tleskání, svého soupeře z Itálie přehrávají. Ne a ne však vstřelit branku. Když jeden z borců v červeném trikotu pár vteřin před koncem nevyužije slibnou gólovou příležitost, zaplněná hala si hlasitě povzdechne.

Reklama

Domácí hráči přesto po závěrečném hvizdu sklízejí aplaus a přibližně dvěma stovkám diváků se za podporu odvděčují hromadnou děkovačkou.

Z tváří reprezentantů je patrné, jak si turnaj nesmírně užívají. Pro mnohé jde o životní zážitek, do jehož realizace investovali spoustu úsilí. Třeba pro Konstantina Petra Mikolajeka, říčanského faráře, jemuž nikdo neřekne jinak než Kosťa. „Atmosféra tady je neskutečná. Jsem dojatý a opravdu vděčný lidem, že přišli,“ těší ho.

Říčanský farář Konstantin Petr Mikolajek zdraví fanoušky. Foto: Michael Tomeš

Ještě více energie ovšem proudí od jiného muže, jenž svým vzhledem do kněžského souboru tak nějak nezapadá. Má pečlivě upravený plnovous, uhlazené vlasy a svalnatou postavu, kterou místo dresu obepíná dobře padnoucí sako a přiléhavé džíny.

Tím mužem je Marek Vomáčka. Příležitostný model, fitness trenér, mistr světa v kulturistice, někdejší ligový fotbalista. A poslední tři roky také kouč této reprezentace.

Trenér kněžské reprezentace Marek Vomáčka (vpravo) a jeho svěřenci. Foto: Michael Tomeš

Pár minut před zápasem s mobilem v ruce obchází své svěřence a udílí jim taktické pokyny. V průběhu hry pak neustále horlivě gestikuluje. Spíše než za postranní čarou se pohybuje ve hřišti.

„Když kluky pozoruju, svrbí mě nohy. Mám nutkání za nimi vyběhnout a šance s nimi dotlačit až do brány,“ usmívá se fotbalový mistr Evropy do 16 let z roku 1990 a farník v českobrodské farnosti.

Reklama

S myšlenkou založit fotbalovou reprezentaci kněží přišel před pěti lety její současný kapitán Marek Hric. Na faráře z Ostrova nad Ohří, který pochází ze Slovenska, se tehdy obrátili právě slovenští kolegové. „Dostal jsem výzvu, jestli bychom také nechtěli založit tým,“ vzpomíná na začátek.

Hric tak kolem sebe poskládal tým duchovních z celé republiky, v němž nechybí třeba hlavní armádní kaplan Jaroslav Knichal nebo kolínský kněz Georges Mondo, rodák z Konga a kvůli svému původu asi nejvýraznější zástupce kádru.

Od „klasické“ kopané se ta „kněžská“ příliš neliší. Kromě kvality snad jen tím, že hráči více ctí ducha fair play. Jsou tak slušnější a ani se tolik nenapadají, což potvrzují i Mondova slova. „Hraju bez fauly,“ hlásá svým typickým přízvukem příznivec pražské Slavie.

„Kluci jsou gentlemani. Když je hra nejvíce vyhrocená, tak se na sebe akorát zamračí s tím, že to nejspíš byl faul, protihráči přikývnou a dají mu míč,“ přibližuje kouč Vomáčka. Vzápětí ovšem dodává: „To je ale u nás. Sledovali jsme i vyhecované utkání, kdy se soupeři takřka drželi pod krkem nebo nepřiznávali auty.“

Čeští kněží během úvodního zápasu šampionátu proti Itálii. Foto: Michael Tomeš

Od svého vzniku duchovní výběr pořádá na jaře a na podzim utkání mezi kněžími z Čech a Moravy. V zimě se každoročně účastní evropského šampionátu ve futsalu.

Loni, během turnajového banketu, se poprvé naskytla příležitost, aby se 14. ročník tohoto mistrovství konal v Česku. Na rozmyšlení dostali reprezentanti zhruba 10 minut. Nad sklenicí piva, ve „farářské náladě“, jak říká trenér, nadšeně souhlasili.

Že si organizace akce vyžádá přibližně dva a půl milionu korun, zjistili až později. Vysokou sumu ovšem církevní představitelé sehnali. Pomohli známí z farností, sponzoři, částkou 200 tisíc přispělo rovněž pořádající město Říčany.

A tak atmosféru futsalu kněží může nasát i tuzemská veřejnost…

Kněží v kostele sv. Petra a Pavla v Říčanech. Foto: Michael Tomeš

Na domácím šampionátu, jehož se ve čtyřech skupinách účastní celkem 18 zemí, Češi po bezbrankové remíze s Italy porážejí Kazachy (2:1) a těsně prohrávají s Maďary (1:2) a favorizovanými Portugalci (0:1).

Se ziskem čtyř bodů ve skupině končí třetí. Ve čtvrtek, kdy se v pražské Libni hraje finálový den, se tak utkají s Chorvaty o konečné 9. místo. Pro hráče, kteří spolu trénují párkrát ročně, historický úspěch, jemuž by měl osobně přihlížet i kardinál Dominik Duka.

Zdali čeští kněží zvítězí, nebo odejdou poraženi, ve výsledku není podstatné. Radost ze hry, která je při pohledu na ně očividná, jim totiž tak či tak zůstane. A o tom celá pětidenní událost je.

Amen.

Reklama
Reklama