Oblé skleničky v odstínu červánků s punkovým ručním brusem jsou nejprodávanějším produktem nižborské sklárny Rückl. „Naši zákazníci si je oblíbili, často je pořizují jako dárky. U linie Rückl Contemporary tvoří až 30 procent tržeb,“ říká marketingová ředitelka Eva Kozárová o kolekci, skrze kterou před dvěma lety zahájil se sklárnou spolupráci její nový umělecký šéf Rony Plesl.
Právě teď je však ředitelka rozmrzelá a zaskočená. Jen pár týdnů poté, co značka definitivně stáhla sortiment ze svého pražského vlajkového obchodu, se ve stejné výloze objevily sklenice, které přímou inspiraci Pleslovým designem rozhodně neskrývají.
„Jsou malinko větší, mají o stupeň tmavší odstín růžové a trošičku odlišný brus,“ popisuje Kozárová při pohledu na fotografie, které jí o víkendu začali na mobil posílat zaražení zákazníci. „Ale na první pohled je to bezprecedentní kopie našich signature skleniček. A mrzí mě to o to víc, že nevznikly někde v Číně, ale tady v Česku, pod rukama sklářů, se kterými dlouhodobě spolupracujeme,“ konstatuje.
Před čtyřmi lety koupil krachující sklárnu v Nižboru průmyslník Martin Wichterle, majitel úspěšné firmy na výrobu převodovek Wikov. Byla to jeho druhá investice do křehkého byznysu se sklem – už dříve finančně vstoupil do Bohemia Machine ve Světlé nad Sázavou, která pod značkou Bomma produkuje hlavně špičková svítidla. Do produkce Rücklu měl vnést svěží vítr už zmíněný Rony Plesl.
V rámci rebrandingu značka otevřela i obchod na pražském Starém Městě, kde uspokojivě fungoval dva roky. „Dokázali jsme zhruba půl na půl oslovit turisty i domácí klientelu,“ pochvaluje si Kozárová. Pandemie ale přesto prodejnu zasáhla a tržby meziročně poklesly o 60 procent. Když se k tomu přidaly názorové rozpory s provozovatelem flagship storu Igorem Petkovičem, rozhodli se v Rücklu letos v létě spolupráci ukončit.
Z původní kolekce Abeceda slov | Foto Anna Pleslová
Srbský podnikatel, který prostor v Železné ulici provozuje přes dvě dekády, se však atraktivního sortimentu vzdát nechtěl. „V minulosti jsme tu sice nabízeli různé zboží, do budoucna bychom ale rádi zůstali u skla,“ říká Petkovič.
S Rücklem se podle jeho slov rozloučili v dobrém, dokonce velkoryse zkrátil smluvní výpovědní lhůtu a následně začal s nabídkou spolupráce oslovovat další skláře – mezi nimi i Aleše Zvěřinu z Nového Boru. Právě on vybrousil do baňatých narůžovělých sklenic písmena abecedy. Nápadně podobná těm Pleslovým z růžové kolekce Rücklu.
„Byla to zakázka jako každá jiná. Pan Petkovič mě požádal o brus do skla. Abychom neporušovali autorská práva, moje manželka navrhla čtyři vlastní fonty, ze kterých si klient vybral,“ hájí se novoborský brusič, který na takové zakázce nevidí nic problematického. Nařčení z tvorby padělků odmítá i Igor Petkovič.
„Copyright nemůžete vztahovat na běžné spotřební předměty, číslovky nebo písmena abecedy… Zkrátka prvky, které nejsou ničím unikátní. To by pak musel být k odpovědnosti hnán kdokoli, kdo si na sklenici nechá vypískovat číslici životního jubilea,“ tvrdí vehementně podnikatel.
Zvěřinovy variace
Podle specialistky na autorské právo Ivy Javorské skutečně nelze za autorské dílo považovat jakýkoli výsledek duševní tvůrčí činnosti. „Zákon nechrání nápad nebo koncept, ale jedinečnou formu jeho zpracování do uměleckého díla,“ upřesňuje Javorská.
Při sporu se soud obvykle opírá o odborné posudky expertů, ale taky o morální kontext věci. „Nemorální způsoby jednání tak lze postihnout skrze klauzuli o nekalé soutěži,“ upřesňuje právnička, která autorské právo přednáší budoucím designérům na pražské Vysoké škole umělecko-průmyslové.
S padělky a kopiemi svých produktů se designové značky potýkají všude na světě. Vlastně jde o odvrácenou stranu úspěšného marketingu – když ze svého produktu dokážete vytvořit žádanou ikonu, okamžitě se vyrojí padělatelé. Investice do vývoje a marketingu ovšem něco stojí a zavedení výrobci si logicky nepřejí, aby na jejich úspěchu někdo parazitoval.
„Nedávno jsme na veletrhu v Paříži objevili zcela identická svítidla, jaká nabízí Bomma. Samozřejmě v levném provedení. Přestože výrobce připustil, že jde o kopii, trvalo nám několik měsíců, než jsme docílili, aby je z trhu stáhl,“ konstatuje Kozárová, která řídí marketing i pro druhou sklářskou značku skupiny.
Nekvalitní kopie z levných materiálů navíc poškozují renomé značek. „Opakovaně řešíme, že architekt do realizace kancelářské budovy či hotelu navrhne naše svítidla, ale dodavatel ve snaze ušetřit nakoupí levnější kopie. Naposledy se to stalo u jednoho módního pražského klubu,“ říká Lucie Koldová, umělecká ředitelka Brokisu, další z mezinárodně úspěšných českých designových značek.
„Majitel argumentoval, že na drahá světla od nás nemá. Ale přece když nemáte na porsche, nepůjdete a neukradnete jej,“ podivuje se rozporuplnému vnímání duševního vlastnictví designérka. „Pro nás je důležité ukázat, že si takové jednání zkrátka nenecháme líbit,“ hlásí nekompromisně Kozárová.
V poslední době v Česku přibývá precedentních rozhodnutí soudů, vysílajících jasné zprávy: krást se nemá. Rodinná firma USSPA, tuzemská jednička na poli výroby vířivek, zkraje prázdnin zvítězila ve sporu, do kterého investovala miliony korun. Úspěšní byli i architekti Jerry Kozza a Adam Jirkal, kteří se u soudu domáhali nápravy v případu zkopírovaného designu benzinové stanice.
Naopak velké globální značky v boji s padělateli začínají měnit taktiku. Jednou z těch nejvíce kopírovaných je švýcarská Vitra. „Stává se celkem běžně, že kopie dokonce objevíme v nábytkových řetězcích,“ popisuje situaci Petr Veselý, který má na starosti přímé prodeje značky v České republice.
„Dosud jsme se snažili takové excesy represivně potírat a i v Česku máme za sebou několik kauz, kdy jsme přes celní správu zabavovali zboží.“ Jelikož jsou však spory s padělateli nákladné, management Vitry se rozhodl změnit strategii a miliony eur ze soudních pří napumpovat do edukace koncového zákazníka.
„Před rokem jsme spustili globální kampaň ‚Originals come from Vitra‘, zdůrazňující příběhy za našimi produkty i jejich kvalitu. Třeba kopie venkovního nábytku vám po pár měsících na slunci vybledne, protože levnému plastu chybí ochranná aditiva,“ konstatuje Veselý.
A potvrzuje tak ověřenou pravdu, že nejdražší jsou nakonec ty nejlevnější věci.
