Polovina pohřbů v Česku se koná bez obřadu, v Praze dokonce kolem 80 procent. Rodiny tak často volí jen kremaci, která v průměru trvá sotva deset minut. Proti tomuto trendu se rozhodl jít Oleg Vojtíšek se svou alternativní pohřební službou.
Chce dát pozůstalým možnost dostatečně se rozloučit se svými blízkými – formou nejrůznějších rituálů a ceremonií od tvorby pietních zahrádek přes rozptyl popela do řeky i nebe až po posílání vzkazů zemřelým.
V nabídce má i online pohřby pro hráče počítačových her nebo vypouštění luceren a motýlů. „Nechceme dělat instagramové pohřby, které dobře vypadají. Naším cílem je detabuizovat smrt a dát lidem příležitost lépe se s ní vyrovnat. Když se se zesnulým dostatečně nerozloučíte, mohou ve vás dlouho zůstat nevyřešené emoce,“ říká Oleg Vojtíšek.
Každý rituál má svůj vlastní smysl a symboliku. V ceremoniích často hraje roli například voda, která připomíná plynutí času a života, ale i očistění duše a odplouvání smutku.
„V praxi to může vypadat třeba tak, že rodina, která měla dědečka rybáře, vyrazí na jeho oblíbené místo. Každý dostane ve vodě rozpustný papír, na který mu napíše vzkaz. Složí z něj lodičku, do ní přidá trochu popela a pustí ji po proudu,“ přibližuje Vojtíšek.
Další variantou je také námořnický pohřeb, vycházející z časů, kdy se na lodích mořští vlci loučili se svými kapitány a vyššími šaržemi posádky. Obřad začíná kroužením plavidla vlevo, což v námořnické hantýrce znamená otočit zpět ruce času. Následně si blízcí předávají koš rozloučení, ve kterém je urna a je vyzdobený květinami. Ceremonie končí spuštěním popela do vody.
Součástí pohřbů mohou být i lampiony štěstí, které symbolizují vysílání duše do nebes, nebo třeba motýli, reprezentující transformaci a změnu z jednoho stadia existence do druhého. Oblíbené je i vypouštění popela do nebe pomocí heliového balonu.
„K tomu musíme mít povolení od Řízení letového provozu. Bezpečnostní pravidla dodržujeme i při vypouštění luceren. A motýly pouštíme, jedině když je víc než 21 stupňů Celsia, aby nezahynuli. Někdy je to tedy technicky opravdu náročné,“ říká podnikatel.
Byť se některé z popsaných rituálů mohou zdát jako kýčovité, podle něj slouží naprosto skvěle k odšpuntování emocí. „Čím silnější zážitek, tím lépe se lidé se smrtí vyrovnávají. Smutek vždycky přetrvá, ale prožít ho s ostatními během smutečního rituálu opravdu pomáhá,“ tvrdí Vojtíšek, který při tvorbě ceremonií spolupracuje i se dvěma psychology.
Vedle snahy bořit tabu okolo smrti chce zároveň pozvednout české pohřby na moderní úroveň. Podle něj totiž zamrzly někde v 50. letech minulého století. „Parte mají pořád stejné vzory s větvičkou či křížkem a dokola se opakujícími citáty. Rakve jsou neobarokní, i když barokní nábytek už dávno doma nikdo nemá. My naopak nabízíme svěží design rakví i smutečních oznámení,“ líčí Vojtíšek.
Službou pro 21. století je podle něj také pomoc se sociálními sítěmi. Řada pozůstalých si totiž neví rady, jak se po smrti vypořádat s profily svých blízkých. Trendem dnešní doby jsou i udržitelné pohřby. Pozůstalí rádi volí třeba smuteční vazby z lučních květin.
„Ještě v tom nejsme tak daleko jako v zahraničí, kde je populární i pohřební kompostování. Například v řadě amerických států už legálně smíte uložit nebožtíka v rozložitelném oděvu na speciální kompost. Málokdo to ví, ale třeba kremace je velmi energeticky náročná,“ říká Vojtíšek.
Vrhnout se do pohřebnictví se přitom původně rozhodl spíše z recese. Na sociálních sítích zahlédl zmínku o klaunech, kteří byli součástí antických pohřbů a bavili pozůstalé. A rozhodl se tuto myšlenku přenést do dnešní doby.
„Začínali jsme tedy skutečně jako pohřební klauni a dodnes nám z té doby zůstal název Funeral Clowns. Brzy se ale ukázalo, že klauni mají negativní konotace a že jsme to s nimi přestřelili. Zároveň jsme ale zjistili, že smrt je v Česku totální tabu. A rozhodli jsme se to měnit právě pohřebními rituály,“ líčí podnikatel.
Ceremonie provádějí jeho dvě kolegyně. V týmu je stále i klaunka, jejíž služby mohou odvážnější pozůstalí poptávat. „Je to další způsob, jak uvolnit emoce. Při posledním rozloučení nemá své místo jen pláč, ale i smích. Klaunka navíc může zabavit děti, pro které může být pohřeb náročný,“ připomíná Vojtíšek.
Podnikání se věnuje něco přes rok a zatím je pro něj jen malým vedlejším zdrojem přivýdělku. V minulosti prošel managementem řady společností v oblasti e-commerce a telekomunikací a v současnosti je jeho hlavním povoláním datařina.
„Funeral Clowns mají stránky i v angličtině. A když jsme začínali, měli jsme denně poptávky ze Spojených států. Jednu chvíli jsem i přemýšlel, jestli se tam nepřestěhovat. Ale mám tu příliš silné kořeny. Asi tady neudělám tak velký byznys jako v Americe, ale beru to jako poslání – měnit přístup Čechů ke smrti a pomáhat jim v často nejtěžších chvílích života,“ říká Vojtíšek.
