Kolik peněz se točí ve vývoji léků, jaké má nejnáročnější fáze a jak jsou v něm Češi úspěšní? Na to v rozhovoru odpovídá biochemička Julie Proft, která pracuje jako projektová manažerka v největší české soukromé transferové kanceláři IOCB Tech zřízené při Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky.

Transferová kancelář se zabývá tím, jak převést vědecké výzkumy do praxe (tedy právě například do léků), a v osmi zaměstnancích dosahuje milionových obratů.

Foto IOCB Tech

Na jakém principu fungují transferové kanceláře?

Transferové kanceláře najdeme napříč celou republikou, zejména jako součást většiny univerzit a akademických pracovišť. Pomáhají vědcům posouvat jejich projekty ze základní vědy do praxe.

Nejsou to grantové agentury, nerozdávají peníze, ale pomáhají v částech procesu, kterým sami vědci tolik nerozumí. V Česku funguje pár desítek takových pracovišť a většina je sdružená ve spolku Transfera. 

Transfer technologií je zjednodušeně přenos myšlenky, poznatku či vynálezu do praxe. Jde o dlouhou cestu, během níž je nutné zajistit dostatečné financování, právní ochranu i správné komerční nasměrování nápadu. Bez profesionálního transferu technologií se komerčního úspěchu prakticky žádný vynález nedočká. I tak v praxi v Česku uspěje přibližně každý desátý projekt.

Oslovují vás vědci sami, nebo je aktivně vyhledáváte?

Naše kancelář je určena pro projekty, které vznikají na našem ústavu při Akademii věd a kolegové nás kontaktují sami, pokud mají nějaký nový zajímavý výsledek. My provedeme tržní analýzu a analýzu patentovatelnosti a od toho se odpíchneme. Ale pečlivě sledujeme všechny vědecko-výzkumné projekty v České republice.

Jakým způsobem funguje financování? Berete si nějaká procenta z hotového prodaného vynálezu, například léku?

Licenční smlouvy na nové léky mají většinou tři typy plateb. Za prvé je to platba při podpisu, za druhé jsou to platby při dosažení určitých milníků a pak jsou to licenční platby z prodejů. Je to specifická oblast a každá licenční smlouva je originál.

Z hlediska licenčních partnerů existují dvě základní situace. Buď se podepíše licenční smlouva na duševní vlastnictví, například patent a postup s nějakým velkým již existujícím partnerem, který lék sám uvede na trh. Druhý přístup je přes takzvané spin-off firmy, to jsou samostatné firmy, které vznikají na základě nějakého vynálezu.

Ústav s novou firmou podepíše zase licenční smlouvu. Ta si najde investora a nápad rozvíjí jako svůj vlastní. V Česku je zatím běžnější první postup.

V čem spočívá vaše práce, co vše zařizujete?

Pomáháme léky či produkty patentovat a vyřídit veškerou právní a další dokumentaci. Obecně fungujeme jako jakýsi projektový manažer, který se snaží projekty posouvat kupředu a dotahovat je do komerčně zajímavé fáze a nakonec je i prodat.

Navštěvujeme třeba odborné konference nebo mluvíme s farmaceutickými firmami. Když o produkt projeví zájem farmaceutická firma, vedeme veškerá jednání a ideálně vše finalizujeme až do konce.

Foto ÚOCHB / Jakub Stadler

Jak složitý a dlouhý proces je například vývoj léků?

To záleží na mnoha faktorech. Například léky na neurodegenerativní nemoci se vyvíjejí déle než léky na rakovinu. Jednotlivé medikamenty, které se dostanou na trh, vyžadují jiné bezpečnostní standardy a mají jiná pravidla. Průměrně vývoj léku trvá deset až patnáct let společně s klinickými studiemi, které samy o sobě trvají šest až sedm let.

Která fáze vývoje léků je finančně nejnáročnější?

Nejdražší částí celého procesu jsou klinické studie. Bývá do nich zapojených hodně pacientů, řádově tisícovky v různých zemích. V průměru stojí nový lék asi kolem miliardy amerických dolarů (což je necelých dvacet pět miliard korun).

Které druhy léků jsou nejdražší a proč?

To je velmi komplikovaná otázka. V současné době patří k nejnákladnějším buněčné terapie, kdy se používají živé buňky, které se vkládají do těla pacienta. Cena je dána tím, že jde o vcelku nový přístup.

Mají podle vás čeští vědci potenciál uspět ve velké zahraniční konkurenci?

Čeští vědci jsou konkurenceschopní. Máme špičkové badatele, kteří dělají opravdu fascinující projekty a výzkumy. Jeden z nejúspěšnějších příkladů z poslední doby je například Miloslav Polášek, který vyvinul metodu, jak vyčistit lutecium, které se používá při léčbě rakoviny.

Lutecium dává šanci pacientům v poslední fázi rakoviny a tým chemika Poláška pomohl zjednodušit jeho výrobu. Lutecium vyráběné Miloslavovou metodou bylo licencováno a dále vyvíjeno společně s firmou SHINE Technologies a lék nyní míří k prvním pacientům.

Foto ÚOCHB / Tomáš Belloň

Máte v portfoliu nějaký další podobně úspěšný projekt?

Máme nadějný projekt Gabriela Birkuše, který také může přispět k léčbě rakoviny. Jde o kombinaci protilátky a nové molekuly. Pomohl by léčit rakovinu aktivací vlastního imunitního systému pacienta k boji s touto nemocí. Nyní hledáme partnera, který by z těchto molekul dále vyvinul kandidáty na léky. Zatím se vše testuje na myších a jeví se to jako velmi účinné.

V oblasti léčby rakoviny je určitě nadějný taky projekt Milana Vrábela, který na něj získal i evropský grant. Celkem se staráme o šestnáct projektů v různých fázích vývoje.

Sama jste vědkyně a zabývala jste se výzkumy neurodegenerativních nemocí, jako je Parkinsonova nemoc nebo Alzheimer. Došlo na tomto poli k nějakému zásadnějšímu vývoji, jak tyto nemoci léčit?

V posledních letech jsme udělali významný pokrok v pochopení těchto onemocnění, protože existují jejich různé druhy spektra. To znamená, že pod zastřešujícím názvem není jen jeden typ Alzheimerovy nebo Parkinsonovy choroby, ale spíše různé podskupiny.

Pochopení tohoto fenoménu znamená, že můžeme definovat klinické skupiny, zkoumat specifické markery související s onemocněním a pak pro tyto skupiny vyvinout terapie. Bude to víc individualizovaná léčba.

Na jaký projekt se aktuálně těšíte, co plánujete do budoucna?

Připravujeme v současné době jeden tým, který se stane spin-offovou firmou, o jaké jsem mluvila v úvodu. Tento náš budoucí startup se bude jmenovat XMaNs. V tomto projektu tým vyvíjí nové LNP, tedy lipidické nanočástice, které fungují jako nositelé léčiv. Jde o velmi aktuální produkt.

Tyto částice se totiž používají ve vakcíně proti koronaviru od společností Moderna a BionTech/Pfizer. A je po nich teď velká poptávka a to nejen v oblasti vakcín. Náš tým pomáhá s právními záležitostmi, analýzou trhu, hledáním potenciálních zákazníků, ale taky s praktičtějšími věcmi, jako je hledání správného místa, kde bude startup umístěný.