Na červeném podkladu sice svítí částka pět tisíc korun československých, hodnota téhle bankovky je ale o několik řádů vyšší. V půlce listopadu se o ni zájemci mohou ucházet v internetové aukci. Vyvolávací cena začíná na dvou a půl milionech korun.
Vlastně bychom o ní neměli mluvit jako o bankovce. Úplně správně je to „státovka“. Pochází ze série vydané 15. dubna roku 1919 a vydal ji stát, nikoli centrální banka, která tehdy ještě neexistovala. Mladý stát nutně potřeboval doplnit oběživo, které by nahradilo platidlo zaniklé rakousko-uherské monarchie. Původní měnu tak Československo prozatímně kolkovalo.
„Je jedna ze dvou na světě, nejvzácnější československé papírové platidlo. Byla skutečně v oběhu, protože nese mírné známky používání,“ vypráví její příběh Aleš Kohout, spolumajitel aukční síně Bankovky.com. „Po zhruba dvou letech ji pak Československo nahradilo novou bankovkou, která byla vytištěna v Americe, už výrazným hlubotiskem a na papíře s konfetami,“ dodává.
Ve sběratelských kruzích, v soukromých nebo veřejných sbírkách se nachází pouhých 38 exemplářů, ve svých sbírkách ji má například i Česká národní banka. Emise tehdy vyšla v počtu půl milionu kusů. Tato konkrétní státovka je jedním ze dvou známých kusů, které nemají perforaci (drobné dírky v papíru).
„Její řemeslné zpracování odpovídá době svého vzniku, kdy těsně po válce chyběl kvalitní papír i barvy,“ vysvětluje Aleš Kohout. Byla rovněž častým objektem padělatelů.
Je speciální i z dalších důvodů. Od zbytku emise se liší tím, že byla vytištěna mimo území Československa, ve Vídni, v tiskárně bankovek Rakousko-uherské banky. A je větší, než je u dnešních bankovek obvyklé. Měří 192 x 128 milimetrů. Do běžné peněženky by se tedy bez přeložení ani nevešla.
„Nejednalo se o originální návrh bankovky. Státovka obsahovala tiskové prvky připravené pro rakousko-uherskou tisícovou bankovku z roku 1902 a později i desetitisícovou bankovku vydanou v závěru roku 1918,“ popisuje Petra Vlčková, mluvčí České národní banky.
Foto se souhlasem Aukční síň Bankovky.com
Foto se souhlasem Aukční síň Bankovky.com
Použita byla sytě červená barva, nedekoroval ji sice Alfons Mucha, jinak autor mnoha bankovek, ale zdobí ji poměrně nenápadný secesní portrét nastávající manželky jednoho z autorů, Heinricha Leflera.
Když se před čtyřmi lety dražila perforovaná pětitisícovka, nový majitel za ni zaplatil čtrnáct a půl milionu korun včetně aukční přirážky. Aleš Kohout očekává, že konečná cena tohoto exempláře může jít ještě výš.
Celkově aukční síň v listopadu představí 1508 položek. Mezi další vzácné kusy patří druhé vydání slovenské padesátikoruny z roku 1940, tuzexový poukaz v hodnotě padesáti haléřů z roku 1959, který ještě nikdy nebyl dražen, a také polská bankovka z roku 1794 v hodnotě pěti set zlotých.
