V novém roce nás čekají desítky zajímavých výstav nových i zavedených umělců. Celoživotní retrospektivy, návraty ke klasikům minulého století, expozice starých mistrů i zjevení čerstvých hranice umění posouvajících tváří.

Bylo by téměř nemožné je shrnout všechny do jednoho článku, a tak se tento výčet zaměřuje především na ty výstavy, které jsou už teď napjatě očekávané, tedy na ty zavedených autorů a autorek. Zároveň vás tentokrát pozveme jen do evropských galerií, které nám jsou nejblíže.

Výběr je subjektivní, takže je určitě možné, že nějaký váš favorit či favoritka bude chybět. Snad je ale dostatečně variabilní natolik, že si v něm každý čtenář nějakou z výstav poznamená do diáře. 

Barbara Kruger: Thinking of You. I Mean Me. I Mean You

Od 1. února do 17. března, v galerii Serpentine South v Londýně

Konceptuální umělkyně Barbara Kruger bude mít v Londýně po dvaceti letech největší sólovou výstavu své tvorby, na které se objeví i její nejznámější díla kombinující fotografii a provokativní nápisy se společenskou kritikou.

Její fráze jako „Nakupuji, tedy jsem“ nebo „Tvé tělo je bitevní pole“ jsou dnes již kultovní. Její ihned rozpoznatelná tvorba se postupně rozšířila také o video, světelné práce a nejrůznější druhy digitálních i fyzických instalací. 

Naše společnost se od sedmdesátých a zejména osmdesátých let, kdy Kruger udělala svá nejvíce rezonující díla, posunula ještě více k materialismu, narcismu a senzacechtivosti, kterou umělkyně už tehdy výrazně kritizovala.

Bude tedy zajímavé na takto celistvé výstavě porovnat, jak se jí dařilo reagovat na proměnlivý svět a jak moc jsou třeba relevantní její nejnovější výtvory.

Anselm Kiefer: Fallen Angels

Od 22. března do 21. července, v Palazzo Strozzi ve Florencii

Dlouhé články o něm napsal třeba Karl Ove Knausgaard a loni o něm natočil 3D dokumentární film Wim Wenders. Anselm Kiefer je bez debat jedním z nejdůležitějších a nejslavnějších umělců současnosti, o jehož kvalitách už nejsou žádné spory.

Po významné výstavě na benátském Bienále v roce 2022 se mistr vrací do Itálie. Tentokrát do Florencie, kde bude mít obrovskou expozici v paláci Strozzi, který si jistě, jak má ve zvyku, promění dle obrazu svého. 

Kieferova díla jsou většinou rozsahem masivní a obsahem monumentální. Týkají se historie, paměti, mýtů, války, traumat i samotné materiálnosti světa. Na jeho plátnech se míchá barva se rtutí, textilem, kamením, sklem a mnohým dalším.

Na svých posledních výstavách navíc kombinuje své obrazy s různými instalacemi doplňujícími celkovou atmosféru místa, které se pak samo o sobě stává uměleckým dílem. Název „Padlí andělé“ slibuje, že i tentokrát to bude mytický zážitek. 

Roy Lichtenstein

Od 3. března do 14. července, Albertina ve Vídni

Albertina pokračuje ve své tradici přicházet s retrospektivami důležitých umělců minulého století, kteří nějakým způsobem posunuli výtvarné umění dál.

Po loňském Picassovi nebo Alexi Katzovi či předloni Basquiatovi teď přichází s jedním z duchovních otců pop-artu: s legendárním Royem Lichtensteinem, který proměnil okénka komiksů do významných obrazů. 

Rekontextualizoval tak to, co vnímáme jako pouhou popkulturu a co je hodné našeho blízkého zkoumání, když je to přemalováno a vystaveno v galerii. Nízké a vysoké umění se tak do jisté míry spojilo do jednoho a hranice mezi nimi přestala být důležitá, což se dnes děje čím dál častěji. 

Retrospektiva by měla být obsáhlá. Jsou do ní zapůjčena díla z newyorských galerií a významných institucí, jako je MoMA nebo Whitney Museum. Zejména by ale měly být vystaveny jeho nejslavnější, komiksy inspirovaná díla z šedesátých let. A krom nich by se měly objevit i méně známé kusy z Lichtensteinovy padesát let trvající kariéry. 

Yoko Ono: Music of the Mind

Od 15. února do 1. září, Tate Modern v Londýně

Londýn sehrál důležitou roli v uměleckém utváření Yoko Ono, která zde pobývala přes pět let a potkala zde jedny z nejdůležitějších umělců a intelektuálů, se kterými si vyměňovala nápady a vize.

Byla to polovina šedesátých let, období obrovské kulturní, ale právě i umělecké transformace, kdy docházelo k novým a radikálním přístupům k tvorbě. Zde později potkala také Johna Lennona, dlouholetého partnera a spolupracovníka.

Vztah s hvězdou Beatles často zastiňuje v očích veřejnosti fakt, že Ono už byla v té době důležitou výtvarnicí, která se angažovala zejména v tehdy se rozvíjejícím performance artu. 

Letošní velká retrospektiva, symbolicky pořádaná právě v Londýně v galerii Tate Modern, by na její rozsáhlou a různorodou tvorbu v průběhu několika dekád měla znovu upozornit a upevnit její právem vydobyté místo mezi nejvýznamnějšími výtvarníky dvacátého století.

Na „Music of the Mind“ by mělo být vystaveno více než 200 děl od filmů, hudby a fotografií až po nejrůznější instalace. 

Expresionisté

Od 25. dubna po 20. října, Tate Modern v Londýně

V té samé legendární londýnské galerii pak bude od konce dubna možné vidět v nevídaně komplexním celku vystavená díla jednoho z nejzásadnějších a nejradikálnějších uměleckých hnutí první poloviny dvacátého století, tedy expresionistů. Podobné výstavy to mají vždycky těžké vzhledem k velké šíři záběru a možnostem, co všechno vybrat. 

Kurátoři se rozhodli tentokrát zaměřit zejména na německou skupinu Der Blue Reiter, jejímž nejznámějším členem byl Kandinskij. Důraz tedy bude kladen na práci s výraznou barevností a krom expresionismu se nám ukážou i postupné přerody k abstrakci.

Vystaveny pak budou nejen obrazy, ale také sochy, fotografie, dokumentace performance výstupů či zvukové instalace. Celkově by mělo jít zhruba o 130 děl.

Portréty Francise Bacona

Od 10. října do 19. ledna, National Portrait Gallery v Londýně

Z expresionismu pak výrazně vycházel mnohem pozdější kultovní výtvarník Francis Bacon, jehož sugestivní obrazy plné radikálních tahů štětcem a evokujících nejčastěji hrůzu, úzkost, šok, ale také hloubavou introspekci, jsou dnes nezapomenutelně zapsány do historie umění, a i když jste třeba jeho jméno neslyšeli, určitě jste nějaké z jeho děl viděli alespoň ve filmu. 

Jeho portréty lidí častěji nesou nějakou myšlenku a zkoumají spíš lidskost jako takovou, než že by nějak precizně zobrazoval lidi, které si vzal jako modely pro svou práci. Je to takové kontinuální prozkoumávání výtvarných možností, do jaké míry se až dá deformovat lidská tvář, aby přitom zůstávala rozpoznatelná.

Nepochybně půjde o jednu z největších výtvarných událostí roku a jedinečnou možnost se na dílo tohoto slavného britského malíře podívat zblízka v Evropě.

Retrospektiva Very Molnár

Od 28. února do 26. října, v Centre Pompidou v Paříži

Ve věku devětadevadesáti let zemřela v prosinci průkopnice počítačového umění Vera Molnár. Už v šedesátých letech minulého století vytvářela pomocí programovacího jazyka Fortran počítačem generované umění, kterému tehdy nikdo nerozuměl a většinou se setkávala s pohrdavým odmítnutím.

V jednom z posledních rozhovorů mluvila o tom, jak její současníci měli pocit, že z umění odstraňuje lidský faktor, a stává se tak umělým a prázdným. Což je zajímavá poznámka: mnohem palčivější a aktuálnější dnes, když se aktivně bavíme o hodnotě umění tvořeného umělou inteligencí. 

Molnár byla světelné roky před ostatními a teprve v posledních deseti letech se jí konečně dostává zaslouženého uznání za to, jakým průkopníkem v tomto odvětví byla. Bude fascinující se na její retrospektivě v pařížském Centre Pompidou podívat nejen na to, jak její tvorba předběhla dobu, ale také jak si stojí dnes a co nám říká o současných problémech. 

Van Gogh: Poets and Lovers

Od 14. září do 19. ledna 2025, National Gallery v Londýně

Tradičnějším, ale nepochybně stejně poutavým výtvarným zážitkem pak bude výstava v Londýně slavného „prokletého, trápícího se umělce“ a průkopníka postimpresionismu, Vincenta van Gogha.

Na jeho čím dál větší slávě se podílí nejen jeho nádherná a barvami hýřící tvorba, ale také silný mýtus, který se kolem jeho života a osobnosti utvořil. 

Název „Básníci a milenci“ byl údajně podle samotného muzea zvolen záměrně, protože se v sálech s van Goghovým uměním snaží vytvořit ideální místo pro citlivé duše. Výstava je zároveň oslavou 200 let fungování Národní galerie, a měla by tak být velkolepá, s mnoha různými obrazy a s jistě poutavou instalací.