Pro západní diváky vaří jídlo nebo ukazují zvířátka, doma vystupují s propagandou ve státní televizi. Čínská totalita využívá státem placených influencerů k vylepšení své image v zemích, které jsou proti ní kritické. A dokáže ošálit miliony uživatelů.
Může za to pandemie. Oblíbený obětní beránek se však skrývá i za vzestupem čínské propagandy na západních sociálních sítích. Komunistický stát totiž potřeboval utlumit nejen infekce, ale i negativní mínění o zvládnutí globální katastrofy, která odstartovala na jeho území.
Na sítích se proto objevily příspěvky vysvětlující, že asijský gigant dokázal situaci dokonale vyřešit bez zbytečných úmrtí. A když došlo na ruskou invazi na Ukrajinu a konflikt na Blízkém východě, Čínu začaly některé účty vyzdvihovat jako mírotvorce.
Zprávy obsahující taková sdělení nesdílejí jen oficiální účty politiků a médií, ale i internetové celebrity, které své napojení na komunistickou stranu cíleně zamlčují.
„Často se jedná o reportéry čínských státních médií, kteří tak ale nejsou označeni a tváří se místo toho jako cestovatelé, foodblogeři či fanoušci čínského jazyka a kultury,“ říká Veronika Blablová z Asociace pro mezinárodní otázky, která se čínskými aktivitami na sociálních sítích zabývá.
Neoznačení čínského sponzoringu jim podle ní umožňuje nasbírat větší počet lajků a zaujmout širší pole uživatelů. Prokázat propojení se státem je totiž v některých případech velmi složité.
„Určití influenceři mohou být motivovaní patriotismem a snahou představit svou zemi v nejlepším světle, přičemž nemusejí být na čínská média či státní moc nijak napojeni,“ dodává analytička.
Upozornění na instagramovém účtu Xinhua News
Jedním z influencerů, kteří se naopak vazbou na vládu netají, je lifeblogerka Vica Li. Na Facebooku učí své téměř dva miliony sledujících čínsky, zatímco vystupuje i ve státní televizi CGTN.
Pro stejnou televizní stanici pracuje i Li Jingjing, představující se svým sledujícím jako „novinářka“. V posledních videích se zabývá například funkcí Tchaj-wanu jako „frontové linie mezi západní hegemonií a východním vzdorem“ nebo někdejším bombardováním Jugoslávie vojsky NATO.
V dalším videu pro změnu divákům údajně pomáhá „lépe pochopit, jak se žije ujgurským ženám“. O kulturních čistkách a koncentračních táborech pro tuto etnickou menšinu video nehovoří.
Influencerka místo toho zdůrazňuje snahu zástupců čínské vlády o zlepšení situace v oblasti. Dříve také zveřejnila dezinformační příspěvek „odhalující západní lži“ o genocidě Ujgurů.
Čínská vláda si podle Veroniky Blablové velmi dobře uvědomuje potenciál, který sociální sítě skrývají. Proto je využívá k přímému i nepřímému zastírání informací, které obraz diktatury kazí.
Na sítích se tak lze často setkat s příspěvky zobrazujícími čínskou kulturu, čajové obřady, přírodu, historické monumenty, ale i ekonomické úspěchy, infrastrukturní projekty a technologický pokrok.
„Právě tyto příspěvky zakrývají porušování lidských práv v Číně. Namísto vyjádření ke kritice, která na adresu Číny v těchto tématech míří, zaplavují státní média sociální sítě příspěvky o rozkvetlém Sin-ťiangu, lokálních tancích a kuchyni,“ popisuje Blablová.
Přívětivější pohled na zemi se snaží vybudovat i zahraniční influenceři. Například Američan Jerry Kowal, který obvykle natáčí videa pro čínské publikum, před čtyřmi lety přepnul zpátky do angličtiny, aby své rodné zemi vysvětlil, v čem by se měla Čínou v boji proti pandemii inspirovat.
„Hlavní snahou čínské propagandy je zlepšovat obraz země. Vede také cílené kampaně za účelem zakrýt pravdu či dehonestovat Západ,“ říká Bao Do z projektu Sinopsis zaměřeného na zkoumání Číny. „Čeští uživatelé se například mohou setkat s příspěvky od Čínského rozhlasu pro zahraničí, který má aktuálně téměř milion sledujících,“ doplňuje Blablová.
Podle sinologa Rudolfa Fürsta je dlouhodobým trendem Pekingu prosazovat tu „správnou a pozitivní vizi“, jak o Číně uvažovat a hovořit. Snaží se o to pomocí příspěvků ambasád na sociálních sítích, které sdílejí obsah z čínských médií. Ty se však obecně nezapojují do dění ani diskusí a jejich efektivitu snižuje i označení za státní účty.
„Oficiální účet čínského velvyslanectví v Česku má dokonce vypnuté komentáře, jelikož v minulosti čeští uživatelé hojně pod příspěvky kritizovali například lidskoprávní situaci v zemi,“ vysvětluje Blablová. Jak zjistila studie Australian Strategic Policy Institute (ASPI), Čína aktivně podporuje prorežimní influencery, u kterých nebude napojení na stát nápadné.
Například o italské youtuberce Rachele Longhi vyšel oslavný článek v Čínské tiskové službě poté, co natočila video, v němž zachytila „skutečný Tibet“. Studie zmiňuje, že Longhi již získala několik ocenění od médií a státních orgánů za časté opakování stranických hesel a pokrývání Číny očima komunistického establishmentu.
Čína podle studie zaujímá proaktivní přístup k přitahování loajálních internetových celebrit. Za vhodné příspěvky dokonce nabízí v soutěžích kromě slávy i peněžní odměny. Martin Kříž ze společnosti China Consulting si přesto myslí, že je zatím země ve využití influencerů opatrná.
„Razantnější průnik lze očekávat až s generační obměnou. Práci s veřejným míněním dnes řídí elita nad pětačtyřicet let a v této branži funguje poměrně rigidní systém,“ vysvětluje Kříž.
Oficiální čínský projev je mimo třetí svět nepřesvědčivý.
„Hlavním zájmem Komunistické strany Číny je udržet se u moci. K tomu potřebuje legitimizovat své vládnutí. Její hlavní obavou je ztráta kontroly nad svým obyvatelstvem,“ dodává Bao Do.
I zde přicházejí vhod influenceři – a nejen ti domácí. Podle studie ASPI mají v algoritmech čínských sociálních médií přednost příspěvky souhlasící s kroky vládnoucí strany. Proti závěrům výzkumu se ohradila nejen řada čínských médií, ale například i novozélandský novinář Andy Boreham, který žije v Šanghaji a pracuje pro tamní noviny.
Slávu Číně a hanbu Západu provolává ve většině ze svých příspěvků – ať už se jedná o politické otázky, nebo o přístup ke zvířatům. Pro čínské publikum tvoří obsah i Rus Vladislav Kokolevskij, známější pod přezdívkou Fulafu. Ve videích na sociální síti Douyin se výrazně hlásí k lásce k Číně a obdivuje v nich například wuhanskou nadzemní dráhu.
Zatímco výstupy určené domácím uživatelům má Čína zvládnuté, k efektivitě její komunikace směrem k západnímu publiku jsou ale někteří skeptičtí. „Čínské straně nelze upřít alespoň snahu využívat moderních sdělovacích prostředků, v technické úrovni je už dnes před námi v Česku. Obsahově je ale čínský oficiální projev mimo třetí svět nepřesvědčivý,“ míní Rudolf Fürst.
Podle něj se Číňané sice snaží napodobit naše komunikační strategie, ale nedaří se jim dosáhnout výraznějších výsledků. „Nebezpečí spatřuji spíše v erozi soudnosti a další ideologizaci českého pohledu na Čínu, který nám brání sledovat dění v této zemi a porozumět jí,“ vysvětluje sinolog.
Černobílý pohled na země jako na přátele nebo nepřátele vnímá jako škodlivý. „Žijeme ve zjednodušené a polarizované situaci, kdy se náš stát snaží zavádět regulaci svobody slova ve snaze blokovat příliv informací z nepřátelských stran,“ konstatuje Fürst a varuje, abychom se ve snaze ochránit Česko nevydali stejnou cestou jako právě Čína.
