Zatímco rodiče naříkají nad potomky přilepenými k mobilům a počítačům, technologické firmy jásají. Bohatnou totiž s každým dětským kliknutím. Obzvláště v Česku, kde školáci tráví na sociálních sítích a u videoher většinu volného času.
Cílit na děti se vyplácí. Opakovaně se o tom přesvědčují provozovatelé sociálních sítí, kteří podle harvardské studie vydělali v roce 2022 na reklamách zaměřených na nezletilé 257 miliard korun.
Česká republika je pro firmy prodávající dětem zaslíbeným trhem. Už před covidem u nás navštěvovalo internet denně čtyřiaosmdesát procent školou povinných, trávících jen na telefonu průměrně tři a půl hodiny denně.
Každý dvanáctý český teenager navíc patří mezi problematické uživatele sociálních sítí a každý osmý chlapec má sklony k nadměrnému hraní her. Ke koupi virtuálních doplňků do nich se přiznává necelá pětina českých dětí.
Podle letošní studie univerzity v Oslu se k nákupům ve hrách děti mnohdy cítí nucené spolužáky. Jak hezkou virtuální postavičku či zbraň si pořídí, má totiž vliv na jejich postavení v kolektivu – jako kdysi člověk zapadl jen s nejnovějším oblečením, dnes potřebuje tu nejdražší pixelovou výstroj.
Nemusí se přitom jednat pouze o kamarády ze školy. Ještě těžší je prosadit se v online komunitě, která zná dítě jen skrze jeho avatara, tedy podobu, která ho ve hře zastupuje. „To bez placeného obsahu v podstatě nejde,“ vysvětluje psychoterapeut Jan Kulhánek.
Utrácení v takzvaných free-to-play hrách je velmi časté. „Výrobci opouštějí strategii platby za hru jako takovou. Nabídnou ji dítěti zdarma a snaží se ho přesvědčit, aby utrácelo za bonusy, další úrovně či rozšíření možností hrdinů,“ popisuje.
Na děti, které tlaku okolí odolávají, jdou videohry rovnou hazardem. Kola štěstí a takzvané loot boxy, tedy balíčky s překvapením, vysávají z dětí peníze nabídkou možnosti vyhrát úžasné předměty. Ta je však procentuálně nízká a nutí je vše gamblersky zkoušet znovu a znovu.
Děti jsou lákavou kořistí zejména proto, že neuvažují jako dospělí. „Vůči účinkům reklamy jsou obzvláště zranitelné kvůli nevyvinutým schopnostem kritického myšlení a potlačování impulzivity,“ vysvětluje ve své studii Jenny Radesky z Americké akademie pediatrů.
Kromě her děti nově utrácejí i za levné, ale lákavě prezentované oblečení. „Existují e-shopy zaměřené na teenagery, které pro ně ve spojení s reklamou influencerů nabízejí atraktivní zboží. Podobně se prodávají i energetické nápoje, které internetové celebrity propagují přímo pod svou značkou,“ vysvětluje Kulhánek.
Když tyto kampaně zaberou, může se rodič při pohledu na svůj účet značně divit. „Setkal jsem se i s dítětem, které během několika měsíců utratilo šedesát tisíc korun z peněz na rekonstrukci bytu,“ vzpomíná psychoterapeut.
Pokud rodič na výdaje potomka dohlíží, může podobný problém zarazit v jeho počátku. V rodinách, které nechávají dětem volnou ruku, to pak neubližuje jen úsporám. „Když se problém ukáže, nastává rodinné zemětřesení, což vede ke zhoršení vztahů a obecně atmosféry v rodině,“ připomíná Kulhánek.
Nechat dítě samo utrácet na internetu má vliv i na jeho vývoj. Podle psychoterapeuta to může prohlubovat závislost jak na počítačových hrách, tak třeba na zmíněných energetických nápojích. Děti se navíc tímto způsobem nenaučí dobře hospodařit s penězi. „Málokdy takové nákupy probíhají se souhlasem rodičů, a ti tudíž nemají možnost děti v tomto směru vychovávat,“ vysvětluje Kulhánek.
Evropská unie přišla s Aktem o digitálních službách, který mimo jiné zakazuje sociálním sítím cílit reklamy na děti, avšak opatření přímo v rodině jsou nadále nezbytná. Jedním ze způsobů, jak výše uvedeným situacím předcházet, je přitom vzdělávání v oblasti finanční gramotnosti.
S dětmi je vhodné o nákupech na internetu mluvit. Platí totiž, že o čem se s nimi nebudete bavit vy, o tom se stejně dozvědí někde jinde – tím hůř, pokud to bude od spolužáků, kteří je přesvědčují ke koupi nové barvy na virtuální kalašnikov.
Pomoci může také stanovení limitu na kreditní kartě nebo omezené kapesné. A pokud se technologie dostávají do rukou těm nejmenším, je lepší omezit přístup k aplikacím, kde můžou omylem utrácet – dítě snadno klikne na nějakou volbu a ani neví, že něco koupilo.
Někteří rodiče nicméně své ratolesti v utrácení podporují. „Setkal jsem se i s tím, že rodič učil svého teenagera sázet na sportovní výsledky. Z tohoto sázkového kolotoče vyšla rodina se ztrátou pětadvaceti tisíc korun,“ varuje Kulhánek.
