Říkají mu Willy Wonka kosmetického průmyslu. Jeho manufaktury, kde ručně vyrábí mýdla, šampony, koupelové bomby i krémy, jsou explozí barev a vůní. A když se v nich zakladatel firmy Lush Mark Constantine prochází ve svých oblíbených květovaných košilích, skutečně působí jako postava z pohádkového světa.
Jeho příběh ostatně pohádku připomíná. Prožil těžké dětství a v šestnácti se stal bezdomovcem. Dnes ten samý muž řídí kosmetický byznys, který měl loni obrat téměř miliardu liber – v přepočtu asi 27,5 miliardy korun. Po celém světě provozuje více než 900 obchodů včetně dvou prodejen v Praze.
Zakládá si přitom na etice a ekologii. Vyrábí čerstvou kosmetiku s přírodními a fair trade ingrediencemi. A své výrobky prodává nebalené nebo v recyklovaných obalech. Bojuje proti testování na zvířatech a podporuje hnutí na ochranu životního prostředí.
Za posledních šest let daroval přes 50 milionů liber (asi 1,5 miliardy korun) neziskovým organizacím. Jeho přístup k podnikání dokonce ocenila i královna Alžběta II. Za zásluhy v oblasti kosmetického průmyslu mu udělila v roce 2010 Řád britského impéria. Získala ho i jeho žena Margaret, které ale nikdo neřekne jinak než Mo.
„Chtěl bych začít kosmetickou revoluci. Mou vizí je, abychom se eticky a ekologicky nechovali jen my a pár dalších firem, ale všechny společnosti na trhu,“ říká osmašedesátiletý podnikatel během našeho online rozhovoru. Stejně jako Česko se i jeho rodná Británie na konci roku nacházela v lockdownu, a tak jsme si povídali na dálku z tepla našich obýváků.
Koronavirová krize tvrdě zasáhla i Lush. Vedle Británie má továrny v Německu, Chorvatsku, Japonsku, Austrálii a Kanadě a obchody téměř v 50 zemích. A v každé z nich panují jiná protipandemická opatření. „Je to neskutečný chaos. Dokonce ani v Británii nejsme schopni dohodnout se na jednotném postupu. V jednu chvíli jsou třeba v Anglii otevřené obchody, ale ve Skotsku zavřené,“ popisuje Mark Constantine.
Kvůli pandemii klesly firmě tržby o 20 procent. I přesto ale Constantine dál pomáhá ostatním. Zdravotníkům například daruje mýdla a krémy na ruce. Zapojila se i česká pobočka, která během první vlny koronaviru rozdala přes 100 kilogramů mýdel bezdomovcům, armádě spásy a terénním pracovníkům. Kromě toho rozesílala balíky s kosmetickými dárky doktorům a sestřičkám i lidem, kteří šili roušky ve velkém.
Když se Marka Constantina zeptáte, kde se bere jeho filantropie, rozpovídá se o svém dětství. Právě to výrazně ovlivnilo, jaký podnikatel dnes je. „V mých dvou letech nás opustil otec a už se nikdy neukázal. Strašně mi chyběl. Byl jsem kvůli tomu nesmírně smutné dítě. Celé dětství mě tak vychovávala maminka s babičkou. I proto jsem dnes hrdým feministou,“ líčí Constantine.
V jednu chvíli se ale jejich rodinný život zvrtnul. Jeho matka si našla nového manžela, se kterým si Mark vůbec nerozuměl. Do toho ho vyhodili z gymnázia, které nahradil kadeřnickým učňákem. Spory s otčímem mezitím přerostly natolik, že utekl z domova. V 16 letech se tak stal bezdomovcem.
Z učňovského platu tři libry za týden si nemohl dovolit ani nejlevnější pokoj ve městě. Přespával proto ve stanu v lesích a občas u kamarádů. Nakonec ho zachránila nezisková organizace Gordon Boys‘ Messenger Corps, s jejíž pomocí si sehnal vlastní bydlení.
„Tehdy jsem si uvědomil, že i menší obnos peněz může mít velký dopad. A tím se řídím dodnes. Místo abychom dávali velké sumy pár organizacím, raději podporujeme větší množství neziskovek formou menších příspěvků. Z mé zkušenosti má tak naše pomoc daleko větší dosah,“ říká Constantine.
Po vyučení kadeřníkem vystřídal práci v několika salonech v Londýně a nakonec přesídlil do pobřežního města Poole na jihu Anglie. Pro jeden kosmetický salon vyráběl šampony a kondicionéry. A své produkty prodával i dalším zákazníkům. V podkroví svého bytu si vytvořil laboratoř, kde experimentoval také s výrobou parfémů či barev na vlasy na bázi heny.
Už tehdy ho fascinovaly přírodní produkty a snažil se obloukem vyhnout chemikáliím. Stejnou filozofii sdílela i jeho kolegyně z kosmetického salonu Liz Weir a společně se nadchli pro myšlenku založit si vlastní firmu. A tak se v roce 1977 zrodila společnost Constantine & Weir.
„V té době jsem v novinách četl o novém obchodě The Body Shop, který v Brightonu otevřela Anita Roddick. Našel jsem si její číslo a zavolal jí. Pozvala mě, abych přijel, a mě její obchod naprosto nadchl. Všude byly zábavné produkty v minimalistickém balení. Poslal jsem jí ukázku svých výrobků, aniž bych cokoliv očekával. A ona si objednala kosmetiku za 1200 liber,“ vypráví podnikatel.
Anita Roddick si jeho produkty oblíbila natolik, že se stal hlavním dodavatelem Body Shopu. Spolupráce vydržela 15 let, během nichž se z Anitina podnikání stal globální byznys. A s ním rostla i firma Constantine & Weir. Dařilo se jí natolik, že se její zakladatelé rozhodli otevřít si vlastní obchod v Seattlu.
Jenže tím šlápli Anitě na kuří oko. Když Body Shop zakládala, inspirovala se stejnojmenným konceptem ve Spojených státech a tím si na americký trh zavřela dveře. Dostala se tam až o mnoho let později, když konkurenční značku odkoupila. V té době ale měla pocit, že jí Mark Constantine a Liz Weir lezou do zelí.
A to i přesto, že obchod v Seattlu neuspěl a brzy skončil se ztrátou 200 tisíc liber. Jejich vztahy se mezitím zhoršily natolik, že se rozhodli své cesty rozdělit. Anita Roddick od nich odkoupila receptury za devět milionů liber a tím jejich spolupráce definitivně skončila.
Constantine měl naštěstí v hlavě spoustu dalších nápadů na produkty jako tuhé šampony nebo koupelové bomby, které Body Shop v minulosti odmítl. A tak v roce 1988 založil novou značka Cosmetics to Go se svou ženou Mo. Zákazníci si zboží objednávali z katalogů a firma jim ho rozesílala poštou.
Po šesti letech ale dojela na to, že expandovala moc rychle a účtovala si příliš málo. Ve výsledku prodělávala libru na každém balíčku. Do toho měl Constantine hypotéku na dům, továrnu a sídlo firmy, které přestal zvládat splácet. Z milionáře se tak stal zase chudákem.
„Dodnes si pamatuji moment, když nám v roce 1994 exekutoři zabavili všechno zboží. A my jsme zůstali s manželkou se třemi dětmi, hypotékou na krku a cítili se jako zločinci,“ vzpomíná podnikatel. Poslední kapkou bylo prasklé potrubí, které na Štědrý den zaplavilo sídlo firmy.
Bylo jasné, že tohle je konec Cosmetics to Go. Nešťastný Mark Constantine propustil zaměstnance a měl v plánu prodat sídlo firmy i továrnu. Nikdo o ně ale neměl zájem. A to bylo trochu štěstí v neštěstí. Z trosek Cosmetics to Go totiž o 14 měsíců později vyrostl Lush.
Tak dlouho trvalo, než se Constantine vzpamatoval, splatil dluhy a našel sílu investovat energii do něčeho nového. Přispěli k tomu i jeho dosavadní kolegové, kteří se nedokázali smířit s tím, že by jejich kosmetický byznys skončil.
Vedle Marka Constantina, jeho ženy Mo a obchodní partnerky Liz Weir tak mezi zakladatele firmy Lush patří ještě Helen Ambrosen, Rowena Bird a Paul Greaves. Při vymýšlení názvu firmy vyzvali veřejnost, aby jim poslala své nápady. Zaujal je návrh Lush Garden, který zkrátili na Lush, což v překladu může znamenat bujný či luxusní.
Jejich firma v 90. letech působila jako zjevení. Sveřepě odmítali testování na zvířatech, prodávali nebalené produkty a řídili se striktními etickými zásadami. Byli pionýři bezobalového hnutí a společenské odpovědnosti firem dávno předtím, než začaly být pojmy zero waste a CSR cool.
„Dnes jsme napřed před trhem. Ale kvůli tomu jsme to nedělali. Vedlo nás k tomu přesvědčení a selský rozum. Hodnota obalů tvoří minimálně šedesát procent ceny výrobku. Když tyhle náklady odečtete, tak ušetří výrobce i zákazník. Díky tomu si můžeme dovolit investovat do kvalitnějších surovin a ještě jejich pěstitele a výrobce slušně zaplatit,“ říká zakladatel firmy Lush.
Ne všechna kosmetika se ale dá prodávat bez obalu. V takových případech Lush používá recyklovaný a recyklovatelný plast a některé použité obaly následně vybírá od zákazníků a sám vrací do oběhu. Chránit životní prostředí se firma snaží také podporou hnutí, která bojují třeba proti frakování nebo honu na lišky.
Férově a eticky se zakladatelé firmy chovají nejen ke svému okolí, ale také ke svým zaměstnancům. Svěřili jim například 10 procent vlastnictví společnosti. A časem by rádi tenhle podíl navýšili až na 35 procent. „Zřídili jsme speciální zaměstnanecký fond. Díky tomu má každý náš pracovník možnost rozhodovat o směřování společnosti. Jestliže se mu něco nelíbí, může o tom vyvolat hlasování,“ přibližuje Constantine.
Ostatně když v roce 2010 získali s manželkou Řád britského impéria od královny Alžběty II., brali to jako ocenění pro všechny své zaměstnance. Zorganizovali pro ně party, v rámci které si každý mohl sednout na trůn a nechat se s řádem vyfotit. Od té doby jsou přitom Constantinovi pravidelnými hosty královských akcí.
Raději než stuhu s křížem ale Marc Constantine nosí odznáčky. Má jich obrovskou sbírku a s oblibou pomocí nich vyjadřuje své názory. Během našeho povídání se v jednu chvíli zasní a začne vytahovat jednu ,placku‘ za druhou. Většina z nich má na sobě nápisy s anglickým výrazem fuck. „Jako komunikační nástroj jsou velmi účinné. Když mě někdo naštve, tak si prostě jen nandám odznáček, který řekne vše za mě,“ říká Constantine.
Kdyby měl na „placku“ vymyslet slogan, který by shrnoval aktuální situaci, hlásal by ,It’s fucking chaos‘. To je fráze, kterou v průběhu našeho rozhovoru zopakuje v souvislosti s pandemií mnohokrát.
O pětinu nižší tržby donutily firmu trvale zavřít řadu obchodů a poprvé v historii ve velkém propouštět. O práci přišla asi desetina z jejích 12 tisíc zaměstnanců po celém světě. Pro Marka Constantina je to náročné období. Zároveň ale přiznává, že pandemie má na byznys firmy Lush i pozitivní dopad.
Díky zavírání některých obchodů se firma zbavila nájemců, se kterými se jí dlouhodobě špatně spolupracovalo. Víc se zaměřila také na e-commerce, která je pro ni profitabilnější než prodej zboží v kamenných prodejnách. Z devíti procent tržeb vyrostly online prodeje na 22 procent.
Zároveň změnila svůj byznys model tak, aby byl udržitelnější. „Vánoce jsou naše hlavní sezona. Doteď jsme o svátcích museli snést zlaté vejce, které dorovnávalo zbytek roku. Teď vyděláváme víc každý měsíc a nejsme tak závislí jen na jednom období,“ popisuje Constantine.
Během pandemie se svou ženou také zavedli nový zvyk – koupel o čtvrté. A během těchto vanových seancí postupně zrevidovali celou nabídku společnosti Lush. Vyřadili na dvě stovky výrobků a rozhodli se více zapracovat na top produktech. „Rád bych, aby všechny naše výrobky byly jedničkou ve své kategorii,“ říká Constantine.
Časem plánuje předat firmu svým třem dětem, které jsou součástí jeho podnikání. Zatím ale Lush rozhodně opouštět nehodlá. Dobrého vztahu s dětmi si váží o to víc, protože sám vyrůstal bez otce. Setkal se s ním teprve ve svých 60 letech. „To byl jeden z nejúžasnějších okamžiků mého života. Díky tomu jsem navíc poznal své tři skvělé sestry, o kterých jsem do té doby vůbec nevěděl,“ vypráví Constantine.
Říká o sobě přitom, že není od přírody prototypem spokojeného člověka, ale uvědomuje si, jak velké štěstí v životě měl. „O moc víc už nepotřebuji. Když se mě někdo zeptá, co bych chtěl k Vánocům, odpovídám, že světový mír a přispět k řešení klimatické krize. A zanechat dalším generacím svět v lepší kondici, než jsme ho zažili my,“ říká Constantine.
