Kdysi Persie, dnes Íránská islámská republika. Krásná, ale kontroverzní země, která v posledních deseti letech lákala čím dál víc českých turistů a zástupců průmyslu. Orientovat se v ní Čechům z pozice překladatele a průvodce pomáhá i Vladimír Váchal – jenže covid-19 jeho obživu totálně zmrazil.
Z nositele dvou vysokoškolských titulů je teď stěhovák. Jak ale sám říká, šťastný stěhovák.
Že má sedmnáctá největší země světa s tisíciletou historií, rozmanitou přírodou a osmdesáti miliony obyvatel obrovský obchodní i turistický potenciál, mu došlo před jedenácti lety. Jako osmnáctiletý student se tehdy do Íránu vypravil poprvé.
„Ta země mě chytla natolik, že jsem se rozhodl naučit jazyk a Íránu se věnovat naplno,“ vzpomíná Váchal, který tam následně zamířil ještě zhruba čtyřicetkrát.
První kurzy perštiny sice absolvoval v Česku, ale nakonec dvakrát po sobě vyjel na několik měsíců studovat na jazykový institut pro cizince na teheránské univerzitě. Odtud už byl jen krůček k tlumočení.
Jak začalo? Váchal se na české velvyslanectví v Teheránu zašel jednoduše zeptat, jestli by se jim nějaký tlumočník nehodil. „Vyzkoušeli si mě a řekli ano. Kromě toho jsem o něco později začal spolupracovat i s íránskou ambasádou v Praze,“ vzpomíná muž, podle něhož službu na stejné úrovni může v Česku trvale nabízet kolem pěti lidí.
Tlumočit pak začal hlavně na průmyslových veletrzích v Teheránu, kde překládal nejčastěji při obchodních schůzkách s lidmi z firem zaměřených na těžební a důlní zařízení. Íránu totiž chybí moderní technika, která by ze země dokázala efektivně dostat značné nerostné zásoby.
„Často jsem překládal i při jednání s českými skláři, ale postupně zájem o české sklo v Íránu téměř zmizel. Český křišťál má sice na Blízkém východě tradici a je vnímaný jako luxusní dárkový artikl, ale taky to znamená, že si ho skoro nikdo nekupuje sám. A pořizování drahých darů se příliš nepojí s krizí, která začala po zpřísnění mezinárodních sankcí,“ vysvětluje český překladatel.
Obchodování navíc komplikují mezinárodní vztahy, kdy zjednodušeně řečeno platí, že firmy, které začnou obchodovat s Íránem, mají následně problém se dostat na americký trh.
Kdo se chce na obchod s blízkovýchodní mocností soustředit, musí počítat i s jiným obchodním přístupem. Jakkoliv jsou podle Váchala Íránci skvělými kamarády, ve chvíli, kdy dojde na obchod, se situace mění.
„Íránec nemá problém změnit názor a ze dne na den od něčeho odstoupit. Zažil jsem několikrát, že došlo k uzavření obchodu, šlo se slavit na opulentní večeři, ale íránská strana následně ještě začala požadovat slevu. Nebo navrhla, že polovinu obchodu zaplatí v penězích a polovinu v nějakém produktu, o kterém si myslí, že by se dal v Evropě prodat,“ popisuje Vladimír Váchal neobvyklé byznysové metody.
Druhou nohou Váchalova íránského byznysu byl turismus. Jako překladatel a průvodce začal své služby nabízet skupinkám cestovatelů, které někdejší perská říše zaujala. Z turistického hlediska je podle Váchala obrovskou výhodou Íránu především to, že jako Evropané jsme všude vřele vítaní.
„Pak už si stačí přidat jen historické památky staré čtyři a půl tisíce let, nádhernou orientální architekturu, úžasné hory, pouště, zalesněné oblasti kolem Kaspického moře nebo možnost potápění v Perském zálivu,“ dodává Váchal.
Cestování do Íránu poslední roky nahrávaly jak nízké ceny, které jsou ve srovnání s Českem poloviční, tak i přístupné ceny letenek, které se daly pohodlně pořídit za osm tisíc korun.
Váchal tak turisty bral do čtrnáctimilionového Teheránu, plánoval teambuildingové akce pro pracovní kolektivy, skupiny kamarádů i rodinné dovolené.
„Občas si mě objednal i bohatý manželský pár, kdy to probíhalo tak, že jsem jim obvykle ráno po snídani v pětihvězdičkovém hotelu nabídl nějaký program, a když nevyhovoval momentální náladě, musel jsem vymyslet něco jiného. Výhodou bylo, že peníze nebyly problém.“
Během roku absolvoval Váchal šest obvykle šestnáctidenních cest, které ho v průměru vyšly na pětapadesát tisíc korun. Na letošek jich měl naplánovaných dokonce osm, jenže už zkraje roku se v Íránu objevil covid-19.
„V tu chvíli jsem jen sledoval, jak země zrušila vydávání turistických víz a zavřela hranice. Všechno tlumočení i průvodcování expedic v tu chvíli padlo,“ popisuje nepříjemné chvíle. Jarní lockdown tak alespoň využil k napsání povídkové knížky ze svých cest a doufal, že se v září situace vrátí do starých kolejí.
Repro Albatros
Jenže to se nestalo a z majitele titulu z práv a blízkovýchodních studií je dočasně stěhovák. Měl sice nabídky na práci, kde by využil své znalosti i schopnost domluvit se několika jazyky, ale ty pohřbila druhá koronavirová vlna.
„Doba je složitá, ale nechce se mi sedět doma. Navíc stěhování mě začalo bavit. Stěhujeme lidi do zahraničí, stěhovali jsme galerii, kdy kolem nás pobíhali chlápci z ochranky s pistolemi, dá se při tom poznávat Česko a při vyklízení půd a sklepů si člověk někdy připadá jako archeolog,“ libuje si Váchal.
„Zábavné na tom je, že tahle práce je trochu tetris naživo, dá se při ní posilovat a má jasný výsledek.“
