Tahle firma byla na Ukrajině pojem. Rostlinné uzeniny a burgery od manželů Alexe a Larysy Gonských byly jedny z prvních, které se v zemi výrazně rozšířily. Firma dosáhla na obrat šesti milionů dolarů – jenomže pak přišla válka.
Rodina se i s byznysem přestěhovala do České republiky, a když dnes Alex Gonsky ve své kanceláři v České Vsi, malé obci vedle Jeseníku, ukazuje fotky z historie firmy, kontrast mezi působením do února 2022 a po něm je až bolestný.
Snímky rozběhlé továrny a obchodů střídá nádraží plné evakuujících se lidí a bytový dům zasažený dvěma ruskými raketami, kde rodina před válkou bydlela.
„Nestěžujeme si, o nic nežádáme. Jenom chceme vyprávět náš příběh,“ říká odhodlaně podnikatel.
Historie jeho firmy Vegetus sahá až do roku 2007. Gonsky začínal s výrobou rostlinného mléka, brzy se ale přeorientoval na uzeniny. Různé příchutě klobásek postupně doplňovaly salámy a burgery a později se přidaly i pomazánky a omáčky z tofu.
Během let firma rostla a v roce 2021 provozovala v zemi dvanáct obchodů. Zároveň dodávala výrobky do supermarketů a obchodů se zdravou výživou.
Události minulého února ale všechno postavily na hlavu – jedna z ruských střel zasáhla i továrnu jejich dodavatele sóji. Uprostřed evakuace výroba samozřejmě stála, ale protože obchody byly zavřené, zásobování vázlo a lidé začínali mít hlad, otevřeli Gonští sklady a dali zásoby k dispozici všem obyvatelům, kteří ve městě zůstali.
„Během pár dní se ze všech v Charkově stali vegetariáni,“ směje se Gonsky. On sám je vegetariánem už skoro dvacet let, Larysa je veganka.
Larysa a Alex Gonští
Právě ona zařídila přesun firmy do Česka. Z Ukrajiny s jejich dvanáctiletou dcerou odešly na jaře a přestěhovaly se do Supíkovic, malé obce kousek od Jeseníku. Na první pohled náhodná volba destinace měla své opodstatnění: v obci žije jejich dlouhodobý kamarád, se kterým se seznámili, když byl kdysi na dovolené právě v Charkově.
Protože se jim ani v jiné zemi nechtělo opouštět dobře fungující firmu, stejně jako čekat na nejisté období po válce, začala se Larysa v Česku poohlížet po vhodných prostorách, kde by se dala výroba aspoň částečně obnovit. Našla je nedaleko – v České Vsi a shodou okolností v areálu, kde se kdysi vyráběly tradiční masné výrobky.
S pomocí několika zaměstnankyň ještě z Ukrajiny pak továrnu uklidila a připravila na provoz a navzdory lámané češtině vyřídila i všechna povolení. Sám Gonsky pak za rodinou přijel s dvaceti kamiony naloženými zásobami a vybavením.
Výroba se opět rozjela 1. července a oproti tomu, jak vypadala v Charkově, je samozřejmě skromnější. Místo padesátky různých produktů jich tu vyrábí sotva polovinu a zaměstnanců mají jedenáct, devět z Ukrajiny a dva místní. V Charkově jich bývala víc než stovka.
„Samozřejmě se tu setkáváme s mnoha novými problémy, ale teď chápeme, že ty, které jsme měli před válkou, vůbec nebyly problémy. Víc si teď vážíme toho, co jsme doma měli,“ přiznává lehce posmutněle Larysa Gonská.
Kromě priorit se jim změnil i styl přemýšlení o budoucnosti. Výhled na roky se zkrátil na plánování po dnech a hlavním cílem je udržet se nadále v černých číslech. Po několika měsících má Vegetus obrat zhruba pět milionů korun a většina výroby putuje na Ukrajinu, kam vozí dodávku naloženou uzeninami téměř každý týden.
„Cítíme se zodpovědní za naše klienty, kteří zůstali na Ukrajině. Vegetariánský trh se tam hodně rozvíjel, ale je zase malý, takže jsou rádi za naše produkty,“ říká Gonsky. V Česku prodávají v malých obchodech nebo na Rohlíku, mají i vlastní eshop.
„Nepřišli jsme sem jako konkurence. Je tu prostor pro nové výrobce a my chceme dát Čechům větší sortiment, aby se mohli lépe rozhodout,“ konstatuje Gonsky. Většina velkých odběratelů je ale podle něj spíše skeptická a oproti poměrům na Ukrajině mnohem konzervativnější a méně ochotná riskovat a navazovat nové spolupráce.
„Dívají se na nás jako na novou firmu. Nezajímá je naše historie na Ukrajině, náš úspěšný byznys a výsledky,“ vysvětluje Larysa Gonská. „Je to, jako bystě se topili a oni čekali, až jestli přežijete, než vám pomůžou,“ doplňuje ji manžel, ale vzápětí dodává, že jejich firma spíše splývá a čeká, jak se jim podaří využít českou poptávku po výrobcích z alternativního masa.
„Drží nás víra v naši práci a klienty,“ říká Larysa. V současnosti mají rozjednanou expanzi do Polska a Německa, jádrem ale zůstává Ukrajina. Až válka skončí, rádi by se vrátili zpátky do Charkova a obnovili tamní výrobu.
Jesenickou továrnu ale zavírat nechtějí. Manželé jsou totiž přesvědčeni, že trh s náhražkami živočišných produktů poroste a je tak oblastí plnou podnikatelských příležitostí. „Rostlinná strava je budoucnost,“ věří oba.
