skip to main content
Forbes Woman

Neštítila se živit rukama. Dnes je mezi nejbohatšími ženami světa

Lindu Alvarado jste letos mohli zahlédnout na All-Star Game americké nejvyšší baseballové ligy. Působila jako nějaká velevážená politička: zastavovala se na kus řeči nebo obejmutí s různými lidmi od chlapíka ze stánku s občerstvením po finančního ředitele týmu Colorado Rockies.

Oblečená ve fialovém kostýmku, který ladí s uniformami Rockies, je Alvarado ale více než jen velký baseballový fanoušek. Na žádost tehdejšího coloradského guvernéra Roye Romera se roku 1991 stala součástí původní skupiny investorů týmu. Její podíl sice obnášel jediné procento, ale procento velmi důležité.

Stala se první latinskoamerickou spolumajitelkou v americké baseballové lize MLB a první ženskou spolumajitelkou, která se na danou pozici vypracovala sama. „Nebylo to díky mému manželovi. Byla jsem to já. A mé peníze,“ konstatovala Alvarado.

Od té doby podnikatelčin vliv i majetek jen rostl. Dnes na její stopu narazíte po celém Denveru. Stavební firma Alvarado Constructions se například podílela na výstavbě tamního mezinárodního letiště nebo stadionu Mile High, kde hraje tým amerického fotbalu Denver Nuggets. Postavila také většinu z 258 restaurací sítě Yum!, provozovaných franšízovou společností Palo Alto Inc.

Tu vlastní z jednapadesáti procent právě Linda Alvarado – a zbylých 49 procent její manžel Robert. Poslední zmiňovaný byznys tvoří největší část jejího jmění, které Forbes odhaduje na 230 milionů dolarů. To ji řadí mezi sto nejbohatších žen, které se k majetku vypracovaly samy bez dědictví.

Alvarado tvrdí, že uspěla díky tomu, že se nesvazuje konvenčním myšlením. To ji dovedlo k experimentování s několika inovacemi, včetně nového designu Taco Bell pro menší městské prostory. Kuchyň je umístěna ve druhém patře a využívá robotický pás, který naloží tác a dopraví ho o patro níž.

Příběh Alvarado rozhodně není konvenční. Narodila se v roce 1951 jako Linda Martinez a vyrostla ve dvoupokojovém domku za městem Alburquerque v Novém Mexiku. Jejich dům neměl žádnou tekoucí vodu – až na záplavy, které přišly skoro každé léto. „Myslela jsem si, že všichni chodí na letní prázdniny do Červeného kříže,” vtipkuje dnes.

Její rodiče byli zruční budovatelé. Otec pocházel z Mexika, kde zastával funkci protestantského pastora a ve Spojených státech pak pracoval v ostraze. Dům, ve kterém s rodinou bydlel, postavil svýma rukama. Alvaradina matka často opakovala „začni od píky, ale mysli ve velkém“.

Rodiče byli výjimečně odhodlaní uchránit svou dceru od „ženských“ domácích prací, aby se mohla soustředit na studium. Jelikož byla nejmladší z šesti dětí a jediná dívka, očekávalo se, že bude sportovat se svými bratry. „Šest dětí už je tým,“ říkával její otec.

Zaměření na fyzickou aktivitu ji nakonec dovedlo až ke kariéře ve stavebnictví.

Když trenér na střední škole Lindě oznámil, že ve skoku do výšky dívky nemůžou soutěžit, její matka vyrazila dožadovat se změny. Alvarado nejenže soutěž ve skoku do výšky vyhrála, ale získala i ocenění atletky roku, což bylo uznání za výkony v několika sportech včetně softballu.

Její zaměření na fyzickou aktivitu ji nakonec dovedlo až ke kariéře ve stavebnictví. Zatímco studovala ekonomii na kalifornské Pomona College, odmítla návrh správce školy, aby pracovala v knihovně nebo kavárně. Místo toho zažádala o místo u skupiny údržbářů a zahradníků, která se starala o pozemky.

Svoje rozhodnutí prý obhajovala slovy, že nebude muset nosit holčičí boty, které by ji tlačily, opálí se a dostane zaplaceno za práci s nezadanými muži. Tato zkušenost jí po promoci v roce 1973 otevřela dveře k práci pro stavební společnost v Los Angeles. Zároveň si vypomohla zatajením svého pohlaví, když na životopise uvedla jen iniciály. Tuhle metodu využívala i později, když podepisovala obchodní nabídky.

Ve výhradně mužském kolektivu to ale neměla jednoduché. Kolegové jí dávali přezdívky, které odkazovaly na fakt, že je ženou mexického původu, nebo vyvěšovali kresby nahé Alvarado na záchodcích na stavbě. Alvarado se nicméně líbilo vidět růst z nákresů skutečnou budovu – a rozhodla se u této kariéry zůstat.

Reklama

Chodila na kurzy odhadování cen, dohlížení na stavbu a digitalizace rozvrhů. S manželem Robertem se poté přestěhovali do Colorada. Mimochodem, jejich první rande proběhlo na baseballovém zápase Dodgers.

V roce 1976, když bylo Alvarado čtyřiadvacet, založila vlastní společnost a věřila, že jí její schopnosti s počítačem přinesou výhodu. „Bylo mi řečeno, že jsem předurčena k neúspěchu kvůli dvojité překážce – jsem žena a Hispánka,“ vzpomíná. „Ale řekla jsem si, že když v matematice násobíte dvě negativní čísla, také vám vyjde pozitivní.“

Šest bank jí odmítlo dát úvěr, tak se obrátila na své rodiče, kteří Lindě zprostředkovali půjčku 2500 dolarů. Až poté, co jim částku splatila, se dozvěděla, že kvůli tomu museli zastavit dům a platit čtyřiadvacetiprocentní úrok. Jak říkávala její matka, i ona začala od píky s čištěním okapů a chodníků a stavěním přístřešků pro autobusy.

Nakonec se Alvarado podařilo získat půjčku pro malé firmy. Průlom přišel v roce 1983, kdy ji najala Joy Burns, která také zdárně překonával překážky a založila coloradskou banku pro ženy. Burns ji najala na rekonstrukci sedmnáctipatrového hotelu Burnsley s osmdesáti pokoji v centru Denveru.

Alvarado si získala respekt ostatních franšízantů tím, že se podělila o obchodní triky.

Dnes má Alvaradina stavební společnost kanceláře v Arizoně, Kalifornii, Coloradu a Novém Mexiku a pracují na projektech pro firmy, jako jsou Kaiser Permanente, Xcel Energy nebo PG&E. Na rozdíl od stavebnictví se k fastfoodovému průmyslu dostala spíše náhodou.

V roce 1984 stavěla obchodní centrum v upadající části Denveru a snažila se do něj sehnat známý fastfoodový řetězec. Firma Taco Bell, kterou tehdy vlastnila PepsiCo, do toho jít nechtěla. Nicméně řetězec se s Alvarado dohodl, že si tam může otevřít franšízu Taco Bell – a její manžel Robert se nabídl, že bude restauraci řídit.

Když Taco Bell přišlo s nabídkou franšízu odkoupit zpět, tak to manželé odmítli a zažádali si naopak o více lokací. Dnes je jejich firma Palo Alto osmadvacátým největším provozovatelem franšízových restaurací ve Spojených státech s ročními tržbami 325 milionů dolarů z poboček převážně v Coloradu, Novém Mexiku a Kalifornii.

Alvarado si získala respekt ostatních franšízantů především tím, že se podělila o „obchodní triky“. Těmi byly například nejvhodnější materiály na stavbu restaurací, příjemnější LED osvětlení nebo v posledních letech inspekce pomocí dronu.

Vedle zkracování času stavby nové restaurace zkoušeli manželé Alvaradovi vše možné od stánků s digitálním objednáváním a myček po úplně nové koncepty restaurací. Vystavěli prototyp konceptu Taco Bell Cantina, kde se prodává pivo a prémiové menu a na obrazovkách běží sportovní zápasy.

Alvarado také vymyslela prototyp odnože Taco Bell zvaný Live Más (tedy „žij víc“), experimentující s přeměnou přepravních kontejnerů na pop-up restaurace Taco Bell. Pokud jde o franšízy, rozdělení povinností mezi manželi je jasně dané. Robert vede provoz restaurací, přestože se do této role nedávno přesunul jejich nejstarší syn Rob.

Linda Alvarado zůstává v oblasti, kterou zná a miluje nejvíc, tedy kupování pozemků a stavitelství. A jak sama se smíchem dodává: „Hlavně se vyhýbám vaření, mytí a utírání prachu.“