Ondřej Novotný s Pavolem Nerudou pobláznili Česko a Slovensko zápasy v kleci a teď chtějí otřást Německem – s šedesáti tisíci fanoušků na fotbalovém stadionu.
Obloha nad pražským Edenem potemňuje. Stadion, kterým obíhá mexická vlna, na pár okamžiků zhasíná a všudypřítomnou tmu rozbíjejí jen blesky mobilních telefonů. Chvíli nato z jedné z tribun schází Vladimir 518 a uskupení PSH po vzoru Super Bowlu rozjíždí dvacetiminutový přestávkový koncert.
Víc než 27 tisíc fanoušků nadšeně aplauduje, skanduje, skáče. Zkrátka dělá „bordel“, jak jim velí text poslední skladby legendárního hiphopového tria, po níž černé nebe rozzáří barevný ohňostroj. Tahle show, jejíž snímky v následujících dnech obletí světová média, není součástí fotbalového utkání, ale MMA.
Sportu, jenž byl ještě před dekádou naprosto na okraji společnosti. A přestože jeho protagonisté mají nadále na rukou krev, veřejnost už se na ně zdaleka nekouká skrz prsty. Tleská jim, hltá každý jejich krok, podporuje jejich cesty a náramně se u toho baví.
Na tom, že smíšená bojová umění, jež se ukrývají pod zkratkou MMA (Mixed Martial Arts), se u nás těší takové popularitě, mají velkou zásluhu Čech Ondřej Novotný se Slovákem Pavolem Nerudou. Zakladatelé Oktagonu MMA, suverénní jedničky mezi bojovými organizacemi na domácí scéně a s tržbami blížícími se letos ke třem čtvrtinám miliardy korun také jednoho z největších sportovních byznysů s globálními ambicemi.
Zábavy, která přerostla svět branek, bodů a sekund a s níž se ochotně spojují i čeští miliardáři. „Namyšleně můžeme říct, že lidé vědí, co je Oktagon, a nevědí, co je MMA. Stali jsme se synonymem pro tenhle sport,“ neskrývá Novotný sebevědomí.
„Někteří můžou namítat, že MMA se těší celosvětovému boomu a my se na tom svezli, ale už si neuvědomují, že v Rakousku či Maďarsku, kde nejsme, MMA moc lidí nezajímá a je v bodě jako u nás v roce 2016, kdy jsme začínali.“ Velkolepý turnaj v Edenu, který organizoval právě Oktagon, postavení tohoto sportu v našich končinách jen potvrdil.
Co se týče popularity, jde poslední roky o jeden z nejrychleji rostoucích sportů a téhle zvýšené publicity si pochopitelně všímají i partneři. Mezi nimi se objevují čím dál větší firmy, jako například Sev.en Group čtvrtého nejmajetnějšího Čecha Pavla Tykače (jemuž mimo jiné patří fotbalová Slavia i se stadionem v Edenu) nebo sázková kancelář Tipsport, která Oktagonu financuje revoluční soutěž Tipsport Gamechanger celkem o jeden milion eur.
Rovněž za ním stojí několik lidí z Forbes žebříčku nejbohatších lidí Česka. Výsadní postavení v tuzemském prostředí a silnou fanouškovskou komunitu, která se jen na Instagramu blíží 650 tisícům uživatelů (žádná sportovní organizace v Česku ani na Slovensku nemá víc), si Oktagon vydobyl zejména schopností propagovat své zápasníky a přibližovat veřejnosti jejich mnohdy srdceryvné příběhy.
Byť stále jde primárně o sportovní výkony, emoce v divákovi vzbuzují i životní osudy, slovní půtky či audiovizuální efekty. Dvojice Novotný–Neruda a jejich tým si tohle uvědomují víc než kdokoli jiný. Surovému MMA dali lidskou tvář.
„Mou největší motivací, proč jsem chtěl spustit celou show, bylo, aby svět poznal a pochopil lidi, kteří si vybrali MMA. Chtěl jsem ukázat nejen to, jak bojují, ale i jak žijí. Pár měsíců trénujete, dřete, nejíte, abyste splnili domluvenou váhu, a pak se necháte zavřít do prostoru, ze kterého není úniku, abyste se s někým utkali v čistém souboji… Jen tak si kdokoli může uvědomit, že problémy, které řeší, nemusejí být nepřekonatelné,“ přibližuje Paľo Neruda.
Tohle nastavení se ostatně odráží i v heslu Oktagonu „V každém z nás je bojovník“. „Za mě je geniální, protože se s ním dokáže ztotožnit máma samoživitelka, důchodce i student,“ doplňuje Ondřej Novotný. Jejich show se přitom dávno nespoléhá pouze na české a slovenské publikum.
Turnaje, kterých se dosud uskutečnilo na šest desítek, pravidelně pořádají (a vyprodávají) také v Německu, kde mimochodem za pár týdnů přebijí Eden další megalomanskou akcí – turnajem na fotbalovém stadionu ve Frankfurtu až pro šedesát tisíc diváků. Pokud skutečně přijdou (devadesát procent vstupenek už je prodáno), překonají tím dosavadní rekord polské KSW stanovený na čísle 57 766.
Vedle toho si osahávají půdu ve Velké Británii, jednom z nejsilnějších trhů bojových sportů starého kontinentu, a dívají se dál do Evropy. Cílem je, jak s oblibou opakují, stát se Ligou mistrů v bojových sportech. Už nyní si jejich zápasy nacházejí diváci z různých koutů světa, například ze Spojených států, z Japonska nebo Austrálie. A nejde o malé skupinky.
Díky partnerstvím s mediálními platformami jako Bild, Setanta nebo DAZN, což je takový sportovní Netflix, se mohou záběry z klece s příznačným žluto-černým logem dostat až k desítkám milionů diváků v ekonomicky vyspělých zemích.
Foto Anna Kovačič
Ondřej Novotný a Pavol Neruda
Právě peníze z televizních práv a sponzoringu představují jeden ze tří základních pilířů příjmů organizace. Těmi zbývajícími jsou prodeje vstupenek a PPV (pay-per-view, tedy poplatky za sledování události), tvořící zhruba dvě třetiny z celkových ročních tržeb.
Silný má Oktagon i e-shop, kde nabízí nejen oblečení a doplňky se svým brandem, ale i různé memorabilie z jednotlivých akcí, jako jsou dresy a rukavice zápasníků či kusy použité podlahy. Ondřeje Novotného ale na titulní stránku tohoto vydání nevyneslo jen MMA. Léta platí za žádaného moderátora účtujícího si statisíce korun za akce.
Nejvíc je spjat s reality show Survivor, jež poslední tři jara, a především letos, ovládla mediální prostor. Rovněž provozuje tři úspěšné, tematicky rozličné podcasty – MMA letem světem, Yess TV o reality show a fotbalový Kudy běží zajíc –, které měsíčně generují střední miliony korun.
Patrně nikdo jiný v Česku nevydělává na podcastech víc. Přestože se o podstatnou část peněz dělí s parťáky, jež v projektech má. Zejména v Zajícovi, jak komunita přezdívá podcastu z prostředí zelených trávníků, spolu s bývalým fotbalistou Zdeňkem Folprechtem a někdejšími sportovními novináři Janem Podroužkem a Janem Vackem ukazuje, že máte-li entuziamus a nebojíte se věci dělat jinak, můžete uspět i na zdánlivě přesyceném trhu.
Jeden příklad za všechny: když probíhalo Euro, na zápasy české reprezentace si pronajali Riegrovy sady, aby s fanoušky mohli sledovat utkání a diskutovat naživo. Pokud tedy za lístek zaplatí šest stovek. Přišel vůbec někdo? Plnej barák! Nebo spíš zahrada. Přes 1200 lidí. Na všechny tři duely. A vedle fotbalu dostali zábavnou, obsahově nabitou show.
„Dělám věci, protože mě baví. Když to pak má mít finanční potenciál, tak jej dneska dokážu vidět a zobchodovat, ale jen kvůli penězům to nedělám. Odmítám spoustu věcí, které jsou finančně zajímavé,“ podotýká Novotný. Existují ovšem i projekty, které se mu úplně nepovedly. Jako třeba burza talentů Ikiseq, jež měla zájemcům umožnit investovat prostředky do nadějných sportovců a umělců.
Platforma, za níž stál s marketérem Petrem Václavkem a youtuberem Čeňkem Stýblem, zůstala za očekáváním a už nějakou dobu není aktivní. „Zadotoval jsem to, aby bylo vše zaplacené a vypořádané, s vědomím, že to pro mě bude ztráta. Neutíkám, když se něco nepodaří,“ komentuje zkušenost, která ho vyšla na víc než milion korun.
Jméno Ondřej Novotný nicméně také poměrně polarizuje společnost. Trefně to vystihuje jeho byznysový souputník, když říká: „Lidi se ho často bojí nebo ho rovnou nemají rádi.“ Důvod? Nejspíš ten, že měří ke dvěma metrům, říká, co si myslí, a někdy místo slova „prosím“ používá „pyčo“, bo pochází z Ostravy.
Jako když před lety komunistu Vojtěcha Filipa veřejně označil za „odpornou estébáckou svini“. „Říkám své názory výrazně, protože jim věřím. Dělám to s nejlepším úmyslem, ale spousta lidí není na upřímnost připravená,“ posteskne si. „Moje vyjadřování ostatní štve a je pro ně někdy šokující. Mě zase šokuje, že je to šokuje.“
Říkám své názory výrazně, protože jim věřím.
Ondřej Novotný
Nafoukaný. Arogantní. Přívlastky, které v souvislosti se svou osobou slýchává nezřídka. Naposledy se na něj sesypaly, když v jednom z rozhovorů popisoval, proč v minulosti odmítl moderování hlavních zpráv televize Prima. Proč? Protože za deset tisíc korun by ani nevstal z postele.
„Myslím si, že za víc než dvacet let v branži už mám nějakou hodnotu. A je úplně v pohodě, že ji někdo nevidí nebo ji nechce zaplatit. Naprosto to respektuju. Ale ať oni zase respektují, že si myslím, že nějakou mám. To přece není arogance.“
„Zároveň pokud Ondrovi oponujete a argumentujete, nemá problém uznat, že se spletl,“ doplňuje ho Paľo Neruda. „Baví mě o věcech diskutovat, baví mě obhajoba názorů, stanovisek. Nebiju se v prsa, že mám ve všem pravdu, ale hodně lidí se se mnou nechce hádat,“ tvrdí Novotný.
Sebejistota z něj čišela i čtyři roky nazpět, kdy s ním autor těchto řádků poprvé přišel do kontaktu. Tehdy žádost o rozhovor odmítl. Buď titulka, nebo (zatím) nic, podmínil si. „Já to risknu, že v budoucnu bude zajímavé, že jsme z ničeho, respektive spíše z minusu, vybudovali největší showbyznys Československa,“ píše se v esemesce z června 2020.
Jako mnohokrát ve svém životě ukázal, že když se rozhodne, věří tomu a jde si za svým. A jak napsal, tak se stalo.
Sedíme spolu pár týdnů po Edenu. Cítíte hrdost na to, co jste tam dokázali?
ON: Osobně hrdost nebo extrémní spokojenost nedokážu cítit. Neumím přijímat chválu nebo dárky. Nevím, jak se chovat. Ne že bych to neměl rád, ale vím, že druzí u toho musí trpět, protože možná očekávají jinou reakci. Pro mě je největší platidlo spokojenost lidí. Mám jich pár, kteří jsou mi velmi nablízku, a když mi patnáct minut po začátku turnaje píšou, že už brečí, tak mě to dojme.
PN: Já jsem hrdý na to, co děláme dlouhodobě. Konkrétně mě těší, jak jsme některým klukům změnili životy, že se tím sportem mohou živit a staly se z nich hvězdy. Teď nějaký extra pocit, že by mi měl být připnut metál na hruď, nemám. Zmákli jsme to a jdeme dál.
ON: Vymyslel jsem si na turnaj dvě věci… Dal jsem na obrazovku dceru Medu jakože Baby Boss a pak Mikýře s Wilsonem jakože Trosečník. Občas s takovými blbinkami přijdu a sleduju, jak na ně lidi reagují. Když vidím, že tleskají a smějí se, jsem jako malé děcko spokojený taky.
PN: Myslím, že přesně tohle nás dělá jinými. Občas si dovolíme takové blbiny nebo i trochu zariskovat, ukázat, co by lidi při MMA nečekali, protože nás to baví. A lidi to vidí, cítí z nás lidskost.
Co dalšího vás odlišuje?
ON: Rozumíme svému divákovi, evropskému fanouškovi, a víme, co ho bude bavit. Jinakost oproti ostatním je pro mě taky v lehkosti bytí. Děláme to, protože to máme rádi, a tomu se podřizujeme. S klidem na duši utratíme sedm milionů za blbosti, které kdyby na turnaji nebyly, nikdo by to nepoznal a my bychom tu mohli sedět každý o tři a půl míče těžší. Místo toho si ale během galavečera řekneme: Hele, hraje to! Koukej, támhle to svítí! Tohle spousta lidí nemá a nebyla by ochotna upřednostnit minutový zážitek před penězi, které by mohly vystačit i na několik let.
PN: Jsme celoevropsky velcí, ale nejsme korporát. Nemáme board, který by tyhle věci stopnul. Nemusíme nic nechávat schvalovat. Prodáváme naši vášeň a to funguje. Proto i lidi u nás rádi pracují, i když to vůbec není jednoduché. Troufnu si říct, že cítí něco výjimečného a chtějí se toho dotýkat. Umožňujeme lidem sledovat sport fascinující ze všech možných úhlů a v příjemném balení.
Hrozilo v Edenu, že by něco nemuselo klapnout podle představ?
PN: S Ondrou se řídíme tím, že nejdřív na vše řekneme ano a pak zjišťujeme, jak to udělat. Samozřejmě nejsme naivní, dáme si věci na papír, promyslíme je, ale nepřipouštíme si, že by nevyšly. Víme, že je dotáhneme. A když ne, tak se něco naučíme a jdeme dál.
ON: Uvnitř sebe cítím sílu, že ať se stane cokoli, vždy se dokážu o sebe a blízké okolí postarat. Jestli za něco cítím zodpovědnost, tak za lidi, kteří do toho jdou s námi. Nenechám se tím ale rozhodit, abych uhnul ve svých rozhodnutích. Pro mě bezpečná cesta neexistuje, pořád to musí být dobrodružství plné vzrušení. Kdybychom šli jistou cestou, dokázali bychom z toho pár let ždímat peníze, ale ztratila by se pro mě radost.
A je to pořád jen o radosti? Z některých kroků, které děláte, je cítit snaha vytřískat co nejvíc peněz, jako třeba v případě prodeje memorabilií za několik jednotek až desítek tisíc.
ON: Podlaha klece z Edenu? Kus, na kterém Karlos škrtil Attilu, a s vaším jménem? To přece chcete, ne? Dobře, je to pro pár lidí, kteří mají peníze. Ale jestli nám chce někdo vyčítat, že to děláme pro to, abychom vydělali pár grošů navíc… S tím je taková práce a náklad…
