skip to main content
Cesta z města

Z Prahy do křivoklátských lesů. Prohlédněte si výjimečnou usedlost za desítky milionů

4 minuty čtení

Dvě budovy jako kostely a mezi nimi propojovací krk. K tomu snový výhled na zvlněnou krajinu Křivoklátska, a když počasí dovolí, tak i na třicet kilometrů vzdálenou Brdskou vrchovinu. Tohle je dům, kde nepotřebujete televizi. Tady se to nejzábavnější odehrává za obřími okny.

Kousek od vesnice Broumy, kde kromě jiného funguje pivovar Matuška, kdysi býval starý sad, založený za doby Fürstenbergů. Jeho součástí byla i sušárná na ovoce, která se časem proměnila na nijak zajímavý dům.

Jenže právě tuctová stavba z minulého století dala šanci tomu, aby ve svahu ve třešňovce, jak místu říkají lidé z okolí, vznikl na tamější poměry dům s ambicí nabídnout majiteli výjimečné bydlení – uprostřed chráněné krajinné oblasti, ale zároveň v dosahu Prahy, kam je to autem půl hodiny jízdy. Bylo ji totiž možné zbourat a na jejím místě postavit budovu novou.

Reklama

Majitel domu Tomáš Pfeffer se po 40 letech života v metropoli rozhodl pro novou cestu. Cestu z města. Jeho nároky na nové místo k žití ale nebyly malé, mírně řečeno. „Měli jsme sepsaných 10 bodů, co bychom od nového místa pro život chtěli. Rozsáhlejší pozemek, alespoň polosamotu, dostatek slunce, v dosahu Prahy,“ začíná vyjmenovávat majitel konzultační firmy.

Když pak seznam začal ukazovat realitním agentům, obvykle nejpozději u pátého bodu jich většina kroutila hlavou s tím, že takové místo neexistuje. „Prošli jsme desítky pozemků a nic. Až když jsme narazili na tento, zjistili jsme, že má všechno,“ vzpomíná Pfeffer, jenž měl od začátku v plánu postavit na pozemku usedlost, která bude v souladu s okolím. A to jak s ohledem na krajinu, tak i na územní plán a pravidla chráněné krajinné oblasti.

Představa investora o podobě domu, který ho včetně úpravy okolí vyšel na vyšší desítky milionů korun, byla od počátku poměrně jasná. A nezměnila se ani poté, kdy ji přednesl architektům, což bývá často okamžik, kdy berou původní plány za své.

„Nevěděl jsem, že to vlastně budou dva spojené domy, navíc zčásti zasunuté do svahu. Tam moje představivost nesahala. Ale s tím, že to bude kombinace železobetonu s dřevostavbou a s otevřenými krovy, jsem od začátku počítal,“ říká Pfeffer. 

Důvod takového plánu spočíval v tom, že dům měl díky železobetonu působit bytelnějším dojmem. „Chtěl jsem se vyhnout tomu, že postavíme v uvozovkách vrzající montovaný dům, který ve výsledku bude působit jako chata,“ dodává. Počítal také s tím, že dům bude chytrý, ale ne přehnaně inteligentní.

„Chci si sám rozhodovat o tom, kdy si otevřu okno a kdy sklopím žaluzie. Všechny technologie v domě se sice řídí přes centrální systém, ale není to nastavené tak, že by počítač ovládal dům,“ upozorňuje Pfeffer. V první fázi oslovil kolem 10 architektonických studií. Hlavně díky aktivnímu přístupu se nakonec zakázky ujal Pavel Lazarov z brněnského studia Fandament Architects.

Reklama

Když mu Pfeffer na první schůzce začal vysvětlovat, že chce uprostřed nádherné křivoklátské přírody postavit něco ve stylu švýcarského chaletu, ale takového, aby to nepůsobilo jako teleportovaná horská chalupa, nýbrž jako venkovské sídlo, které je tam od nepaměti, čekal, že odejde s nepořízenou.

„Pavel Lazarov přitom nehnul ani brvou a jen poslouchal. A pak řekl – přesně takhle to uděláme!“ vzpomíná Pfeffer. A od jara 2016 se začalo plánovat a shánět potřebná povolení.

Neznámou bylo například stanovisko Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, která se musela k plánům vyjádřit. Naštěstí se ale projevila jako osvícená, protože projekt nejenže nezablokovala, ale naopak pomáhala s tím, aby byl výsledek co nejlepší.

„Byla to moje první podobná zkušenost. Asi to bylo slušným přístupem z naší strany a tím, že nám s architekty šlo o to, aby dům i přes svoji velikost v krajině nijak nerušil,“ uvažuje Pfeffer. Pomohlo ale i obložení dřevěnými šindeli a částečné zakrytí velkoformátových oken laťováním.

Až na potíže s hledáním vody, kdy první dvousetmetrový vrt skončil neúspěchem, stavba proběhla bez zásadnějších zádrhelů. Potvrzuje to i rychlost výstavby, kdy v květnu 2017 začaly bourací a zemní práce a v srpnu 2018 se dalo bydlet.

Ačkoli to původně nebylo v plánu, nedílnou součástí usedlosti se stal i zanedbaný sad, který zprvu ani nebyl součástí koupeného pozemku. Majitel ho od sousedů postupně vykupoval a kultivací starých ovocných stromů a výsadbou nových mu začal vracet jeho krásu. Výsledkem je tak pozemek o necelých 50 tisících metrech čtverečních.

„Když to viděl kamarád a lihovarník Martin Žufánek, chvíli se sadem procházel, tiše mručel a pak vypálil otázku – kdy budeš pálit?“ odpovídá Pfeffer na otázku, která se při pohledu na stovky stromů vznáší ve vzduchu, aniž by bylo potřeba ji vyslovit.

Kariéru lihovarníka ale neplánuje. Sklizeň především třešní zatím řeší tak, že na Facebooku napíše, aby si přátelé a lidé z okolí přijeli zadarmo natrhat, co sami unesou.

Aktuální vydání magazínu
Fight!
Forbes 4/2021

„A co mi tady zůstane, skončí v marmeládách a něco se i vypálí,“ přiznává majitel usedlosti a dodává, že nadto zvažuje, že ještě s dalšími investory u nedaleké křižovatky cest v místě pojmenovaném Placanda koupí roky zavřený hostinec a začne ho provozovat. Okolní krásná krajina a genius loci k tomu podle něj přímo vybízí. „Tím bychom kromě večerní zábavy měli odběr pálenky i džemů vyřešený,“ usmívá se Pfeffer.

Reklama
Reklama