Když se řekne český 3D tisk, většině se vybaví tiskárny od Průši. Trochu znalejší si možná vzpomenou ještě na výrobce tiskových materiálů Fillamentum a část lidí z průmyslu si vybaví prototypovací 3Dees. Existuje ale ještě jedna významná společnost: Elvira.
Dalšího z průkopníků relativně mladého oboru nalezneme ukrytého v Prokopském údolí v bývalém, dnes památkově chráněném průmyslovém areálu továrny Hydroxygen.
V něm sídlí společnost Elvira, která dnes obsluhuje velké strojařské firmy, jako jsou automobilky či zbrojovky, tiskne pro giganty typu Honeywell nebo Bosch, modely pro stavební firmy (například drenážních systémů) a pomáhá nahrazovat malosériovou výrobu i zachraňovat archeology, pro které skenuje i následně tiskne vykopávky.
„Když půjdete na hrad Bezděz, tak s překvapením zjistíte, že místní realisticky působící archeologické vykopávky, které lidé občas zaměňují, i když je drží přímo v ruce, ve skutečnosti nejsou originály, ale naše výtisky dělané na barevné 3D tiskárně,“ přibližuje Jan Šmejcký, majitel Elviry.
„S vykopávkami byla totiž potíž v tom, že rychle oxidovaly, a tak bylo potřeba je sundat a uložit do trezoru, aby zůstaly zachované i pro další generace,“ dodává.
Firmu přitom léta živil prodej a servis kopírek. Společnost vznikla na jaře 1991 a už tehdy se nebála jít do neprobádaných vod.
V daném případě se podle Šmejckého jednalo hlavně o to, že se firma angažovala v byznysu, který tehdy měly obšancovaný firmy vzniklé na troskách národního podniku Kancelářské stroje.
Hlavní činností byl vývoj software a dodávky počítačů a sítí. Později přibyl již zmiňovaný segment kopírek a telekomunikačních zařízení. A prodej kopírovacích strojů se tehdy ukázal jako zlatá žíla.
Prorazit mezi konkurencí se značným náskokem se Šmejcký pokoušel tím, že k prodeji přibalil vlastní servisní služby ke všem nabízeným produktům.
To se naučil trochu díky náhodě. Zásadní roli v tom sehrálo rozhodnutí navázat partnerství s výrobcem DEVELOP. Ostřílený obr na poli kopírovacích strojů zasvětil malou firmu do toho, jak správně fungují služby pro firemní zákazníky.
A ono to fungovalo. Jak se postupně z kopírek stávala síťová zařízení, vracel se nepozorovaně byznys zpátky ke klasické síťařině. A relativně dlouhou dobu si s tím firma v pohodě vystačila. Zisky se tehdy pohybovaly okolo třiceti milionů korun. Zde by teoreticky mohl náš příběh skončit.
V roce 2008 ale přišla krize nastartovaná zhroucením amerického hypotečního trhu a řada sektorů pozastavovala investice do obměny technologického vybavení. Nejhůře na tom byli dodavatelé pro státní sektor, který investice úplně zastavil.
Samotná Elvira, která se specializovala na malé a střední zákazníky, byla krizí zasažena jen částečně – zisky se propadly zhruba o dvacet procent, pro Šmejckého to byl ale impulz hledat ke svému byznysu další pilíř.
„Každá stabilní stolička má alespoň tři nohy. Protože jsem původní profesí strojař a lákalo mě se alespoň částečně vrátit k oboru, napadlo mě postavit třetí pilíř na 3D technologiích, které se právě začaly rozjíždět,“ říká.
K výběru oblasti napomohla šťastná náhoda, okolo roku 2012 totiž matematicko-fyzikální fakulta, kde Šmejcký vystudoval, pořádala sérii technologických přednášek, jejichž součástí byl tehdy ještě dosti neokoukaný 3D tisk.
Byznys se rozjížděl pomalu. „V roce 2013 jsem obeslal zhruba desítku zahraničních výrobců 3D tiskáren, tehdy to byla větší část trhu, a ani jeden mi neodpověděl. Nevzdal jsem to ale a následovalo druhé kolo. Nakonec se mi podařilo v roce 2014 navázat vztah se dvěma značkami – MakerBot a 3D Systems a tím to celé začalo,“ vypráví Šmejcký.
Tiskáren se zprvu příliš neprodalo, firmu živila hlavně 3D tisková školení, ze kterých se tu a tam rekrutoval některý z prvních zákazníků.
„S hrůzou jsme přitom zjistili, že výrobci 3D tiskáren jsou většinou mladé firmy, které je sice umějí vyrábět, ale už ne dodávat. Když jsme po nich chtěli například takové základní věci jako katalog s objednacími čísly náhradních dílů, tak se na nás dívali, jako bychom spadli z Marsu,“ popisuje náročné začátky.
Firma tak začala v 3D tisku poměrně rychle růst díky jediné věci, servisu, na který nebyla tato část trhu zvyklá. Podle Šmejckého se dokonce stávalo, že za nimi chodili zákazníci konkurence s prosbami, jestli by jim firma nemohla spravovat jejich tiskárny.
Jan Šmejcký na exkurzi ve firmě Elvira
„K mému velkému překvapení jsme u 3D technologií našli jednoduchou díru na trhu. Ukázalo se, že i velcí výrobci umějí dělat hlavně marketing, ale nikdo netušil, co je to servis,“ říká majitel Elviry.
„Nešvar nekvalitního servisu u 3D technologií částečně přetrvává dodnes, za celou naši 3D historii jsme vyškrtli řadu výrobců, protože nebyli schopni splnit naše elementární požadavky umožňující kvalitní servis,“ popisuje Šmejcký.
A dává příklad: „Představte si třeba, že vám přijde krabice nepopsaných náhradních dílů. Zavoláte dodavateli, paní na ústředně vám neporadí, a když se konečně dostanete k technikovi, zjistíte, že na tom není o moc lépe.“
Byznys s 3D tiskárnami začal prudce růst okolo roku 2017. O rok později již bylo jasné, že z podpůrného sloupku stoličky se stal nosný pilíř, který určuje hlavní směřování celé firmy.
Firmě s obratem, který se pohybuje mezi padesáti až šedesáti miliony korun, dnes 3D technologie, jako je 3D skenování, prodej zařízení a softwaru pro 3D tisk a široké spektrum navazujících služeb, generuje okolo čtyřiceti procent všech tržeb.
