skip to main content
Ekonomika

Z Putinovy agrese se zvedá žaludek, milionům v něm však bude kručet. Má potravinová krize řešení?

Nejde o to, zda je svět na prahu globální potravinové krize. Jde už jen o to, jak velká tahle krize bude. Z ruské agrese na Ukrajinu se mnoha lidem zvedá žaludek, brzy se jim ze stejného orgánu může bohužel linout i hladové kručení.

Ukrajina a Rusko tvoří dohromady zhruba třetinu celosvětového exportu pšenice. Obě země se také pětapadesáti procenty podílejí na vývozu slunečnicového oleje a sedmnácti procenty na vývozu kukuřice a ječmene. Konkrétně se podle organizace OSN pro výživu a zemědělství (UNFAO) letos z této oblasti počítalo s dovezenými čtrnácti miliony tun pšenice a šestnácti miliony tun kukuřice.

Už před invazí byly přitom na Ukrajině ceny potravinářských komodit na desetiletém maximu a vlivem války vyskočily na nejvyšší hladinu od roku 1990.

I to zapříčinilo, že v Česku byly – jak lze vyčíst z čerstvé zprávy Českého statistického úřadu – ceny zemědělských výrobců v březnu meziročně vyšší o 27,2 procenta. V rostlinné výrobě byl meziroční nárůst dokonce takřka o 39 procent a ještě o procento výš se vyhouply ceny obilovin, zatímco ceny olejnin vyskočily o více než 48 procent.

Ceny a situace Česka jsou ale v tuto chvíli spíše druhotné. Narušení dodávek a embargo na Rusko totiž znamenají, že světový export obilí z válečného regionu je nyní v podstatě „vyřazen z rovnice“.

Praktické důsledky tohoto stavu trefně vylíčil český byznysmen Petr Krogman podnikající v zemědělství právě na Ukrajině, s nímž má titulní rozhovor tištěný dubnový magazín Forbes, který je právě v prodeji.

400 milionů lidí nebude mít co jíst. Anebo 800 milionů lidí bude jíst jenom polovinu.

„V Evropě je potravin dost. Ale my musíme dohlédnout i za naše hranice. Celkový pokles výnosu z Ukrajiny bude čtyřicet procent. Ukrajina tak nevyrobí potraviny pro zhruba 200 milionů lidí, obdobné to bude v Rusku. 400 milionů lidí tak nebude mít co jíst. Anebo 800 milionů lidí bude jíst jenom polovinu. Anebo se omezí miliarda a půl lidí, to je Afrika,“ řekl Krogman pro Český rozhlas.

S řešením rébusu, jak nakrmit svět, přispěchal v minulých dnech na první pohled celkem nečekaný adept, když agentury citovaly zprávu indického premiéra Naréndry Módího pro amerického prezidenta Joea Bidena. V ní mu vzkázal, že Indie je připravena krachující dodávky z válčících zemí nahradit.

„Indie má dostatek potravin pro své 1,4 miliardy lidí a je klidně od zítřka způsobilá dodávat je i světu,“ prohlásil Módí.

Reklama

Asijská země, v jejímž čele Módí stojí, je druhým největším producentem rýže a pšenice na světě. A jedním z nejlevnějších, také proto rýži už dnes vyváží do téměř 150 států světa a pšenici do osmašedesáti. V letech 2020 a 2021 vyvezla těchto základních surovin za rekordních padesát miliard dolarů a obchodníci již nyní uzavřeli smlouvy na vývoz více než tří milionů tun pšenice během dubna až července.

Podle UNFAO měla Indie začátkem tohoto měsíce na skladě 74 milionů tun těchto potravin, z čehož 21 milionů tun bylo ponecháno pro její rezervu a veřejný distribuční systém umožňující více než 700 milionům chudých lidí přístup k levným potravinám.

Ani bohatá úroda a tučné zásoby však dosud nezabránily tomu, aby v samotné Indii netrpěly podvýživou tři miliony dětí. Přímo se tak vnucuje otázka, zda může Indie skutečně převzít roli lídra v globálním nasycení potřebných.

Indičtí představitelé jsou o tom nicméně přesvědčeni. Server stanice BBC přinesl hlas profesora zemědělství na Indické radě pro výzkum mezinárodních ekonomických vztahů Ašóka Gulátího, který uvedl, že Indie má v tomto fiskálním roce kapacitu k vývozu 22 milionů tun rýže a 16 milionů tun pšenice. „Pomůže to mimo jiné zchladit globální ceny,“ řekl Gulátí.

Možná je to ale příliš optimistická vize. Sezona sklizně pšenice je teď v Indii v plném proudu a tamní úřady předpokládají, že bude sklizeno rekordních 111 milionů tun, což by protáhlo neustále rostoucí výnosy na šestý rok v řadě. Jenže jsou tu aspekty, které růžové vyhlídky zpochybňují.

Nejistotu do krásně znějících předpokladů přitom tentokrát nevnáší jen tradiční rozmary počasí, tedy nadměrné deště a velká vedra, ale nově i dramatický nedostatek hnojiv. Ten by se sice zásadně projevil až během příštích žní, bylo by však logické, kdyby už teď zasáhl do strategických úvah v souvislosti se zásobami.

I nedostatek hnojiv do značné míry ovlivnil konflikt na Ukrajině. Nejenže jsou jejich ceny vysoké, ale Rusko a Bělorusko mají čtyřicetiprocentní podíl na světovém exportu potaše, jedné ze základních složek hnojiv.

Každopádně je třeba Indii v její exportní ambici mocně držet palce. Ruská invaze totiž může mít vážné následky pro globální potravinovou bezpečnost. UNFAO odhaduje, že dlouhodobé přerušení vývozu pšenice, hnojiv a dalších komodit z Ruska a Ukrajiny může zvýšit počet podvyživených lidí na světě z osmi na třináct milionů.

„Především mnoho zemí na Středním východě a v severní Africe silně spoléhá na dovoz pšenice z Ukrajiny a Ruska. Tyhle dvě země obstarávají přes dvě třetiny dovozu do Egypta, Libye a Libanonu. U kukuřice má závislost na Ukrajině a Rusku ještě větší geografický dosah – velký podíl dovážejí země napříč celou východní Asií a Evropou,“ napsala výzkumnice této problematiky Hannah Ritchie.