skip to main content

Z uklízečky šéfkou a filantropkou. K pomoci druhým skrze milovaný běh strhla tisíce lidí

Reklama

Celý advent vám ve Forbesu budeme přinášet příběhy zajímavých a inspirujících lidí, kteří se rozhodli pomáhat druhým. Každou adventní neděli můžeme spolu se zapálením svíčky na věnci udělat jeden dobrý skutek na jejich počest.

Babeta Schneiderová se vypracovala z pozice uklízečky na regionální manažerku sítě hostelů YHA, která je zároveň jednou z největších britských neziskovek. Později působila jako generální ředitelka hotelové sítě BoHo v Česku. Pod jejím vedením firma ubytovávala uprchlíky i lidi bez domova a stavěla veřejné záchody v Ghaně.

Dnes svérázná filantropka pomáhá především projektem Adventní běhání, jehož sedmý ročník za pár dní začíná. Za své aktivity získala i ceny Laskavec od Nadace Karla Janečka a Via Bona od Nadace Via.

„Běháme každý den od 1. do 25. prosince alespoň půl hodiny a nasbírané kilometry převádíme na peníze pro těžce nemocné. Přispívají jak soukromí dárci, tak firmy. První rok jsem přesvědčila k běhání asi dvacet kamarádů, ti o tom řekli dalším lidem a teď máme ve facebookové skupině přes sedm tisíc členů,“ líčí Schneiderová, pohodlně usazená v kavárně ve vánočním svetru.

Ten je nezbytnou rekvizitou. Běhá v něm celý prosinec a doma jich má přes dvacet – na každý den Adventního běhání jiný. Zatímco první rok se díky této akci podařilo vybrat asi 115 tisíc korun, loni už to byl milion a letos chce Schneiderová na charitu získat výrazně vyšší částku. Z původně punkové iniciativy přitom buduje dobře rozjetou neziskovku.

Že chce dělat věci s hlubším smyslem, si uvědomila už po střední škole, kdy pracovala ve Spojených státech jako au-pair v rodině hráče NBA a Miss Kalifornie.

„Zdánlivě žili americký sen. Bydleli v obrovském domě jak z hollywoodského filmu s tenisovým kurtem a basketbalovým hřištěm. Ale pod pokličkou jim to doma strašně skřípalo. Byla to krásná ukázka toho, že peníze vás šťastnými neudělají,“ vypráví filantropka.

Po krátkém mezidobí v Česku, kde dálkově studovala ekonomii a pracovala jako asistentka a office manažerka, se znovu vydala do světa. Došlo jí, že nechce celý život strávit v kanceláři, a tak se vypravila zkusit štěstí do Velké Británie. Chvíli dělala na pokladně, za barem nebo uklízečku v divadle. Nakonec skončila jako pokojská v hostelu v Bristolu.

„Říkala jsem si, že v kuchyni by to mohlo být lepší než uklízení pokojů. A tak jsem si do životopisu vymyslela, že jsem vystudovaná kuchařka. Když jednou vypadl kuchař před příjezdem velké skupiny, vzpomněl si manažer na mě. Bylo mi blbé říct, že jsem kecala, a tak jsem s mámou na telefonu vařila boloňské špagety pro 150 lidí,“ směje se Schneiderová.

Nikdo se tehdy prý neotrávil a v kuchyni už si ji nechali. Posléze se dostala na recepci a po čase dostala první manažerský post jako šéfka jednoho z hostelů. Postupně se vypracovala až na regionální ředitelku, kdy pod ni spadalo čtyřiatřicet poboček. A aby toho nebylo málo, v mezičase ještě stihla rozjet první kavárnu Starbucks v Česku, na Malostranském náměstí.

V Praze se odehrávala i její další práce pro britského zaměstnavatele. Měla za úkol pozvednout nevydělávající hotel Mosaic House a kromě českého trhu zaštiťovala ještě německý. „V jednu chvíli po mně chtěli, abych se vrátila do Británie do centrály. Ale byla jsem zamilovaná a rozhodla se zůstat v Česku. Odevzdala jsem služební auto a byt. A do toho jsem dostala kopačky. V tu chvíli se mi sesypal celý svět,“ vypráví Schneiderová.

V situaci bez práce, bez bytu a bez přítele jí nakonec pomohl sport. „Říkala jsem si, že se buď uchlastám, anebo budu chlastat a k tomu běhat. Běhání jsem měla ráda i předtím, ale v té době jsem se mu začala věnovat opravdu hodně,“ vzpomíná zakladatelka Adventního běhání na dobu, která dost možná položila základy této charitativní akce.

V dalších letech stihla vystřídat několik dalších povolání včetně pozice generální ředitelky sítě hostelů a hotelů BoHo s deseti pobočkami v Česku a Ghaně. S jejím majitelem Mathiasem Schwenderem si padli do noty v představě, že jejich podnikání musí zanechat pozitivní stopu a že vydělané peníze by se měly vracet společnosti.

Reklama

Jedním z jejich projektů byla například výstavba veřejných záchodů v Ghaně. „Není tam kanalizace, lidé doma nemají záchody a kontaminovaná půda způsobuje vysokou úmrtnost dětí. Chtěli jsme proto pomoci situaci řešit,“ vysvětluje Schneiderová.

V Česku zase hotely BoHo ubytovávaly syrské uprchlíky. V době, kdy je Česko nepřijímalo a při projíždění Prahou přespávali na Hlavním nádraží, jim nabízeli pohodlnější nocleh zdarma. „Naši zaměstnanci se navíc domluvili, že za svá dýška pro uprchlíky nakoupí jídlo a pití. Zároveň pro ně uspořádali sbírku oblečení,“ popisuje Schneiderová.

Během pandemie pro změnu poskytla ubytování lidem bez domova. Její sestra pracuje pro Armádu spásy a s pražským magistrátem řešila, jak stáhnout lidi bez domova z ulic během první vlny covidu. „Magistrát mě požádal o konzultaci, zda by bylo možné tyto lidi ubytovat v prázdných hotelech. Následně oslovil různé provozovatele, kteří do toho ale nechtěli jít. A tak se zeptali mě, jestli by do toho nešlo BoHo. A já byla nadšená,“ líčí hoteliérka.

Jinak pro ní ale pandemie byla tím nejhorším, co kdy v práci zažila. „Měli jsme otvírat nový hotel. V tabulce jsem měla nádherně vypracované cash flow a čekala jsem, jak přitečou nové peníze z rezervací na Velikonoce. Místo toho jsme museli zavřít, ale fixní náklady nám zůstaly. V jednu chvíli jsme dlužili deset milionů korun, na účtě bylo 200 tisíc a já řešila, co musím zaplatit, aby nás neodpojili,“ popisuje náročné období.

Mezitím se ukázalo, že s majitelem mají trochu odlišné názory na to, jak řídit firmu v krizi. Schneiderová se proto rozhodla ze své funkce odejít, ale dodnes s BoHo spolupracuje právě na projektu ubytování lidí bez domova.

V současnosti pomáhá bývalému fotbalistovi Marcelu Gecovovi vybudovat butikový resort ze zámku a statku poblíž Zruče nad Sázavou. A do toho se naplno věnuje Adventnímu běhání, ke kterému ji inspirovala iniciativa jejích britských přátel, kteří vždy v prosinci a lednu běhali.

Letos vybrané peníze pomůžou sehnat speciální ortézy na ruce pro osmiletou holčičku Miu se svalovou dystrofií, speciální kočárko-vozík pro stejně starou Emu a roční neurorehabilitace pro jedenáctiletou Anetu, desetiletého Jirku a dvouletou Gretu.

Poslední čtyři roky provozuje Babeta Schneiderová skrze Adventní běhání také charitativní Adventní e-shop, kde z každé prodané věci jde minimálně padesát korun na dobrou věc.

Loni měl tržby kolem milionu korun. A letos díky sponzorům, kteří zdarma zapůjčili prostory, poprvé otevřel i kamenný obchod v Pasáži Broadway, kde tým „elfů“ prodává charitativní svíčky, čokolády či hrníčky, ale také běžecká funkční trička nebo nákrčníky.

Za Adventním běháním stojí tým čtrnácti lidí, kteří vše dělají zdarma ve svém volném čase. S růstem iniciativy to ale podle její zakladatelky není dlouhodobě udržitelné. Do budoucna by proto ráda sehnala firemního sponzora, který by pomohl pokrýt náklady na provoz, tak aby i nadále sto procent darů šlo na dobrou věc.

„Možná to zní divně, ale ve svých 38 letech nemám žádné profesní cíle. Strašně moc už jsem si toho splnila a teď chci jen dělat věci, které mě baví a dávají mi smysl. A Adventní běhání mezi ně rozhodně patří,“ říká Schneiderová.

A nám nezbývá než dodat: nasaďte 1. prosince tenisky a udělejte něco pro své zdraví i pro dobrou věc.

Reklama
Reklama