Kdo se někdy prošel v supermarketu kolem regálu s víny, nemohl ten název přehlédnout – Tarapaca. Země původu Chile.
Od roku 1997, kdy k nám ze zámoří doputoval první lodní kontejner naplněný 13 tisíci lahvemi, se víno Tarapaca z pohledu Čechů stalo synonymem pro cenově dostupné červené zpoza hranic. Ročně se ho u nás vypije 2,7 milionu lahví a už skoro 25 let ho do Česka dováží rodina Karla Průši.
Když žijete na jižní Moravě, je pravděpodobné, že vás víno bude provázet celý život. U většiny lidí to skončí tím, že ho prostě pijí. Karel Průša s ním spojil i život profesní a na stejnou cestu svedl i své dva syny.
Dnes třiasedmdesátiletý podnikatel po revoluci řídil firmu Víno Mikulov, ale v roce 1996 se rozhodl postavit na vlastní nohy. Oproti řadě jiných ale nenakoupil vinohrady a nezačal vyrábět víno z Moravy.
„Začít z nuly produkovat moravské víno už v 90. letech bylo finančně náročné. Jak z pohledu investic do vinohradů, tak do výroby. Navíc v té době už silně rostla domácí konkurence, která se neustále zlepšovala,“ vysvětluje Přemysl Průša.
Ten je vedle otce a bratra Karla jedním ze tří jednatelů firmy Vinicola. Karel Průša starší s ní vsadil na dovoz vína z Chile, které poznal během obchodních cest.
„Viděl, jakým způsobem se v 90. letech vyvíjí vinařství a vinohradnictví v Jižní Americe, v JAR nebo v Austrálii. A viděl, že tamní vína nabízejí výborný poměr mezi kvalitou a cenou,“ říká Přemysl Průša. Chile v tu dobu zažívalo vinařský boom – do produkce vína tam vkládali peníze nejen místní, ale i investoři ze zahraničí, včetně Francouzů.
Foto Michael Tomeš
Přemysl Průša | Foto Michael Tomeš
Chile má totiž pro pěstování vinné révy optimální podmínky a nízkou cenu práce. Co chybělo, byly technologie, které chilská vinařství začala nakupovat díky zahraničním investicím, což ve výsledku umožnilo produkovat víno konzistentní kvality ve velkém množství a za zajímavou cenu.
Češi a víno
- V ČR se ročně vypije 2,2 mil. hektolitrů vína.
- Celková roční spotřeba na hlavu je cca 21,5 litru.
- Sedmdesát procent vypěstovaného vína tvoří bílé odrůdy.
- Přibližně dvě třetiny vína se do Česka dovážejí.
- Nejvíc vína z celkového dovozu k nám míří z Německa a Maďarska.
- Podíl chilských lahvových vín z dovozu tvoří pět procent.
- Nejvíc lahvového vína (19 procent) se do Česka dováží z Itálie.
- Nejvíc vína čeští vinaři exportují do Německa.
V roce 1996 Průša faxem oslovil několik chilských vinařství, která během cest navštívil. Nejpružněji a nejvstřícněji reagovalo vinařství Viňa Tarapacá z údolí Maipo Valley založené už v roce 1874, které mělo velký zájem začít v Evropě prodávat.
Jeho vinice se tehdy rozkládaly zhruba na 600 hektarech, což je na poměry Chile malé až střední vinařství (například český Znovín v současnosti obhospodařuje vinohrady na ploše 500 hektarů). Dnes má Viňa Tarapacá zhruba o 100 hektarů více.
O rok později z Chile vyplul první kontejner, který do Česka doputoval za šest týdnů. „Protože jsme víno nabízeli přes malé prodejny a velkoodběratele, trvalo skoro rok, než se všechno podařilo prodat. Ale tam, kde si ho lidé kupovali, o něj byl dál zájem, takže další dodávky pokračovaly,“ vzpomíná Přemysl Průša.
Zásadní okamžik přišel v roce 1999, kdy se Průšovi dostali s Tarapacou do regálů prvních obchodních řetězců – premiérově do Tesca a následně i Makra. Jak další supermarkety přibývaly, rostl i počet lahví, které k nám z Chile připlouvaly: 100 tisíc lahví v roce 2001, o 12 let později milion a v současné době se Vinicola v Česku pohybuje na úrovni 2,7 milionu prodaných lahví vína ročně.
Kromě konzistentní úrovně si víno Tarapaca zákazníky nachází hlavně díky ceně. Nejlevnější řadu vín z celkových tří, která Vinicole dělá i největší objem prodejů, obchody prodávají za 200 korun. Běžně se ale dá v rámci akcí koupit i za polovinu.
„Nepopírám, že to může ničit hodnotu značky, ale cenová politika řetězců je taková a v tomto typu obchodů se to děje prakticky u všech typů prodávaného zboží,“ poznamenává Průša. Střední řada Reserva se pohybuje kolem ceny 250 korun a nejvyšší Gran Reserva ještě o stokorunu výš.
Průšovi díky rostoucím objemům prodejů v posledních letech ročně dosahují obratu kolem 200 milionů korun a zisku přesahujícího částku 10 milionů. Díky tomu se obloukem vracejí zpátky domů, na moravské a nově i slovenské vinice.
V roce 2011 založili Vinařství Na Soutoku, které při výrobě vín kombinuje hrozny vykoupené od moravských vinařů, ale i z vlastní třicetihektarové vinice na Slovácku, kterou pořídili před třemi lety spolu s dvaadvacetihektarovým švestkovým sadem.
Vinařství ročně vyprodukuje 50 tisíc lahví, které nekončí v řetězcích, ale hlavně ve vinotékách a restauracích. Do supermarketů už sedm let posílají dalších 300 tisíc lahví z Vinařství Břeclav, které většinu své výroby vína pokrývá z hroznů vykoupených od jiných pěstitelů ze čtyř moravských vinohradnických podoblastí.
Jen na Moravě ale Průšovi při výrobě vína nezůstali. Naposledy zamířili na Slovensko, kde mají většinový podíl ve firmě, která v obci Vráble na Slovensku obhospodařuje 12 hektarů vinic a stojí i za zcela novým vinařstvím s restaurací a ubytováním. Pokud se současná pandemická situace uklidní, mělo by první hosty uvítat během letošního roku.
