Když jsme před pěti lety o prázdninách byli na Stezce korunami stromů v Krkonoších naposledy, většinu cesty jsme měli skoro sami pro sebe. Letos jsme se vrátili a rozdíl byl znát ještě před vstupem. Lidí bylo mnohonásobně víc. Jedním z důvodů, proč je letos o stezku takový zájem, mohou být její dva noví obyvatelé.
Stezka samotná žádnou novinkou není. Na úpatí Černé hory u Janských Lázní stojí od léta 2017 a za devět let jí prošlo přes 1,82 milionu lidí. Velký zájem přitom budila už po otevření, kdy sem v nejsilnějších dnech mířily tisíce návštěvníků.
Letos přibyl další důvod, proč se sem vydat, a pro nás také důvod, proč se po pěti letech vrátit. V lese přímo pod stezkou dnes žijí dva medvědi hnědí: Alica a Michal. A protože má jejich výběh přes pět tisíc metrů čtverečních, tak nám chvíli trvá, než je vůbec zahlédneme. Medvědi mají ve výběhu stromy, brlohy, vodní plochu, ale i místa, kam mohou zalézt a návštěvníkům zmizet z očí.
Foto: Jan Bartoš
„Děti se nejvíc těšily na medvědy. Já bych už klidně šla dál, ale vnoučata se odtud nechtějí hnout,“ směje se návštěvnice z Hradce Králové, se kterou se po cestě dáváme do řeči. Podobný problém má i mladá rodina, která přijela až z Brna. „Jsme tu už podruhé za poslední dva roky, medvědům jsme samozřejmě neodolali,“ ukazuje mladá maminka na své dva syny, kteří netrpělivě vyčkávají, až se některý z nových obyvatel stezky objeví. Kolem slyšíme nejen češtinu, ale i polštinu a němčinu.
Trvalo nám asi deset minut, než jsme si všimli, že jeden z medvědů celou dobu leží napůl schovaný u vykotlaného pařezu. Přitom jsme se tím směrem celou dobu dívali. Naštěstí jsme na to hledání nebyli sami a spolu s námi jejich výběh pečlivě prohledávaly desítky dalších malých i velkých návštěvníků, kteří při každém náznaku pohybu dali vědět.
Kdo ovšem nechce spoléhat jen na štěstí, může přijít v době krmení v 11 nebo ve 14 hodin. Tehdy je šance, že medvědy uvidí, největší. Ačkoli je celý výběh zabezpečený vysokým elektrickým plotem, chovatele při krmení dělilo jen pár elektrických drátů a bylo vidět, že on i medvědi se u krmení náramně baví, stejně jako přihlížející.
Alica a Michal jsou sourozenci. Jakožto osiřelá mláďata je ochránci přírody našli ve Vysokých Tatrách, později žili v Zoo Košice a letos v březnu je převezli do Janských Lázní. Do volné přírody už se vrátit nemohou. Na nové prostředí si ale podle chovatelů zvykli poměrně rychle. Oba jsou mladí, lezou po stromech a dohromady spořádají denně až dvacet kilogramů potravy. Jako odměnu dostávají například med.
Od medvědů pokračujeme dál na samotnou stezku. Její první zajímavá část přitom začíná ještě pod zemí. Trasa vede přes podzemní expozici, která ukazuje, co se děje pod lesem. V přítmí jsou vidět modely kořenů a člověk se dozvídá něco o půdě, organismech, které v ní žijí, a o tom, proč bez nich nemůže fungovat ani samotný les. Podzemní část má kolem sta metrů čtverečních a její vzdělávací obsah připravovala Správa KRNAP.
Foto: Jana Divinová
Foto: Jana Divinová
Pak už pomalu stoupáme vzhůru. Chodníky jsou zhruba dva metry široké, takže se tu pohodlně míjíme s rodinami s kočárky i lidmi na vozíku. Celý areál je bezbariérový. Technická délka samotné stezky je 1511 metrů, člověk při návštěvě ale nachodí i přes dva kilometry. Vzhledem k naučným prvkům, které celou stezku provází, a soutěžení, nám návštěva atrakce trvala zhruba dvě hodiny.
Dnes už nejde jen o procházku
Za pět let se změnilo ještě něco. Zatímco při naší první návštěvě jsme sem jeli hlavně kvůli samotné stezce a výhledu, dnes se tu dá s dětmi bez problémů strávit půl dne. Když jsme přijeli, probíhala zrovna soutěž. Děti dostaly kartičku, na jednotlivých stanovištích plnily úkoly spojené s lesem a sbíraly razítka. Za pět razítek na ně čekal voucher na zmrzlinu.
Během prázdnin se program mění. Jeden den sem přijedou dravci, jindy si děti mohou vyzkoušet stará řemesla nebo poznávat krkonošskou přírodu s průvodci Správy KRNAP. Z původní stezky se tak postupně stalo místo, kde se dá s dětmi strávit podstatně víc času.
Že tu lidé zůstávají déle, pozorují i provozovatelé. Přesnou dobu pobytu jednotlivých rodin sice neměří, podle Filipa Pekárka, jednatele společnosti Zážitková akademie, která stezku provozuje, ale návštěvníci dnes v areálu tráví více času než dříve. Přispěli k tomu i medvědi. „Lidé je pozorují, čekají, až se přiblíží, vracejí se k nim a zajímají se o jejich příběh,“ říká.
V posledních letech přibylo také hřiště, kuličková dráha, závěsné sítě, relaxační místa, slackline i pravidelný program. „Naší strategií je, aby návštěva Stezky nebyla hodinovou zastávkou, ale pokud možno několikahodinovým výletem pro celou rodinu,“ dodává Pekárek.
Čím výš se dostáváme, tím víc se mezi stromy otevírá okolní krajina. Stezka nakonec přechází do vyhlídkové věže o výšce 45 metrů. Z jejího vrcholu je vidět masiv Černé hory, na jedné straně Janské Lázně a na druhé se výhled otevírá směrem k Vrchlabí.
Nahoru se jde pomalu, dolů se dá ale dostat podstatně rychleji. Uvnitř věže vede dlouhý tobogán, kolem kterého jsou napnuty skákací sítě. Zespodu nevypadá nijak dramaticky. Když ale stojíme nahoře a máme se spustit dolů, je to trochu jiné. Tobogán má osmdesát metrů, je určený dětem i dospělým od šesti let a vypadá děsivěji, než jaký ve skutečnosti je.
Zaplatíme padesát korun na osobu, sedneme na podložku, odrazíme se a během patnácti sekund jsme dole. Čekala jsem prudký sešup, při kterém budu celou cestu přemýšlet, proč jsem do toho lezla. Nakonec je to překvapivě příjemná jízda, která skončí dřív, než se člověk stačí pořádně bát.
Foto: Jana Divinová
Děti by samozřejmě jely znovu. Naštěstí se hned vedle stezky nachází pěkné hřiště s kuličkovou dráhou, na které mají děti vyhlídku přímo ze stezky, takže je po celou dobu náležitě láká k návštěvě. Navíc jsou zvědavé, jaká odměna je čeká za páté razítko.
Hned za plotem areálu pokračuje les, kde jsou mezi stromy natažená lana, na kterých děti zkoušejí balancovat. A vedle jsou lehátka a houpací sítě. Po několika hodinách chození je to pro nás dospělé jedna z nejlepších částí celého areálu. Děti mají stále o zábavu postaráno a rodiče si mohou na chvíli sednout nebo lehnout.
Foto: Jana Divinová
Čím déle navíc lidé v areálu zůstanou, tím víc obvykle také utratí. Od dubna do 24. srpna byla návštěvnost meziročně asi o sedm procent vyšší, celkové tržby přitom podle Pekárka vzrostly zhruba o čtvrtinu. Tržba na jednoho návštěvníka se zvýšila přibližně o šestnáct procent.
Investice do medvědího výběhu stála kolem patnácti milionů korun a podle jednatele Pekárka by se měla vrátit během několika let. Rodinné vstupné pro dva dospělé a dvě děti dnes stojí 1350 korun, samotní medvědi ale vlastní vstupné nemají. Provozovatel proto při návratnosti počítá i s tím, že přivedou lidi zpět, zdrží je v areálu déle a ti pak více využijí restauraci, obchod nebo další služby.
Pokud přijedete jen kvůli stezce a medvědům, počítejte s půldnem. S obědem, hřištěm a některým z programů tu ale není problém zůstat mnohem déle. My jsme nakonec pokračovali ještě pěšky do centra Janských Lázní. Od stezky se tam dá dojít lesní cestou a po ruchu v areálu je to příjemná změna. V centru se můžete zastavit na kolonádě na náměstí a pak se zase vrátit.
