Více než to, do čeho investujete, rozhoduje, kolik si jako investor dokážete odložit. Při investování nejsou nejdůležitější informace, nýbrž to, zda máte pod kontrolou své chování, radí v rozhovoru pro Forbes slovenský investiční stratég společnosti Moneyhoon Michal Nalevanko.
V čem dělají Češi a Slováci při investování největší chybu? Co jim brání efektivně zhodnocovat majetek?
Osobní finance nejsou vědecká disciplína. Není potřeba ovládat finanční matematiku ani detaily Moderní teorie portfolia. Nic z toho není relevantní, pokud člověk nemá pod kontrolou své chování, tedy to, co dělá se svými penězi. Ve financích je mnohem důležitější to, jak se chováte, než to, co víte.
Když říkáme, že máme problém zhodnocovat úspory, nemusí to nutně znamenat nedostatek informací. I lidé se znalostmi dělají nesprávná finanční rozhodnutí. Problém je v tom, že nemají pod kontrolou své chování. Dělají impulzivní nákupy, neplánovaná rozhodnutí a spoustu dalších chyb.
Jde tedy o to, že si lidé nejsou schopni odložit relevantní sumu peněz?
Někdo může mít tak nízký příjem, že dát z něj stranou smysluplnou částku je opravdu obtížné. Většině lidí však nechybí schopnost, ale ochota dělat to. Málokomu dochází, že za peníze si může koupit nejen auto, dovolenou, ale také finanční svobodu.
Je tedy nepodstatné, jestli investujete do ETF, podílového fondu, nebo dluhopisů?
Pokud s investováním teprve začínáte, a navíc s ním nemáte žádné zkušenosti, není tohle nejdůležitější otázka. Volba konkrétního finančního nástroje je cesta, která vás má přivést k vašemu cíli. Co je na začátku opravdu důležité, je učinit první krok na oné cestě.
Je možné, aby se i člověk s průměrným příjmem dostal pomocí investování do bodu finanční nezávislosti?
Dosažení bodu finanční svobody, nebo jakkoli to nazveme, není odrazem příjmu. Nezávisí to na jeho výšce. Můžete vydělávat i sedm tisíc eur, ale pokud každý měsíc utratíte vše do posledního centu, k tomuto bodu se nikdy nedostanete. Záleží jen na tom, jaké jsou vaše výdaje.
Bylo by však chybou mít nepřiměřená očekávání. To, že je Warren Buffett miliardářem díky investování, neznamená, že když budete investovat, budete patřit mezi finanční elitu. Pokud byste investovali třicet let po sto eurech měsíčně a tuto částku každý rok zvyšovali o tři procenta při zhodnocení sedm procent ročně, výsledek této investice by byl zhruba 180 až 200 tisíc eur. To není částka, při které byste si řekli, že jste nechutně bohatí.
Dá se za to však například pořídit dvoupokojový byt, který dokáže generovat stabilní příjem v podobě pronájmu. Ten je časově neomezený a může představovat slušnou částku.
Co si myslíte o aktuálním trendu minimalismu nebo frugalismu? Mladí lidé si co nejvíce odpírají, aby mohli co nejdříve přestat pracovat a žít jen z úspor. Je to reálné?
Pokud se to někomu povede, jde nejčastěji o kombinaci velmi dobrého příjmu a extrémně vysoké míry úspor, obvykle mezi padesáti a osmdesáti procenty. Já jsem poprvé na minimalismus narazil před více než dekádou na blogu Petera Adeneyho, jehož svět zná jako Mr. Money Mustache. Tehdy jsem byl šokován z toho, jak může někdo ve věku třiceti let přestat pracovat a jít do důchodu. V mém chápání byl důchod něčím, co se týká lidí nad šedesát let.
Později jsem pochopil, že lidé, kteří se vydají touto cestou, zpravidla od něčeho utíkají. Ať už od práce, kterou nemají rádi, nebo od šéfů, kteří jim ztrpčují život. Mám pochybnosti, zda se jedná o univerzální a správnou cestu, která je vhodná pro každého. Člověk by neměl utíkat od něčeho, ale k něčemu.
Minimalismus je skvělý, pokud pomáhá odpírat si výdaje, na kterých člověku nezáleží. Vytváří se tak prostor k tomu, aby peníze přinášely do života více toho, co považujeme za důležité. Pokud bych vám řekl, kolik utratím za knihy, mnozí by mě mohli považovat za blázna. Je to ovšem něco, co nechci měnit. Velmi rád čtu a nemám v úmyslu s tím někdy přestat.
Na druhou stranu nevlastním televizní přijímač, nemusím platit Netflix ani kabelovku. Nemám ani další věci, které se běžně považují za standard. Například osobní automobil – nepotřebuji ho natolik, abych si ho pořídil, v případě potřeby si můžu auto půjčit od rodiny.
Do jaké míry jde osobní rozpočet natáhnout? Co všechno lze omezit?
Pokud si někdo extrémně odpírá, aby dosáhl magické úrovně finanční svobody, riskuje, že život nebude žít, ale jen přežívat. Šetřit na úplné maximum je nejhorší finanční rada. Můžete snížit výdaje za televizi, telefonní hovory nebo se přestěhovat do levnějšího bydlení. Výdaje však můžete omezit jen do určité míry. Každý potřebuje jíst a žít, mít co na sebe. Nemůžete tedy jít pod určitou hranici výdajů a snažit se o to může být velmi frustrující.
Je tedy investování skutečně pro každého?
To netvrdím. Investování není něco, bez čeho by člověk nemohl existovat. Jsou lidé, kteří raději procestují půl světa, i když nemají minimální úspory a žádné investice. Přesto žijí. Investování je v podobné kategorii potřeb jako čištění zubů. Není a priori nevyhnutelné. Život se dá prožít i bez elementární dentální hygieny, pokud vám, pravda, nevadí, že lidé si budou ucpávat nos, jakmile na ně promluvíte.
Stejně tak lze žít i bez znalosti cizího jazyka – až na to, že si nikdy nepřečtete knihu, která vás zajímá a jejíž překlad neexistuje. Taktéž třeba nemáte šanci pochopit originální pointy vtipů z Přátel.
I investování je něco, bez čeho se dá žít. Je to však jeden z faktorů, které mají vliv na kvalitu vašeho života. Investování není honění se za balíkem peněz. Je zejména o cestě, která vás k němu dovede. Dobrovolně, vědomě a záměrně se zříkáte části příjmu v zájmu své budoucnosti. Díky tomu jste lépe připraveni čelit rizikům, která život přináší.
Lidé, kteří investují, netvoří homogenní skupinu. Cestujete-li autobusem, neznamená to, že všichni kolem vás jedou do stejného cíle.
Je i finanční investice ve výši dvaceti eur měsíčně skutečně investicí, mluvíme-li o člověku, který má velmi nízký příjem?
Přiznejme si, že s takovými příjmy se člověk ani v dlouhodobém horizontu moc nevytáhne. Neříkám, že to nemá smysl, ale větší smysl by mělo, kdyby se místo fondů nebo akcií tyto peníze investovaly do vlastního rozvoje. Cílem je, aby výnos, který vám dnes umožní investovat jen dvacet eur měsíčně, byl za rok či dva o něco vyšší. Peníze by tedy měly jít do vzdělání.
Výhodou snahy o lepší příjem je to, že neexistují limity. To se nedá říci při omezování výdajů, z něčeho žít musíte. Získat nové dovednosti a znalosti dnes už často není otázka peněz, ale platí se za to vlastní snahou, energií a pozorností. Taková investice pomáhá růst odborně i příjmově. Neměli bychom se proto soustředit jen na to, jak co nejvíce ušetřit, ale také na to, jak dosáhnout vyššího příjmu.
Češi i Slováci jsou považováni za konzervativní investory, dokazuje to například jejich výběr podílových fondů, když se s oblibou zaměřují na realitní fondy. Na druhé straně má mnoho lidí kryptoměny. Nejde to proti sobě?
Lidé, kteří investují, netvoří homogenní skupinu. Cestujete-li autobusem, neznamená to, že všichni kolem vás jedou do stejného cíle. Při investování máme každý vlastní časový horizont, preference i ochotu riskovat. To nás navzájem odlišuje a tak je to naprosto v pořádku.
Plně chápu, že mladí lidé zkoušejí štěstí a pořizují si například bitcoin. Zaujalo je, že jde o decentralizovanou kryptoměnu, která vznikla jako alternativa k současnému finančnímu systému. Mechanismus blockchainu je navíc navržen tak, aby byl protiinflační. Lepší marketingový slogan by nevymyslela ani reklamní agentura.
Chápu proto mladé, pro které fondy nejsou sexy, ale chtějí něco s větším potenciálem. Tento způsob uvažování může být naopak zcela cizí lidem ve věku čtyřiceti až padesáti let, kteří potřebují něco konzervativnějšího.
Měl by člověk, který investuje, sledovat, co se děje na finančních trzích?
Pokud se tím neživí, vede příliš velká pozornost věnovaná burzovním zprávám spíš k chybám než ke správnému rozhodnutí. Člověk, který nemá zcela pod kontrolou své chování, může usoudit, že se chystá konec světa, a své investice raději prodá. Když nedávno došlo k prudšímu poklesu na akciových trzích, mnozí už viděli apokalypsu za dveřmi. O pár dní později už byly světové burzy opět vzhůru, trhy ztráty vymazaly.
Sledování obchodní aplikace každý den je tedy kontraproduktivní?
Ano, ale přesto to lidé dělají. V minulosti jsem například otevíral účet manželskému páru a požádal jsem je, aby se na stav účtu nedívali příliš často, a pokud to budou dělat, aby mi kvůli tomu nevolali. Po půl roce jsem se paní zeptal, jestli se jí to daří. Řekla, že ano, ale dodala, že její manžel aplikaci otevírá desetkrát denně.
Nabídka na trhu investičních služeb je poměrně bohatá. Člověk má na výběr, zda bude investovat přes různé aplikace, poradce, investiční firmy, nebo přes banku. Od toho se odvíjí servis, který dostává. Která z těchto forem je podle vás nejlepší?
Univerzální odpověď neexistuje. Platí však, že chce-li někdo nabídnout přidanou hodnotu jako poradce, měl by se zaměřit zejména na to, jak pomoci klientovi vyhnout se chybám, a nedávat mu lekce z finanční teorie. Znalosti leží na zemi, stačí je jen zvednout. I kdyby se vám nechtělo číst knihy o investování, můžete požádat umělou inteligenci o vysvětlení, kterému budete rozumět.
Cena investiční služby by na samém začátku neměla být hlavním kritériem výběru.
Každý druh investiční služby se však pojí s jinými poplatky. Do jaké míry lze říci, že jsou poplatky oprávněné?
Je pravda, že každý poplatek, zejména ten za správu, obírá investora o výnosy. Bylo by však chybou orientovat se hned na začátku na výši poplatků. Částka, kterou vkládáte do investování, totiž v úvodu není vysoká. Poplatky tedy nehrají velkou roli, stejně tak dosahované výnosy. V této fázi by se začínající investoři měli soustředit zejména na vytvoření co největšího kapitálu.
Poplatky – a také výnosy – naberou důležitost časem. Každý z nás začíná jako chudý investor. Myslím to relativně, v porovnání s tím, jak velké bude portfolio později, po patnácti dvaceti letech. Tehdy už bude důležité, zda budete za správu účtu platit jedno, nebo tři procenta, a také to, zda budete mít v portfoliu jen akcie, nebo i jiné třídy aktiv. Cena investiční služby by proto na samém začátku neměla být hlavním kritériem výběru.
Jak se podle vás bude vyvíjet nabídka investičních společností? Budeme investovat prostřednictvím samoobslužných aplikací, nebo si své místo udrží podílové fondy?
Pevně věřím, že dojde k něčemu, co můžeme nazvat „Bogle efekt“. John Bogle v sedmdesátých letech minulého století založil společnost Vanguard. Ta přinesla na trh první indexový fond. Výsledky, kterých tyto fondy dosahují dlouhodobě, jsou výrazně lepší než aktivně řízené akciové fondy.
S rostoucí oblibou indexových fondů rostl i podíl společnosti Vanguard na trhu, ale její příjmy a zisky se prakticky nezměnily. Z obchodního hlediska by bylo logické, kdyby rostly a kopírovaly úspěch společnosti, ale nic takového se nestalo. To, co nazývám Bogle efektem, je množství peněz, které tato firma od svých klientů nikdy nepožadovala, ačkoli mohla. Za třicet let je to zhruba jeden bilion dolarů. To je největší filantropie v dějinách lidstva.
Naznačujete tedy, že s rostoucí velikostí investičního trhu budou náklady pro drobné investory v absolutním vyjádření konstantní?
Technologie významně snižují náklady na správu investic a na poradenství. Věřím, že firmy jako ta, ve které působím, přinutí zbytek finančního trhu jít s náklady níže, dělat věci efektivněji, aby to pocítili investující klienti.
Firmy, které požadují vysoké poplatky předem, to často zdůvodňují tím, že bez jejich aktivity by osoba, kterou přesvědčily, možná vůbec neinvestovala. Co si o tom myslíte vy?
Rozumím takové argumentaci, ale to, zda je výše poplatků oprávněná, nebo ne, rozhodne trh. Pokud jsou lidé ochotni zaplatit pětiprocentní poplatek, takový byznys model bude fungovat. To však neznamená, že prosperovat nemohou i jiné segmenty trhu. Technologie jsou pákou pro snižování nákladů a věřím, že mají potenciál vytvořit podobný Bogle efekt.
Nelze však zapomínat na to, že investování není jen o technologii, ale i o důvěře. Ne každý zvládne svěřit celoživotní úspory technologické aplikaci. V těžších časech, kdy trhy zamíří dolů, je potřebnější někdo, kdo dokáže být empatický a klienta povzbudí nebo podrží.
Právě firmy s nízkým poplatkem lidský kontakt minimalizují. Neprotiřečí si to?
I my jsme fintechový startup, roboporadce s nízkými poplatky postavený na technologiích, ale s klienty komunikujeme osobně, intenzivněji než mnohé jiné firmy, které by samy sebe takto neoznačily. O tom, co a jak děláme, veřejně komunikujeme, neskrýváme se za aplikaci v mobilu.
Je možné, že v budoucnosti uvidíme zrod nové služby zaměřené specificky na psychologii peněz; služby odborníků, kteří dokážou přinést více než výsledek investičních modelů a kteří dokážou apelovat i na lidský rozměr investorů.
Jakým způsobem investujete vy osobně? Jak vypadá vaše portfolio?
Všechny mé úspory do posledního centu jsou v indexových ETF fondech. Je to přesně ten typ investice, který využívají i naši klienti. To, co doporučujeme, je to, čeho se sami držíme. Nebylo to ale tak vždy. Léta jsem vytvářel a programoval strategie, které stály na výběru konkrétních akciových titulů. To už byl trading, ne investování. Náročné na čas i nervy.
Někdy v roce 2008 jsem se dostal ke studii o novém přístupu k dlouhodobému investování podle životního cyklu. Velmi neintuitivní a náročná četba. Trvalo nějaký čas, než jsem ji vzal na milost a zkusil ji přeměnit na počítačovou simulaci. Její výsledek však u mě způsobil okamžitou mentální otočku.
O nové filozofii investování jsem pak řekl známému. O finančních trzích nevěděl prakticky nic. Ve skutečnosti bylo jeho vzdělání tak vzdálené oblasti investování, že to už ani víc nešlo: byl totiž vystudovaným knězem. Rozhodl se však začít s investováním a já jsem ho v prvních týdnech a měsících držel za ruku.
Dnes je nejúspěšnější investor, jakého znám. Drží se strategie, které rozumí, a činí tak bez ohledu na to, zda se trhy vezou na vlně optimismu, nebo padají v panice.
Vychoval jste tedy investora…
Před očima mi vyrostl člověk, který chtěl původně jen splatit hypotéku. To, mimochodem, dodnes neudělal, ačkoli by mohl. A k tomu koupit i další byt v hotovosti. Může za to jeho extrémní spořivost. Je důkazem toho, že něco takového je možné, ale vyžaduje to čas.
Do čeho tedy dnes investujete?
Do již zmíněných akciových ETF. Způsob, jakým investuji do akcií, je však bližší způsobu, jakým lidé investují do nemovitostí.
Co to konkrétně znamená?
Investování do nemovitostí má specifika, která jej činí unikátním. Máte-li dvacet tisíc eur, můžete s nimi na realitním trhu udělat investici v pětinásobné hodnotě. Finanční páka, kterou získáte díky hypotečnímu úvěru, způsobuje, že od prvního měsíce se začíná zhodnocovat podstatně větší množství peněz, než jsou vaše úspory.
Pokud byste investovali do nové nemovitosti stejně jako do akcií, mohli byste si koupit maximálně jedno okno na první měsíc a další na druhý. Museli byste počkat, až si budete moci koupit nový byt v hotovosti. Nevýhodou realitní investice je její koncentrace. Byt, který koupíte, má konkrétní adresu, přesné číslo dveří. Je to, jako byste vsadili všechny úspory na jeden akciový titul.
Z důvodu diverzifikace tedy všechny úspory směřuji do indexových ETF fondů, ale dělám to podobně jako Slováci při investování do nemovitostí – používám finanční páku, cizí kapitál, který pomáhá rychleji růst tomu mému. Nejsem přitom odkázán na to, zda mi banka odsouhlasí úvěr. Finanční páku mi poskytne broker. Jemu platím úroky, podobně jako kdybych splácel hypotéku, ale samotná investice je diverzifikovaná, rozložená díky indexovému ETF fondu.
Nemám konkrétnější časový plán na to, kdy portfolio začnu využívat jako zdroj pasivního příjmu.
Takové obchodování se obvykle spojuje s krátkodobými spekulacemi. Není tomu tak?
Finanční páku skutečně používají zejména spekulativní obchodníci, nejen na akciových, ale také na dluhopisových a komoditních trzích. Používání cizího kapitálu při investování má však i odvrácenou stranu mince – znásobuje nejen zisky, ale také ztráty. Mluvím o tom s cílem odpovědět na otázku, určitě to není investiční doporučení.
Jak máte nastaven investiční horizont?
Počítám s tím, že všechny úspory budou investovány ještě dvouciferný počet let. Nemám konkrétnější časový plán na to, kdy portfolio začnu využívat jako zdroj pasivního příjmu.
Jaký je váš postoj k investování do nemovitostí?
Je to mix nedostatečné odvahy, nerozhodnosti a dostupnosti výhodnější alternativy. Vzít si na ramena závazek splácet desítky let úvěr bez ohledu na to, co budoucnost přinese, není lákavá představa. To, že trh nabízí řešení i pro lidi, jako jsem já, je skvělé.
Navíc během dvou desetiletí jsem bydlel asi v tuctu pronajatých nemovitostí. Ani v jednom případě jsem neměl pocit, že bych tam chtěl zůstat natrvalo. Otázku nemovitostí jako formy investice už za mě vyřešila strategie investování podle životního cyklu.
Nepokládáte tedy nemovitosti za vhodnou investici?
Naopak pro vysoké množství lidí je to nejlepší finanční rozhodnutí. Chcete-li investovat například do akcií, můžete mít plán dávat do nich každý měsíc stovku. Když však na vás začnou skákat titulky o tom, že ekonomice hrozí recese, trhy čelí riziku další krize, potom je tady šance, že původní plán přehodnotíte. Můžete si to dovolit – nepůjde po vás žádná penzijní policie ani nedostanete pokutu za to, že jste si dali pauzu. Dopustíte se však chyby a ta má při investování své náklady.
U nemovitostí podobná chyba nehrozí. Dovedete si představit, jak byste banku pobavili, kdybyste jí napsali, že v tomto čtvrtletí nebudete splácet hypoteční úvěr, protože máte obavy z ekonomické recese? Nebo že nemáte jistotu, koho si zvolí Spojené státy prezidentem, tak začnete platit až po volbách?
Kombinace železné pravidelnosti splácení úvěru a několika desetiletí, během kterých se velká počáteční investice do nemovitosti bude zhodnocovat, vytváří z realitního trhu místo, na kterém mohou lidé zhodnotit úspory lépe než kdekoli jinde.
V současné době radíte lidem, jak investovat. Co vás k tomu vede?
Mou největší výzvou je naučit lidi, jak o investování vůbec přemýšlet. Je to průsečík toho, co dělám rád a co je mi nejbližší, od matematiky přes programování až po komunikaci. Díky tomu reálně vidím, jak se životy lidí mění. Navíc pokud máte štěstí na skvělé lidi kolem sebe, nadšení je jako virus – vysoce nakažlivé.
