skip to main content
Češi v zahraničí

Ostrov bohů skomírá. Češi na Bali investovali desítky milionů, turisty vyhlížejí marně

5 minut čtení

Tohle je mikročesko v rýžových polích na dohled od burácejícího oceánu. Joshua District se prakticky z ničeho proměnilo na místo s pěti designovými vilami vytvořenými z lodních kontejnerů, ale také s restauracemi, obchůdky, galeriemi nebo rampou pro skateboarding.

Všechno tohle je tak trochu ráj, nacházející se v reálu na jihu Bali, indonéském ostrově, kam předloni přiletělo přibližně 25 tisíc Čechů. Jenže ti teď mají stejně jako všichni další turisté utrum. Indonéská vláda cizince až na výjimky na ostrov nepouští – a zajímavý byznys se tak výrazně zpomalil, a někde dokonce úplně zastavil.

Joshua District budují Lukáš a Martina Černí se společníkem Petrem Vančurou víc než šest let. Ze svých peněz do něj dali 1,4 milionu korun, další miliony vložili investoři, například česko-indonéská společnost Cekindo. A úspěch i přes komplikovaný rozjezd přišel.

„Před nástupem covidu byla firma stabilní a generovala zisk na splácení závazků a další rozvoj,“ říká Lukáš Černý, podle kterého se měsíční obrat pohyboval kolem 700 tisíc a pravidelně rostl. Teď se alespoň díky na Bali trvale žijícím expatům a místním lidem drží někde na 300 tisících.

Reklama

Z pohledu čísel jsou na tom ještě o něco hůř Radim a Daniela Pacakovi, kteří se před pěti lety usadili u městečka Candidasa. Turistům tam nabízejí ubytování v pětihvězdičkových vilách, přičemž desetidenní pobyt v té nejdražší může vyjít i na 100 tisíc korun.

Aby takový byznys vůbec mohli rozjet, prodali v Česku všechno, co měli. Na Bali dorazili se čtyřmi kufry osobních věcí a několika našetřenými miliony, které použili především na pronájem vil a investice do nové firmy v Indonésii. Cizinec si totiž v Indonésii nesmí nemovitost koupit, takže se vše řeší dlouhodobým pronájmem s platbou předem – někdy i na desítky let.

Pacakovi se ale trefili do správné doby. Zájem Čechů o Bali obrovsky rostl, takže hlavní vilu měli hned první sezonu obsazenou ze 70 procent a další roky měli pořád plno. Každoročně tak ubytovali okolo 150 až 200 klientů, kterým stejně jako v Joshua District zajišťovali téměř cokoli, co si hosté přáli.

Nemůžeme rozumně fungovat.

Jenže poslední hosté od nich odjeli loni v únoru a další už kvůli pandemii koronaviru nedorazili. Indonéská vláda v dubnu přikázala zavřít ubytovací zařízení a krátce poté cizincům zakázala vstup do země. Na konci listopadu se pak sice otevřela nepříliš zveřejňovaná možnost přicestovat na nový typ víza, za které bylo potřeba zaplatit několik tisíc korun, ale i to úřady brzy zatrhly.

„Je to už skoro rok, kdy sice máme otevřeno, ale nemůžeme rozumně fungovat. A náklady je potřeba platit dál,“ konstatuje Radim Pacak.

Na turistickém byznysu jsou kromě majitelů vil a resortů životně závislí i místní: stovky tisíc jich pracují hlavně v hotelích, restauracích a soukromých vilách pro turisty. Na Bali podnikající Češi, které Forbes oslovil, se snaží své lidi udržet, jak to jen jde.

„V Joshua District nás pracuje 26 trvale a dalších 5 až 10 lidí externě. Rozhodli jsme se, že buď všichni, nebo nikdo. Takže v zásadě platí, že co na konci měsíce zbyde, to si poměrem rozdělíme,“ říká Lukáš Černý.

Pacakovi se se svými lidmi dohodli na snížení pracovní doby na polovinu za půlku původního platu. Sami sobě od března plat přestali vyplácet úplně. V Selang Resort, pravděpodobně nejstarším českém resortu na Bali, šli ještě níž a mzdy zaměstnancům nechali jen na třetině původní výše.

Reklama

I tak resort rodiny Hruškových na východním pobřeží Bali měsíčně prodělává desítky tisíc korun. Ke slovu se proto dostávají především úspory z minulých let.

Vzhledem k narůstajícím ztrátám Češi na Bali vymýšlejí, jak peníze sehnat jinde. Lukáš Černý se v Joshua District snaží víc zaměřovat jak na cizince, kteří na Bali zůstali, tak i na místní zákazníky, kteří se v kontejnerové vile sice nejspíš neubytují, ale mohou nakoupit v některém z obchůdků.

Kromě toho vsadil i na silnou českou komunitu, která se kolem Joshua District pohybuje, a spustil crowdfundingový projekt s cílovou částkou 300 tisíc korun. Pokud se ji podaří vybrat, má Černý v plánu peníze rozdělit na tři hromádky.

„Jedna z nich bude na zálohy na mzdy, daňové povinnosti a tak podobně. Druhá na nové nápady, které by časem mohly generovat část příjmu, a třetí na nutný servis. Na investice teď nemáme peníze, takže výhledově by mohl být problém se zanedbáním průběžného servisu celého distriktu,“ obává se Černý.

Servis je na Bali především kvůli počasí nekonečný příběh. „To, co v Evropě natíráte jednou za pět let, tady každého půl roku,“ dodává český ostrovan.

Češi neztrácejí naději, že bude lépe.

Pacakovi se rozhodli jít jinou cestou. Když už viděli, že čekání na zázrak v podobě odvolání turistických omezení nepomůže, rozhodli se založit módní značku Paradise Dealers Fashion, nabízející autorské oblečení z Bali.

„Byl to sen mé ženy, už jak dlouho ji znám, a bez této situace bychom se k tomu asi nikdy nedonutili. Momentálně navrhujeme, šijeme a letecky do Česka dovážíme naše kousky v limitovaných edicích,“ popisuje Radim Pacak.

I když je situace těžká i na okouzlujícím tropickém ostrově, kde žije přes čtyři miliony lidí, Češi neztrácejí naději, že bude lépe.

„Budoucnost vidím dobře. Bali bude jedna z prvních destinací, kam všichni vyrazí, jakmile to bude možné. Spousty podniků tady už sice zkrachovaly a další to nejspíš ještě čeká, ale trh se tím pročistí. Kdo se adaptuje, má příběh a vydrží, bude pravděpodobně v lepší kondici než před koronakrizí,“ odhaduje Lukáš Černý.

Aktuální vydání magazínu

V návrat turistů věří Jiří Hruška mladší ze Selang Resort. „Na Bali podnikáme 22 let a krizových situací jsme zažili několik. Bombové útoky na jihu ostrova v letech 2002 a 2005 nebo erupci sopky Agung před dvěma lety, a nikdy nás to nepoložilo.“

Zbývá jen čekat na termín, kdy se situace uvolní. Bali i další části Indonésie jsou turistům nepřístupné, ale pozornost všech se upírá ke 28. lednu. Existuje totiž šance, že se země s tisícem tropických ostrovů v tomto termínu znovu alespoň částečně otevře světu.

Bude však téměř stoprocentně potřeba počítat s absolvováním testů na covid-19 a v dalších měsících a letech nejspíš i s podmínkou absolvovaného očkování. „Počítáme s tím, že k normálu bychom se mohli začít vracet v červnu,“ odhaduje Jindřich Soukal, který na severozápadě ostrova provozuje resort Relax Bali.

Reklama
Reklama