skip to main content
Dobrá karma

Zachraňte Hromovku. Hoteliér ze Špindlu, který roky pomáhá chudým, teď shání 32 milionů

Byl to mediální hrdina Vánoc roku 2015. Alexandr Bílek tehdy na Facebooku zveřejnil nabídku pro opuštěné a chudé lidi, kteří mohli zadarmo strávit Vánoce v jeho horském hotelu Hromovka ležícím v kopci nad Špindlerovým Mlýnem – a strhl tehdy obří lavinu zájmu.

V to samé doufá i teď, kdy pro změnu žádá o pomoc on sám. Do konce května totiž potřebuje za hotel, který má od roku 1994 v pronájmu, zaplatit 32 milionů korun.

Hromovka Alexandru Bílkovi a jeho rodině nepatří. Majitelem je Nadace Český hudební fond, ale Bílek horskou chatu za svůj domov prakticky považuje. Spravuje ji totiž už sedmadvacet let.

V roce 1994 mu bylo 21, měl pár týdnů po škole a jak sám říká, „s jednou kapsou prázdnou, druhou vysypanou“, nějakým zázrakem dokázal správní radu nadace přesvědčit, že není moudré Hromovku za 16 milionů prodat, ale bude mnohem lepší ji pronajmout. Tehdy uspěl.

Jeho plán byl prostý. Slíbil dát chalupu dohromady, udělat z ní hotel a být v tom nejlepší na světě. „Byla to jízda, která začala v roce 1994, a teď jsme buď na konci, nebo hodně na začátku,“ konstatuje hoteliér.

Reklama

„Záleží, jak to všechno s prodejem hotelu dopadne. Každopádně za sebou máme osobní nasazení celé rodiny a kamarádů, dřinu, stovky trapasů, ostudy, hromadu nepovedených plánů, projektů i tisíce hodin beze spánku,“ říká a zároveň přiznává, že měl mockrát chuť Krkonoše opustit, ale nakonec to nikdy nevzdal. Jednoduše proto, že si Hromovku zamiloval.

„Když vykouknu z okna, vidím hory. Když otevřu okno, cítím skutečně čistý vzduch. V noci je skutečná tma a ticho. Když napadne metr sněhu a ráno se do něj opřou první paprsky slunce, když se po dešti procházíme lesem, když uhýbáme jelenům, obdivujeme zajíce nebo si užíváme neuvěřitelnou oblohu plnou hvězd, vždycky nás splín opustí,“ rozplývá se.

„V tu chvíli s jistotou víme, že žijeme na správném místě a že to místo měnit nikdy nechceme,“ vysvětluje muž, který za pronájem boudy platí milion korun ročně.

Máme toho za sebou hodně, ale pořád toho není dost.

Na druhé straně cesty, kterou si vybral, je ale život majitele horského hotelu, který nemá klasickou domácnost, nemůže jít nikam domů, nemá téměř žádné soukromí, rodina žije prakticky v jedné místnosti a je potřeba neustále řešit nikdy nekončící provozní problémy.

Odpočinkem pro celou rodinu se tak stalo nízkonákladové cestování, ke kterému využívá období, kdy na horách není tolik hostů. Bílkovi v tu dobu prchají hlavně do Afriky, rozhodnuti kontinent procestovat celý. I tady je patrná urputnost, s jakou jde Alexandr Bílek za svým cílem – zatím s rodinou projeli 42 afrických zemí a zbývá jich už jen sedm.

Předplatné Forbesu

„Čtrnáctkrát nás bezdůvodně zavřeli, máme prostřelené auto, několikrát nás chtěli přepadnout, což se jim díky našemu šestému smyslu nikdy nepodařilo,“ vypočítává.

Reklama

„Velký problém byl v Čadu, kde nás zatkli. Chovali se k nám brutálně a po třech soudech nás musela ven dostat až ambasáda Francie, která využila své vojenské a policejní složky. Máme toho za sebou opravdu hodně, ale pořád toho není dost,“ shrnuje Alexandr Bílek svoji africkou pouť, která ještě nekončí.

Období mimo hlavní sezonu je v souvislosti s Hromovkou zásadní ještě z jednoho pohledu. Když není na horách sníh, Bílek chatu otevírá lidem, kteří v životě neměli tolik štěstí. Takovým, kteří si pobyt na horách nemohou dovolit, nikdy na dovolené nebyli, mají velké trable, jsou sami, opuštění, žijí v ghettech nebo v azylových domech.

„Jednou nám to prostě docvaklo. Oni potřebují nás a my máme volné pokoje,“ vzpomíná Bílek na okamžik, kdy začal nabízet pobyty za malý příspěvek, někdy i úplně zdarma. Zpočátku to bylo několik lidí měsíčně, ale po dvou dekádách Bílek odhaduje, že už takto mohli udělat radost tisícům znevýhodněných lidí, kteří jejich hotelem prošli.

Teď hoteliér věří, že lidé zase pomohou jemu – a nepřímo i těm, kteří by na zvýhodněné pobyty na Hromovce dál jezdili. Aby mohl chatu koupit, potřebuje dát na stůl 32 milionů korun. Od banky má sice přislíbený dvacetimilionový úvěr, ale zbytek ještě visí ve vzduchu.

Bílek by chtěl navíc částku z banky srazit na minimum. Než bance, raději by podle svých slov úroky rozpustil mezi běžné lidi.

Pokoj si lze pronajmout na celý rok.

Nabízí proto poukazy na ubytování v hodnotě jednoho až pěti tisíc korun, za které dostanou jejich držitelé ubytování na Hromovce v jednou tak vysoké hodnotě kdykoli kromě Silvestra. Další možností je takzvaný investiční voucher za 10 nebo 25 tisíc, zaručující roční pětiprocentní výnos.

Kromě toho je možné si dlouhodobě pronajmout pokoj na rok, ale klidně i na tři. Podle typu pokoje se startuje na 250 tisících a končí na 1,2 milionu korun.

V to, že se přinejmenším 12 milionů podaří vybrat, Bílek věří. Ještě před spuštěním webu Zachraňte Hromovku zaznamenal jen z okruhu pravidelných hostů a známých skoro tisícovku nabídek na pomoc.

„Ozvalo se mi také několik investorů, kteří jsou připraveni poskytnout i několik milionů korun. Je tedy možné, že přistoupíme i na některou z takových nabídek. Zatím za sebou máme první jednání,“ říká Bílek, který počítá také s variantou, že soukromý crowdfunding samozřejmě vyjít nemusí.

„Když to nevyjde, nestane se nic. Zeměkoule se bude točit stále stejným směrem, lesy budou pořád krásné a jarní deště budou stejně osvěžující. Naše rodina se prostě sbalí a s dětmi se na nějakou dobu odstěhujeme na druhou stranu zeměkoule k moři,“ přistupuje k budoucnosti pragmaticky.

„Finanční dravci se o Hromovku jistě poperou. A protože žádná jiná možnost než Hromovku zbourat a na jejím místě postavit apartmánový dům pro ně nedává ekonomický smysl, Krkonoše tím přijdou o jeden opravdu slušný podnik s historií, kterou žádný jiný v Česku nemá,“ připouští dobrodinec pořád ještě z Hromovky.

Reklama
Reklama