skip to main content
Jedeme dál

Udržet zaměstnance a otevřít pro lidi bez domova. Kde bere bývalá šéfka butikových hostelů optimismus během „masakru“

Babeta Schneiderová je bývalá CEO a současná advisorka sítě hotelů a butikových hostelů BoHo (Bohemians Hostels) v Praze, Olomouci – a taky v Ghaně.

Do sítě patří například Czech Inn, Miss Sophie’s nebo žižkovský Amadeus. Strávila více než 10 let života v zahraničí a práci v hospitality se věnuje posledních 15 let.

Přestože je Babeta člověk, který při každém setkání překypuje energií a optimismem, i ona mi řekla, že současná krize je zatím nejhorší, jakou zažila. Odhaduje, že až 50 procent pražských hostelů po pandemii již znovu neotevře a část hotelů mohou spolknout nadnárodní řetězce.

Jak se vám teď daří, Babeto?

No nedaří se nám opravdu nic moc. Tohle období je největší masakr, jaký jsem zatím profesně zažila, a to v hospitality pracuji už přes 15 let.

Reklama

Jak jste na pandemii zareagovali? Já vím, že BoHo patřilo k hotelům, které začaly ubytovávat velmi rychle lidi bez domova…

My jsme stáli před situací, kdy jsme měli za několik dnů otevřít zbrusu nový hotel u hlavního nádraží. Už jsem měla připravené excelové tabulky s předpokládaným cash flow, a vtom přišla nařízení vlády.

Čili ze dne na den jsme se ocitli v situaci, kdy jsme museli vyřešit, jak to udělat, abychom nemuseli propustit veškerý personál a vyhlásit insolvenci. A jednou z myšlenek, které mě napadly, bylo oslovit pražský magistrát a nabídnout mu některé naše ubytovací kapacity pro bezdomovce, což byl problém, který oni tenkrát řešili.

Stále v tom pokračujete?

Ano. Původně šlo o čtyři budovy, postupně se to měnilo. V červenci jsme z toho dva hotely vyčlenili a vrátili je k původnímu účelu, tedy pro turisty. Do dnešní doby dva z našich hotelů fungují pro lidi bez domova. A protože spolu mluvíme v období druhého lockdownu, jsou vlastně ty dvě budovy, za které platí nějaký poplatek na člověka magistrát, aktuálně jediným zdrojem příjmů.

Mohla bys mi říct, jak se situace během pandemie pro vás jako byznys měnila?

Začátek v březnu byl velmi překotný a nikdo skutečně moc nevěděl, co se bude dít. Ten druhý „lockdown“ byl z mého pohledu už o něco lépe připravený. Mezitím proběhlo letní období, kdy se část turistů do hotelů vrátila. Hodně jich tou dobou tvořili Češi a potom cizinci z okolních zemí, Slováci či Němci, kteří k nám mohli dojet autem. Obsazenost kolem 30 procent.

To sice může znít jako pecka, ale pecka to opravdu není, protože když provozujete hotel, je léto období, kdy se snažíte vydělat dost peněz na přežití zimy. V Praze mívaly naše hotely v létě vždy stoprocentní obsazenost.

Máte spočítáno, o kolik zhruba přijdete na tržbách třeba oproti loňskému roku?

Zhruba o 100 milionů, možná o něco víc.

Reklama
Měli jsme 200 zaměstnanců, aktuálně jich máme 40.

Museli jste sáhnout po nějakým drastičtějších řešeních, například propouštění?

Věřím tomu, že v hospitality je dobrý personál naprosto klíčová věc. Bez dobrého personálu neuděláte dobrý hotel ani dobrou restauraci. Proto jsem taky hned po vyhlášení všech opatření začala rychle řešit, jak zařídit, abychom mohli alespoň část lidí nechat zaměstnanou. Díky tomu jsem přišla na nápad s bezdomovci. Původně jsme ale měli asi 200 zaměstnanců a aktuálně jich máme tak 40.

Nejdřív jsme omezili brigádníky a lidi pracující občasně či na dohody a snažili jsme se zachovat alespoň část těch, kdo u nás pracují na hlavní pracovní poměr. A vlastně i já jsem jedna z těch, kdo „odešli“, protože jsem na konci července odstoupila z role CEO. Nepřipadalo mi fér v ní zůstávat v době masivního propouštění, jakkoli jsem dál zůstala v roli advisorky a alespoň zčásti pro síť dále pracuji.

Máte spočítáno, jak dlouho byste v podobně omezeném provozu přežili?

Aktuálně jsme závislí na vládní pomoci a majitelích prostor. Například tady v Czech Innu nám již předběžně pronajímatel objektu odpustil nájem na celý rok 2021, ale rozhodně ne všichni jsou takhle štědří, takže od vlády v tuto chvíli čerpáme vše, co se čerpat dá.

Mohla bys říct, že i u hotelů během pandemie došlo k nějakému trendu, který by se dal nazvat jako pozitivní a který půjde nějak zúročit do budoucna?

Z byznysového hlediska byly všechny hotely nuceny extrémně zefektivnit provoz, což je samozřejmě něco, co se jim do budoucna určitě může hodit. Ono když máte ty tučné roky, kdy jsou turistů hromady, to zefektivňování se dělá hůř.

My jsme taky samozřejmě přešli na dlouhodobé pronájmy a zkoušeli nabízet pokoje i na home office pro lidi, kteří potřebovali pracovní zázemí, ale to tedy u nás příliš populární nebylo. Nikdy jsme nebyli příliš zaměření na byznys klientelu, nicméně vím, že u některých pražských hotelů se to docela ujalo.

Nemáš pocit, že se do budoucna bude dít propojování hotelů s další funkcí, například tou pracovní, častěji?

To je dobrá otázka. Existuje už španělská síť hotelů Selina, která se soustřeďuje na globální nomády, a nedávno do ní investoři masivně nainvestovali. Funguje to zčásti na principu membershipu, který si zaplatíte a pak můžete cestovat a pracovat v  „Selině“ všude, kde má síť pobočky. Časem se uvidí, jak je podobný koncept funkční.

Existuje něco, čím je pražský trh s ubytováním v porovnání s jinými světovými městy specifický?

Pražský trh byl do pandemie přesaturovaný. V létě to nestačilo a v zimě naopak existovalo hodně volných kapacit, které se prodávaly hluboce pod cenou. Navíc ještě v evropském kontextu byla Praha a Řím dvě města, která moc nerespektovala nějakou cenovou mapu nebo gentlemanské dohody, ale ochotně šla s cenami velmi nízko a bojovala o pozici velmi agresivně.

O kolik hotelů si myslíš, že Praha během pandemie přijde?

Trh se hodně pročistí. Hostelů bylo donedávna v Praze oficiálně 350 a můj tip je, že se jich až 50 procent po pandemii znovu neotevře. U hotelů se trochu bojím, že by se tu mohlo stát to, co se stalo už dříve na Západě – menší hotely fúzují do velkých nadnárodních řetězců. Ráda bych byla optimistka a věřila, že se to u nás nestane.

Reklama
Reklama