skip to main content
Český byznys

Začínal jako kapitalista bez kapitálu. Příběh jediného českého výrobce prémiových doutníků

3 minuty čtení

Znáte rozdíl mezi long fillery a short? Pravý premium doutník long filler se vyznačuje celými srolovanými tabákovými listy, které jsou obaleny vázacím listem a na povrchu krycím listem tabáku – na rozdíl od short fillerů, které jsou plněny desetkrát levnější směsí drceného tabáku.

Long fillery se vyrábí obvykle ručně a nejkvalitnější z nich produkuje karibská oblast: především Kuba a Dominikánská republika. V té má také svou továrnu na doutníky Josef Stanislav, který jako jediný Čech vyrábí už šestnáct let doutníky, a to pod vlastní značkou Stanislaw.

Příběh značky tuzemského tabákového průkopníka se začal psát už za jeho mládí, když v roce 1968 jako student navštívil Anglii a za třetinu svého kapesného si koupil svou první dýmku. Tím začala jeho kuřácká dráha, kterou Stanislavův otec podporoval a matka naopak zakazovala.

Mladý nadšený kuřák si však šel za svým, začal si o tabácích a dýmkách shánět informace a dostal se také do kontaktu s členy Mezinárodní akademie dýmek, pro které začal dokumentovat historii ve východní Evropě.

Reklama

Právě tyto kontakty mu pomohly, když se v roce 1991 rozhodl rozjet vlastní byznys s importem a exportem tabáku a všeho kolem něj pod značkou Mostex, která dodnes drží monopol na prodej dýmek všech značek u nás. Sám je také jejich největším sběratelem: jeho sbírka čítá na 3000 kusů, a dokonce si kvůli jejich uskladnění musel postavit dům a přestěhovat se tak z brněnského paneláku.

„Začínal jsem jako kapitalista bez kapitálu. Rozdělení Československa mě pak přimělo udělat zahraniční pobočku se slovenským partnerem, se kterým dnes máme pobočky v Rusku, Maďarsku, na Slovensku a v Polsku. Na Západ se nehrneme, je tam příliš velký přetlak,“ říká tabákový odborník s úsměvem.

Dnes je dovoz tabáku v Česku záležitostí pouhých čtyř firem z dřívějších čtyřiadvaceti. A právě Mostex, pod který spadá i značka jediných českých premium doutníků Stanislaw, má nejširší sortiment a zastupuje světové špičky v odvětví, na kterém udělá se svými 54 zaměstnanci obrat 100 milionů ročně.

„Po vstupu Česka do EU s Mostexem rozvázala smlouvu British American Tobacco, pro kterou už jsme přestali být jako firma se zázemím na Východě výhodní, a tak jsem přemýšlel o dalších variantách podnikání,“ popisuje Stanislav. Výsledkem byly vlastní doutníky, pojmenované po původním příjmení jeho dědečka, ředitele sklárny a vášnivého pilota dvouplošníku, který se stal také logem značky Stanislaw.

Přes známé z oboru, které za léta získal, se seznámil s Oscarem Naushem, ředitelem továrny v Dominikánské republice, vystudovaným lékařem a Němcem s českými kořeny, jehož prarodiče byli vystěhování v rámci odsunu z Kašperských hor. Ten se v Karibiku ocitl jako dočasný lékař pomáhající tamnímu obyvatelstvu, jenže přičichl k doutníkům a k hnutí hippies a do Německa už se nevrátil.

S Josefem Stanislavem si padli do noty a dnes tak spoluvlastní továrnu s 20 zaměstnanci, kde si každý z nich vyrábí své doutníky pod vlastní značkou. Naushovy doutníky Capadura míří na Západ a Stanislavovy na Východ, kde jich prodá přes 100 tisíc ročně.

„Na začátku jsem na základě pokusu a omylu zjistil, že 70 procent kuřáků doutníků jsou příležitostní kuřáci, kteří chtějí, aby je doutník neobtěžoval. Proto se mi podařilo prorazit na trhu s lehkými doutníky z tabáku rostoucího v Dominikánské republice nebo také v Hondurasu, které jsou oproti těm kubánským jemnější. Dnes už ale nabízíme všechny varianty, jako každá firma,“ vysvětluje.

Když mluvíme o tabáku, ten Josef Stanislav pro své doutníky kupuje od karibské firmy Mendéz, jejíž majitel znal náhodou Česko díky dřívější návštěvě strojírenského veletrhu. Cesty všech se tak protly doslova osudově.

Reklama

Distribuci své nové značky doutníků pak Stanislav navázal na vlastní firmu Mostex, ta stále dováží a vyváží tabák a dýmky, které se prý hojně kouří pořád, jen to už díky zákazu v restauracích není tolik vidět.

„Kouřit dýmku je dlouhodobá záležitost, kterou nezvládnete za pět minut venku před barem. Lidé si ji proto vychutnávají doma. V přetechnizované době totiž hledají nějaké neřesti a dýmka je povolená neřest,“ míní Stanislav.

„Také jde o symbol míru, klidu a pohody. Kouří ji individualisté, kteří nejdou s davem. Stejně jako doutník je vyjádřením životního postoje a názoru, návratu ke klasice.“

„Klasikou“ naráží na 60. léta, kdy byl doutník na vrcholu své slávy a jen v Americe se jich v roce 1964 vyrobilo devět miliard kusů. Tohle závratné číslo pak přeťala mohutná protikuřácká kampaň, která během 20 let srazila výrobu na dvě miliardy.

Obrat nastal v devadesátých letech díky filmovému průmyslu, hvězdy filmového plátna začaly opět kouřit doutníky, prolomily společenské tabu a výroba doutníků se během pěti let zvedla o 30 procent.

„Aby vám takový pravý doutník zůstal v dobré kondici, musí se uchovávat v 70procentní vlhkosti, čemuž odpovídá počasí v Karibiku nebo lednička v bytě. Tam byste své doutníky měli uchovávat nejlépe ještě zabalené v igelitovém sáčku, jelikož tabák lehce přijímá pozitivní i negativní vůni a mohl by vám tak načichnout jídlem,“ radí zkušený doutníkář.

Reklama
Reklama