Začínala v ložnici s jedním šicím strojem. Dnes pod značkou Buga prodává oblečení za více než 150 milionů ročně. Vedle e-shopu má Petra Šindlerová obchod v Chrudimi a další plánuje otevřít v Praze. Na podzim vyráží po Česku s pojízdným butikem, expanduje na Slovensko a připravuje novou unisexovou značku.
„Buga není naše první podnikání. Začínali jsme s manželem potiskem triček, ale po čase už mi to nestačilo. Měla jsem sen mít módní značku. Jenže jsem neuměla šít. Shodou náhod jsem ale potkala šikovnou švadlenku u nás na vesnici a společně jsme začaly tvořit kabelky,“ vypráví Šindlerová.
Objížděly s nimi vesnické trhy, ale velký úspěch s nimi neslavily. „Když se na to podívám zpětně, tak byly naprosto šílené. Květované, puntíkované, inspirované Flerem, který tehdy hodně frčel. Ale nám to vůbec nefungovalo,“ vzpomíná podnikatelka.
Později zkoušela mikiny se šikmými střihy, ale ani ty se neuchytily. „Neuměli jsme tehdy správně konstrukce střihů, takže rukávy byly zbytečně dlouhé a na těle to nesedělo dobře. Postupně jsme se ale učili jak v tvorbě, tak byznysu. Rozjeli jsme e-shop a facebookovou stránku. A neskutečně pomalu se rozjížděli vpřed,“ líčí Šindlerová.
Dlouho to podle jejích slov bylo jen takové hraní si a prodělávání rodinných úspor. Zlomový okamžik ale nastal, když se jí naskytla možnost pronajmout si obchod v Chrudimi na náměstí. „Poprvé jsem se setkala se zpětnou vazbou od zákaznic. Na základě toho jsme vylepšovali konstrukce střihů. A najednou to konečně začalo fungovat,“ vzpomíná Šindlerová.
V tu chvíli vystěhovala doma ložnici, pořídila šicí stroj z Lidlu a nastěhovala tam švadlenku, která pro ni už předtím šila. „Já vymýšlela nápady. A Iva je zhmotňovala do reality,“ vypráví zakladatelka Bugy. Postupně se tým rozrostl na šest lidí a zaplnil celý byt, ze kterého se Šindlerovi odstěhovali do domu.
Jenže časem byl byt pro firmu malý a během čtyř let se nakonec Buga kvůli rychlému růstu stěhovala čtyřikrát. Dnes firmu tvoří asi čtyřicet lidí, má jednu skladovací halu a šije v dílnách napříč Českem.
„Mám tři šikovné holky, se kterými děláme vzorky a našíváme menší kolekce. A vedle toho spolupracuje se čtyřmi šicími dílnami, z nichž tři šijí výhradně pro nás. Celkem pro nás pracuje asi 120 švadlen,“ popisuje Šindlerová.
Dvě dílny přitom v minulosti šily pro dnes zkrachovalou značku Pietro Filipi. „Narazili jsme na ně v době, kdy Pietro končilo a dílnám hrozilo, že budou muset zavřít. Nám se podařilo je zachránit a dostat se společně do fáze, kdy nabírají nové lidi,“ líčí podnikatelka.
Materiály vozí z Polska, Nizozemska a Itálie. „V Polsku pro nás dokonce dvě dílny vyrábějí materiály na míru. Často tam jezdím, takže jsem se naučila i polsky. A chodím mezi jejich zaměstnance, abych si ověřila, že tam mají dobré pracovní podmínky. Na tom mi hodně záleží,“ líčí Šindlerová.
Kontroluje také, aby materiály, které používá, měly nejpřísnější mezinárodní biotextilní certifikaci GOTS. A ráda šije z přírodních materiálů jako bambus nebo len či z materiálů s příměsí recyklátu.
„Žádná móda není stoprocentně udržitelná. Nerada ten výraz používám, protože nechci nikomu lhát. Ale snažím se dělat to co nejšetrněji k přírodě,“ říká podnikatelka.
Učí proto zákaznice, jak o oblečení pečovat tak, aby jim vydrželo co nejdéle.
„Spousta zákaznic říká: naše babičky měly oblečení, které jim vydrželo strašně dlouho. Ale naše babičky neměly supervýkonné pračky a sušičky, které nejsou k oblečení zrovna šetrné. Vím, že je rychlá doba a lidem se nechce prát v ruce, ale když už si koupím hezký drahý kousek, tak to chce tu péči mu věnovat – nepoužívat aviváže a sušičky a volit šetrné prací programy,“ doporučuje Šindlerová.
Zakládá si na tom, aby její oblečení bylo pohodlné. „Děláme takové kalhoty, abyste si k nim ráno mohli vzít tenisky a dojet na kole do práce. Tam shodíte mikinu, pod kterou máte naše tričko. Vytáhnete z batohu naše sako, které se nemačká. Převléknete se, přezujete do lodiček a v těch jedněch kalhotách můžete být celý den. Odpoledne v nich s dětmi doběhnete na hřiště a večer v nich ještě zvládnete večeři s manželem,“ líčí Šindlerová.
Nejčastěji u Bugy nakupují ženy, které pracují v kancelářích, ale také ve zdravotnictví, případně maminky na rodičovské. „Nově se nám daří zapojovat i muže, kteří kupují oblečení svým polovičkám. Pánskou kolekci ale nemáme, protože chlapi jsou konzervy. A dělat černá a bílá trička mě nebaví,“ směje se Šindlerová.
Její značku nakopla pandemie, kdy se lidé naučili nakupovat módu online. Oproti roku 2020, kdy měla Buga obrat 23 milionů, se tržby zvýšily téměř sedmkrát na více než 150 milionů korun v roce 2023. Loni firma vyřídila více než sedmdesát tisíc objednávek.
„Většinu tržeb nám pořád tvoří e-shop, který teď spouštíme v úplně nové vylepšené verzi. Po kamenné prodejně v Chrudimi bychom chtěli další obchod v Praze. Zatím jsme v Praze měli dva pop-upy ve Vnitrobloku, které byly neskutečně úspěšné,“ říká zakladatelka Bugy.
Nově představila kolekci inspirovanou Bali a připravuje kolekci na běhání, kterou chce vyrábět z funkčních recyklovaných materiálů a propojit ji i s tvorbou instruktážních videí o běhání nebo virtuálním závodem. Na podzim pak chystá roadshow s pojízdným butikem po celém Česku.
Vedle toho firma začíná ve spolupráci s agenturou Boomerang vydávat vlastní magazín JÁ. „Budeme ho vydávat čtyřikrát ročně. První vychází v květnu a další plánujeme na srpen. Bude plný zajímavého obsahu od tipů na oblékání přes cestování a vaření až po rozhovory,“ přibližuje Šindlerová.
Buga je přitom rodinná firma. Kromě Šindlerové v ní pracuje její manžel Ondřej, který řeší veškerou exekutivu. Nejstarší z jejích tří dcer má zase na starosti focení oblečení a tvorbu obsahu na sociální sítě. A rodinnou páteř firmy tvoří také její bratr a bratrova manželka.
Zakladatelka módní značky patří mezi podnikatele, kteří svůj úspěch rádi vrací společnosti. A tak podporuje například nadační fond Zkruhu, který založil tatér Ondrash a který sdružuje tatéry, výtvarníky a další umělce, jejichž díla draží na dobročinné účely. „Pomáhali jsme jim rozběhnout Instagram. Zaplatili jsme jim výtisk knížek, které šly do dražby. A expedujeme je pro ně,“ líčí Šindlerová.
Podobně podporuje i projekt Mama fotografky Jany Pechlátové. Buga jí zaplatila výtisk knihy, jejíž výtěžek putuje na pomoc rodinám, které pečují o handicapované děti. A knihu také expeduje. Vedle toho chrudimská firma staví školu na Zanzibaru.
„Toužím po vlastní nadaci. Chtěla bych víc pomáhat a věnovat se různým CSR projektům (dobrovolné projekty firem, při kterých se chovají v rámci svého fungování odpovědně k prostředí i společnosti, pozn. redakce),“ říká podnikatelka.
Velké plány má i se svou firmou. Buduje nové firemní sídlo, připravuje unisexovou značku a expanduje na Slovensko, kde chce otevřít výrobu a kamenný obchod.
„Jsem takový ezopankáč. Moc neřeším, co se děje okolo nás. Jestli ostatní firmy brzdí kvůli krizi a tak dále. Manžel vždycky říká, že mojí největší výhodou je, že na všechno říkám ano a moc nepřemýšlím, co bude zítra. Prostě jen nesundávám nohu z plynu,“ dodává Šindlerová.
