Zatímco si lidé užívají dovolených a letních teplot u vody a moc nepřemýšlí nad tím, co bude v zimě, v Pražské plynárenské to je ta hlavní věc, kterou mají na mysli. Připravují se tu totiž na dosud nejnáročnější zimu, ve které by vlivem omezení dodávek ruského plynu do Evropy mohla cena této komodity vystřelit ještě násobně.
„Plyn nemusí stát 170 eur za megawatthodinu, ale jeho cena může být několikanásobná,“ varuje předseda představenstva Pražské plynárenské Martin Pacovský ve velkém rozhovoru pro Forbes.cz
Společnost nedávno oznámila další navýšení cen, a to od září v průměru o 29,8 procenta, které se dotkne jen zákazníků bez fixace. Ovšem ti, kterým fixace brzy skončí, by se měli připravit na tvrdý náraz v podobě až sedminásobných záloh.
„Je to problém, který nyní není tolik vidět, ale je to podobné jako u refixací hypoték,“ říká Pacovský s tím, že do konce roku se konec fixací dotkne zhruba deseti procent ze současných více než 460 tisíc zákazníků Pražské plynárenské.
Podle šéfa třetího největšího dodavatele plynu v Česku nás v tomto ohledu zkrátka čeká nejhorší zima, jakou pamatujeme. Pak by se však situace i díky vznikajícím LNG terminálům a dalším alternativním cestám plynu do Evropy měla snad uklidnit.
„V momentě, kdy bude existovat diverzifikované portfolio plynu do Evropy, což podle mě bude už třeba tuto zimu, tak si myslím, že se trhy uklidní,“ říká mimo jiné Pacovský.
Předseda představenstva Pražské plynárenské Martin Pacovský.
Loni jste zvýšili tržby o více než sedmnáct procent na víc než sedmnáct miliard korun, ale klesl vám zisk o více než čtyřicet procent na 522 milionů korun. Čím to bylo?
Prvně chci říct, že s výsledky jsme spokojeni vzhledem k tomu, jak těžký to byl rok. Dokonce jsme vytvořili větší zisk, než jsme měli v plánu. Z našeho pohledu dopadly nad očekávání dobře i vzhledem k tomu, že jsme se museli postarat o lidi, kteří spadli do režimu DPI. A to rozhodně nebyla žádná zisková aktivita.
A jak se bude hospodaření vyvíjet letošní rok?
Oddělil bych dvě věci: jedna je zisk a druhá je cash flow. Pro nás situace s cash flow byla kritická do června, než jsme se domluvili s městem na půjčce, která je rozdělena na dvě miliardy korun v hotovosti plus čtyři miliardy záruky, které používáme na současné plnění plynových zásobníků na zimní sezonu 2022/2023.
Pokud tedy jde o cash flow, tato věc z mého pohledu v zásadě vyřešená. Pakliže se tedy nestane něco zásadního.
Je to půjčka, která se později vrátí…
Ano, teď nakupujeme plyn do zásobníků, který na podzim a v zimě prodáme. Dělají to všichni konkurenti, nejde tedy o nic unikátního.
A pokud jde o zisk?
Co se týče ziskovosti, tak ta je letošní rok samozřejmě pod tlakem. Jak přesně ale z pohledu hospodaření zakončíme celý rok, bych nerad předjímal, protože máme před sebou nejobtížnější část roku ve smyslu nejistoty ohledně dodávek plynu, jeho ceny a tak dál.
Ale obecně letos budeme rádi, když si sáhneme na pozitivní výsledek hospodaření. Protože náklady, které nyní máme s obsluhováním financování a vůbec všeho jsou nesmírné.
Očekáváte na podzim další růst cen plynu?
Současná situace je zajímavá v tom, že byť plyn z Ruska po plánované odstávce Nord Streamu 1 až překvapivě teče do Evropy, jeho cena se drží stále vysoko. To znamená, že trh očekává určitou nejistotu nebo i překvapení během podzimu. Při normální situaci bych očekával, že jakmile Nord Streamem 1 začne plyn opět téct, ceny by měly klesnout. Ale nestalo se tak.
Teď je to taková alchymie názorů, jestli vůbec za pár dnů poteče, nebo nepoteče, kolik jej vůbec poteče nebo jestli budou nebo nebudou LNG terminály a tak dále.
LNG terminály se dnes zdají být alespoň dočasnou spásou Evropy…
Před necelým měsícem jsem byl na veletrhu v Německu, kde jsem se bavil se všemi velkými evropskými obchodníky a výrobci a všichni do jednoho pracují na tom, aby rozšířili LNG kapacity. V přípravě jsou asi čtyři plovoucí LNG terminály, které by mohly být nachystány na zimu.
Takže dle toho, co vidím a slyším, bych osobně řekl, že situace se pomalu hýbe směrem k lepšímu. Věřím, že zimu přežijeme. Otázkou ale bude, kolik bude plyn nakonec stát.
Čeká nás to nejhorší období?
V této otázce bych oddělil fyzické dodávky plynu a to, kolik nakonec bude plyn stát. Z pohledu dodávek jsem přesvědčen o tom, že domácnosti plyn mít budou. Nejvíce se ale obávám toho, že se budou omezovat dodávky plynu do průmyslu a ten bude trpět. A to bude mít nepřímý dopad na domácnosti. Takže sice bude fajn, že všichni budou mít doma plyn, ale bude neskutečně drahý a lidé do toho nebudou mít práci.
Teď se hodně řeší pomoc domácnostem, ale nakonec bude potřeba zachraňovat hlavně firmy?
Stačí číst německou diskusi, kde čím dál více prosakují názory, ať vláda raději pomůže firmám než domácnostem. Ale ještě jednou opakuji – plyn pro domácnosti bude, jen je otázka, kolik bude stát.
Kam až se jeho cena může v zimě vyšplhat?
Pokud Rusové utáhnou kohoutky plynovodů směrem do Evropy a nastane v tomto ohledu opravdu složitá situace, tak plyn nemusí stát 170 eur za megawatthodinu, ale jeho cena může být několikanásobná. V tom okamžiku sice budeme mít plné zásobníky, ale otázkou je, kdo si ten plyn bude moci dovolit.
Bude to tedy podle vás ta nejhorší zima?
Jsem přesvědčený, že ano. Teď je napětí na trhu dané tím, že existuje velká nejistota. Neví se, zda LNG terminály budou fungovat a jak, a stále panují otazníky kolem budoucích dodávek. V momentě, kdy bude existovat diverzifikované portfolio plynu do Evropy, což podle mě bude už třeba tuto zimu, tak si myslím, že se trhy uklidní.
Jakou vy osobně vidíte dlouhodobější rovnovážnou cenu plynu?
Jde o totální věštění z křišťálové koule. Plyn se ale stává globálním produktem a v momentě, kdy Evropa pojede z velké části na LNG plynu, bude se cena odvíjet právě od něj. Forwardy ale dnes ukazují na určitý pokles. Už se to ale nikdy nevrátí na úroveň dvacet eur či na dřívějších pět eur za megawatthodinu.
Pražská plynárenská nedávno oznámila další zvýšení cen plynu od září v průměru o zhruba třicet procent pro ty zákazníky, kteří nemají fixace. Tito zákazníci už platí dvakrát či i třikrát tolik než před rokem. Cena plynu na burze je ale meziročně více než osminásobná. Je to tedy konečné navýšení, nebo se spíše mají připravit na další růst?
Nyní to vypadá, že jsme ve stabilizovaném stavu a s cenami už to do budoucna vypadá dobře, pokud ovšem nepřijde opět nějaké překvapení. Jinými slovy, pakliže nebudeme tlačeni extrémní situací zvenku, už bychom nemuseli ceny plynu nijak upravovat.
A u elektřiny?
Elektřina dle mě ještě určitě dozná určitých cenových změn, ono je to vidět i na událostech z posledního měsíce, kdy všichni dodavatelé elektřiny v cenách hodně přitvrdili. Pro nás je ale elektřina minoritní část našeho byznysu.
Je jakousi doplňkovou věcí, i proto je z pohledu konkurence nyní u nás relativně dost levná. Chceme tím našim zákazníkům alespoň malinko ulehčit, ale na druhou stranu musíme pracovat s faktem, že tržní cena elektřiny se posunula více než u plynu.
Kolika vašim zákazníkům letos na podzim končí fixace a na jaké navýšení cen se mají konkrétně oni připravit?
Zrovna jsem se na to ptal kolegů a na podzim končí fixace zhruba deseti procentům našich zákazníků. A bude to určitě problém. Jestli se někomu zvednou zálohy ze 600 na 4500 korun, bude to hodně smutné. Je to problém, který nyní není tolik vidět, ale je to podobné jako u refixací hypoték.
Takže se mají připravit na sedminásobné ceny?
Ti, kterým končí fixace, tak ano. I proto se teď vše snažíme komunikovat na našich zákaznických centrech, protože víme, že je určitá část zákazníků, která se může dostat do velkých problémů. Podáváme extra poradenský servis, kdy operátoři radí zákazníkům, kam se mají v nouzi obrátit, kde žádat o příspěvek a tak podobně, spolupracujeme přitom s dalšími subjekty.
Snažíme se být empatičtí a vše trpělivě vysvětlovat, protože my s cenou plynu bohužel nic neuděláme. Situace bude opravdu velmi složitá. Uvidíme, jaké parametry bude mít sociální tarif, který v současnosti připravuje vláda.
Lidé už se zařizují. V minulém týdnu jste na svém twitterovém profilu psal, že spotřeba plynu v Praze klesla meziročně v prvních pěti měsících o šestnáct procent. Což je vlastně doporučený cíl, o kolik bychom měli spotřebu plynu snížit všichni…
To ano. Je ale potřeba zohlednit počasí. Uvědomme si, že letošní jaro bylo o hodně teplejší než to loňské. Takže očištěná čísla nejsou tak optimistická. V tomto ohledu jsem zároveň nedávno zmiňoval, že o jeden teplotní stupeň výše snižuje spotřebu plynu o zhruba čtyři procenta. Nechci proto touto zprávou ukolébávat lidi, že jsme ten proklamovaný cíl už naplnili.
Kdyby došlo k nejčernějšímu scénáři a Rusové by opravdu vypnuli plyn směrem do Evropy, jak dlouho bychom tedy vydrželi?
To by záleželo hlavně na tom, jak silná bude zima. Nyní se říká, že kdyby došlo na ten krajní scénář, tak že do jara vydržíme.
A konkrétně vy jako Pražská plynárenská?
V momentě, kdy tato situace vznikne a přistoupí se k podobným opatřením, tak už to není jen o nás. V tu chvíli stát vstoupí do energetiky a bude distribuovat plyn ze zásobníků na sílu. V momentě, kdy nastane tato situace, tak plyn může stát pětinásobek dnešních cen a tehdy stát zřejmě přikáže dodavatelům, aby dodávali plyn za určitou cenu.
To by byla situace nouzového stavu, v kterém by byla regulace cen i dodávek. Protože v momentě, kdy bychom se dostali do nouzového stavu, cena plynu může vystřelit tak, že jej stejně nikdo nezaplatí. Bude proto potřeba cenová regulace.
V nouzovém stavu je seznam deseti stupňů, podle kterých se postupně odpojují jednotlivé provozy od dodávek plynu. Domácnosti a kritická infrastruktura jsou až na konci. Kdo by ale byl odpojen jako první?
Existují seznamy a kategorie. Na území Prahy ale nemáme žádného největšího spotřebitele plynu, protože zde není těžký průmysl jako elektrárny a podobně. V naší metropoli začínáme až od kategorie B, kde je zhruba dvacet firem. Jde o větší továrny na území Prahy, kterých by se týkalo odpojování jako prvních.
V jiných částech republiky jsou firmy více ohroženy než zde v Praze. Ale existuje tu krizový štáb, který se připravuje na všechny situace, které mohou nastat.
Hledáte i alternativy pro dodávky plynu?
Pražská plynárenská má stabilní skupinu velkoobchodních partnerů, kteří pro nás plyn nakupují a dodávají nám jej. My jsme totiž zatím příliš malý hráč na to, abychom se bavili přímo s těžaři. A tito dodavatelé už nám hlásí, že se odklánějí od dodávek z Ruska, takže část z nich na pozadí mění dodavatele. Už nyní vidíme, že do Prahy v porovnání s loňským rokem teče více plynu z Norska.
Víme to proto, že děláme analýzu výhřevnosti plynu a norský plyn má větší výhřevnost než ten ruský. Jsem přesvědčen o tom, že situace se v horizontu měsíců nebo jednoho roku zcela přeskládá.
Jak vůbec hodnotíte kroky a snahu české vlády ohledně hledání alternativních cest plynu do Evropy?
To, co hodnotím kladně je, že taková diskuse intenzivně běží. Vláda se snaží situaci řešit. Uvidíme, jak dopadne sociální tarif. Nemám vůbec představu, jak přesně bude fungovat. Je ale jasné, že jde o velké peníze. Ceny energií jsou natolik vysoké, že aby měl sociální tarif smysl, tak to státní rozpočet bude bohužel stát mnoho peněz. Sanace energetiky je obecně velmi drahá věc.
Když se člověk podívá do Německa, tak tam dávají desítky miliard eur do podpory energetiky, protože když nebude fungovat, bude to mít nedozírný dopad. My s vládou jednáme dál o tom, aby poskytla dodatečné financování nejen elektroenergetice, ale i plynárenství.
Naštěstí nám pomohl náš hlavní akcionář Hlavní město Praha, ale v momentě, kdy se situace začne zhoršovat, je potřeba mít připravený větší polštář. Je to zase o tom cash flow, o určitých krátkodobých půjčkách…
Co dalšího se dá dělat?
Chceme také s vládou jednat o vytvoření společného fondu, který budou moci obchodníci použít v extrémních situacích. To nyní běží a doufám, že tato diskuse i nadále poběží. Byli bychom neradi, kdyby se měla opakovat situace s DPI, protože pro nás to byla nesmírně náročná rozcvička.
Apelujeme na vládu, aby poskytla finanční podporu, aby se opět nestalo to, že zde čtyři pět slabších subjektů skončí.
Kolik zákazníků, kteří spadli k vám do DPI, jste vlastně nakonec dlouhodobě získali?
V Praze spadlo do DPI kolem čtyřiceti tisíc zákazníků plynu a my jsme z nich větší část nakonec přebrali. Ale finančně to nebyla zisková aktivita. Hodně takových zákazníků má pak problémy se splácením záloh a faktur, takže nám narostly špatné pohledávky a tak dále.
Co říkáte na návrhy zdanění energetických firem?
Tady je potřeba oddělit výrobce energií a obchodníky. Pražská plynárenská je v zásadě obchodník a naše dceřiná společnost PPD je distributor. Náš zisk je generován distribucí a prodejem plynu s určitou marží. Nejsme majitelé elektráren ani jiných výrobních zdrojů. Z tohoto pohledu se pohybujeme na zcela jiném hřišti, takže nemohu komentovat zdanění výrobních firem.
Naše zisky navíc rozhodně nejsou nad očekávání vysoké, jak už jsem zmiňoval.
Pokud by se ale zdanění zisků týkalo i vás, převedli byste jej na zákazníka?
Podle mě v konečném důsledku jakákoli daň vždycky dopadne na zákazníka. Dopad takových věcí je opravdu třeba si plně uvědomit. Ale nechci to více komentovat, protože vnímám, že ta diskuse je směřována k výrobcům energií, nikoli k obchodníkům.
Ale kdyby to bylo míněno i pro obchodníky, tak se to samozřejmě promítne do koncové ceny. I proto, že nyní žádné nečekané zisky nemáme.
Trend snižování spotřeby plynu, který se na nás nyní valí, ale každopádně není příliš pozitivní zprávou pro vás jako pro obchodníka s plynem…
Jsem přesvědčený, že plyn se vrátí zpět do rozumně akceptovatelného stavu. Současná situace není problém zemního plynu, ale dodávek z Ruska. Plyn je součástí transformace energetiky v rámci Green Dealu a je také nutnou součástí energetického mixu. To, že dnes řešíme určitou situaci, která je výsledkem špatné diverzifikace, dle mě není chyba zemního plynu.
V momentě, kdy se podaří najít diverzifikovaný model dodávek zemního plynu, tak se dostaneme zpět do rozumné diskuse o využití zemního plynu. Zemní plyn tu tedy podle mě zůstane a to, že nyní klesne poptávka o třetinu, neznamená, že se později nemůže vrátit do normálního stavu.
Ale i tak se více díváte po zelené energetice?
Zelené projekty děláme. Málo se to ví, ale jsme jeden z významných dodavatelů tepla v Praze a nyní chceme přicházet s novými řešeními zejména v oblasti teplárenství. To znamená velká tepelná čerpadla, kogenerační jednotky, chceme také řešit například využití tepla z čističky odpadních vod a tak dále. To je cesta, na kterou se nyní zaměřujeme – jak využít přírodních podmínek Prahy na dodávky ekologického tepla pro Pražany.
Vodík vás také zajímá?
Na vodík se samozřejmě koukáme a jsme v něm hodně aktivní. Nyní připravujeme pilotní fotovoltaicko-vodíkovou stanici o výkonu půl megawattu v našem areálu v Michli. To znamená, že tam chceme umístit panely na střechy, k tomu elektrolyzér a k tomu plnicí vodíkovou stanici. A jsme domluveni s Dopravním podnikem Hlavního města Prahy, že zde bude tankovat vodíkový autobus.
Kdy k výstavbě této stanice dojde?
Nyní čekáme na přidělení dotace z modernizačního fondu a doufám, že za dva roky bude stanice hotová.
Vidíte ve vodíku budoucnost?
Problém vodíku je, že aby byl zelený, potřebujete obnovitelný zdroj, který má dostatečný výkon jej vytvořit. V Česku dneska takto dostatečná kapacita není. A také konverze z elektřiny do vodíku je relativně energeticky náročná.
Z pohledu přenosu energie je lepší mít elektroauto na baterii, která je připojená k fotovoltaické elektrárně, než vyrábět vodík a pak jej prostřednictvím palivového článku používat k dopravě. Tam ztrácíte šedesát procent při přenosu energie.
Ale například v Německu je zeleného vodíku dostatek. Už jsme se i bavili s některými tamními velkými dodavateli plynu, že jsou schopni dodávat i vodík. Kdybychom tedy chtěli zelený vodík, tak máme dvě tři nabídky od někoho, kdo nám jej sem dodá.
Trh se ve vodíku pomalu formuje. I my sami tu máme na nové pozici člověka, který se interně věnuje obchodování s vodíkem. Takže když nám někdo zavolá a bude po nás vodík chtít, jsme schopni mu jej dodat. Otázkou je ale, kolik bude stát, a také je potřeba počítat se složitější dopravou. Jsou kolem něj stále technická omezení.
