Už jednou si to vyzkoušel. Když před více než pětadvaceti lety zakládal značku s outdoorovým oblečením Bushman, vybudoval firmu doslova od nuly. A teď na to jde podruhé.
Kapitolu s názvem Bushman Jindřich Melichar uzavřel loni v dubnu, většinu svého podílu prodal a veškerou svou pozornost soustředí na nový byznys. S pár přáteli se ve startupu Goodped pustil do výroby elektrického mopedu Mopedix.
Na začátku přitom byla recese. To když před několika lety v obci Zaječice u Pyšel založili v hospodě gang ZZ Corps Bandidos Locales se zajícem ve znaku, jako odpověď na proputinovskou motorkářskou skupinu Noční vlci.
„Vadilo nám, jak se tady v Česku roztahují a podnikají různé jízdy. A tak jsme si řekli, že je budeme pronásledovat a klidně si to s nimi rozdáme,“ vzpomíná Jindřich Melichar.
A aby celému nápadu dodali i trochu vtipu, namísto silných mašin si pořídili moped, přesněji Manet Korado. Na nich se dokonce s ruskými motorkáři předloni střetli v Bubenči, na místě odstraněné sochy sovětského maršála Koněva.
Mopedový gang je ale jinak mírumilovný. Ze začátku parta kamarádů podnikala výpravy v Česku, později zamířila i za hranice, třeba do Portugalska nebo Sardinie. A v hlavách už se rodil nápad na vlastní moped.
„Manety jsme neustále servisovali. Jezdilo se nám na nich sice dobře, ale stále nebyly tak pohodlné, jak bychom potřebovali. A tak nás napadlo vyvinout a vyrobit si vlastní,“ vypráví Jindřich Melichar.
První stroj vznikl úpravou rámu starého mopedu, na který dali velká kola a z pekáče na husu udělali kryt na baterku. To už je ale minulost, i když na tomhle výtvoru stále ještě Jindřich Melichar občas doma jezdí.
Dnes, po více než dvouletém vývoji, vyrábějí v dílně v areálu benešovského pivovaru moped, se kterým chtějí prorazit i za hranicemi. Spolupracovali na něm s vývojáři z liberecké Technické univerzity, kteří se podíleli na elektrické výbavě mopedu od motoru přes řídicí jednotku s displejem až po baterii od českého výrobce, která má kapacitu 45 ampérhodin.
„Standardní nabíječka dodá mopedu energii za sedm a půl hodiny, turbo dobije motorku do plné kapacity za dvě a půl hodiny,“ říká Pavel Jandura z Technické univerzity.
V plánu je i moped na benzin, jeho výroba je ale poměrně náročná, i když už u něj mají postavený prototyp. „Pokud kdy uvidí světlo boží, tak nejdříve příští rok. Ale ten proces je dost složitý, jen u elektromopedu jsme strávili půl roku homologací, než jsme všechno doladili,“ podotýká Jindřich Melichar.
O Mopedixu rád mluví jako o motorce na biopohon. Kromě baterky je totiž vybaven i šlapkami. Důvody jsou pro to rovnou tři. Prvním je nostalgie, protože Manet je měl taky, druhý, že motocykl se šlapkami nemusí na technickou kontrolu a ten třetí je zásadní.
„Když dochází baterie a dostanete se do nouzového režimu, tak stále vám to dává nějaký výkon a vy si přišlapáváte a prodloužíte si dojezd. Máte k dobru šest až osm kilometrů v nouzovém režimu, abyste se dostali k zásuvce nebo domů,“ vysvětluje Jindřich Melichar.
„To je výhoda oproti Muskově Tesle. Když té dojde baterka, musí se tlačit, my u toho ještě můžeme trochu šlapat,“ dodává s úsměvem.
Dosud je vyrobeno kolem čtyřiceti mopedů, na letošní rok jich je v plánu asi 300, na ten příští další stovky. Většina dílů pochází z Česka, asi osmdesát procent. Jde o největší díly, jako je rám, zadní vidlice, řídítka, kastlíky, držák na baterku, nosič nebo sedlo a baterii. Kovové kusy vyrábí firma Tvarmetal z Vysokého Mýta, elektrické komponenty a třeba i brzdy dováží Goodped ze zahraničí.
Investice spojená s vývojem, testováním i nákupem strojů na svařování dílů, které probíhá roboticky, dosáhla šesti milionů korun. S výrobou pak pomáhá investor Jan Pačes z firmy 2JCP. Bez jeho nadšení a víry, že se dílo podaří, by se podle Jindřicha Melichara plnily sny mnohem hůř.
„Jsme na začátku, oslovujeme naše partnery, objednávky máme zatím asi na 130 kusů. Dosud jsme byli limitovaní tím, že jsme neměli homologaci, teď doufáme, že se to celé rozběhne,“ říká Melichar a zdůrazňuje, že nechtěli udělat projekt na jeden rok, ale na deset patnáct let.
Konstrukce je navíc vymyšlená tak, aby s k ní dala přidat sajdkára, a mohla tak vzniknout tříkolka. Pod rám lze podvěsit motor s menšími úpravami, takže hodně součástek je možné modifikovat, a tím se moped stává dost flexibilní.
Stroj by měl uvézt pohodlně dva lidi, testovaný je na nosnost 180 kilogramů, snese ale až 200. Kvůli nosnosti pneumatik je však zhomologovaný na 176 kilogramů, a i přesto jde o moped s největší nosností na světě, který může jet rychlostí čtyřicet i šedesát kilometrů v hodině.
Vyráběný byl ale hlavně jako motorka do města. A kdo ji bude chtít, musí si připravit 130 tisíc korun.
Cena podle Jindřicha Melichara odpovídá kvalitnímu zpracování a dílům. „Snažíme se to dělat poctivě, výrobní náklady jsou vysoké. Jasně, mohli bychom je snížit tak o dvacet procent, ale na úkor kvality, a to my nechceme. Když se na to podíváte, je v podstatě nezničitelný. Ohnutá trubka, v níž jsou vedeny veškeré kabely, kde nemá co upadnout nebo se rozbít,“ říká Melichar.
A dodává, že nedávno s mopedixem absolvovali čtrnáct set kilometrů dlouhou trasu přes Maďarsko a stroj bez problémů vydržel. A zvládl i zatěžkávací výjezd na liberecký Ještěd do výšky 1012 metrů nad mořem, který motorkáři na mopedech podnikli před pár dny.
Co chtějí výrobci motorce ještě dodat, to jsou zvuky. A to takové, které si zákazník sám vybere. Třeba zvuk koňských kopyt, houkání vlaku nebo letadla či silné motorky.
Nevýhodou elektrovozítek je totiž jejich tichý provoz. To, že nejsou slyšet, může být často ve městě nebezpečné především pro chodce. Proto vymysleli s jednou pražskou firmou takové technologické řešení, díky kterému bude možné moped ozvučit, pokud si řidič tuto možnost zapne.
Podle průmyslového designera Vlastimila Bartase z UMPRUM, který stojí za vizuální podobou mopedu, bylo asi největším úskalím vymyslet, aby dobře vycházela ergonomie, obratnost a stabilita motorky.
„Experimentovali jsme i s tím, že by se třeba baterka rozdělila na dvě části, aby byla menší, kvůli místu. Ale protože potřebujeme, aby se dala pohodlně protáhnout noha na druhou stranu v rámci rámu a nemusela se přehazovat jako na mašině přes sedlo, nechali jsme ji nakonec tak, jak je,“ přiblížil designér. Ten spolupracoval i na podobě doplňků, třeba brašen nebo chladicího boxu.
Podle Jindřicha Melichara je jízda na mopedu životním stylem. Člověk na něm zpomalí a začne vnímat víc okolí kolem sebe. Doufá proto, že zákazníky si najde hlavně mezi lidmi, kteří se nechtějí stále jen za něčím hnát, ale chtějí si dělat radost.
