Člen výběru Forbes 30 pod 30, spolumajitel a zakladatel legendárních brněnských podniků Bar, který neexistuje, Super Panda Circus nebo 4pokoje Jan Vlachynský píše pro Forbes o tom, jak se chystá flexibilně změnit svůj byznys tváří v tvář druhé vlně koronakrize.
Musím se k něčemu přiznat, i když se za to trochu stydím. Chtěl jsem tenhle článek napsat o pár dní dřív, ale nemohl jsem. Byl jsem se svými myšlenkami na místě, které mě pěkně štvalo. S čím dál víc zkrácenou otvíračkou nám zůstalo jenom necelých 30 procent tržeb, což nám příliš nadějí nedávalo. Jeden ministr prohlašoval, že gastru se pomáhat nebude, protože je hospod moc, jiný zase, že nepatříme do ekonomiky, a tak se vlastně nic neděje.
A já? Já se cítil ukřivděně a chtěl jsem si stěžovat, jací jsme chudáčci. Na jaře jsme se zadlužili, abychom to zvládli a nikoho nepropustili, teď už to nemůžeme zvládnout! Osm let jsme budovali nejlepší koktejlové bary, kterými se chlubilo město Brno, a teď to celé padne, protože vlastně nepatříme do ekonomiky?
Jenomže to je přístup na hovno. Rýpat se v křivdách a přemýšlet, kdo za to všechno může, mi ještě nikdy v ničem nepomohlo. Potřeboval jsem si to v hlavě převrátit. I teď mi to, stejně jako na jaře, trvalo pár dní. Ale už tam jsem. Teď už zase věřím, že tohle je nejlepší čas si vyhrnout rukávy a ukázat světu, kdo to gastropodnikání myslí fakt vážně. Doba podnikatelská a milion příležitostí.
Z tohoto podzimu vyjdeme mnohem silnější. Je to trošku naivní, ale ještě racionálnější přístup. Protože i kdyby to úplnou náhodou nebyla stoprocentně pravda, i kdybychom na konci roku nebyli silnější, tak nás k přežití přiblíží spíše tenhle mindset než ten první. A pokud ani to ne, tak se u toho budeme aspoň líp cítit.
Včera vyhlášený zákaz mi k tomu paradoxně pomohl úplně nejvíc. Teď už je všem jasné, že je na tom gastro špatně, spoustu podniků doopravdy zkrachuje. Dříve mě štvalo, když si o nás lidé mysleli, jak jsme šíleně za vodou, protože je u nás tak plno a protože jsou naše bary tak populární.
Nikdy to nebyla úplně pravda, byli jsme na tom vždycky trochu hůř, než se zdálo. Stejně tak na tom ale teď nebudeme tak špatně. Budeme na tom špatně, to ano, ale pořád trošku líp, než si myslíte. Pořád nejsme na kolenou, nebo možná jsme, ale zatím jenom na jednom. Ještě máme co nabídnout – a my to nabídneme.
Sen bych tedy měl, musím ještě najít cestu, jak se k němu dostat. Dát tomu přesnější obrysy. Naštěstí jsme přes léto na nic nečekali, a tak nás tahle vlna zastihla trochu připravenější. Maluju si to asi takhle: za pár dní rozjedeme nový e-shop Lidizbaru.cz (kéž by pan Prymula počkal do pátku, to by bylo ideální načasování!).
Skrze tenhle online kanál prodáme tisíce Tekutých kuchařek a deskovek Tour de Bar, což jsou dva projekty, kterými jsme se zabavili během prvního nouzového stavu, vyprodali první výtisky a přes léto se dozásobili. Ideální dárky pod stromeček.
Já sám jsem stihl dopsat knížku Šéfové jsou kok*ti, teď je v tisku a příští týden nám přijede pět tisíc kusů. Všechny prodáme. Ve všech našich týmech si už dva měsíce lámou hlavu nad tím, co všechno bychom přes nový e-shop mohli prodávat, takže máme nachystané tuny merche.
Do Vánoc bude mít každý doma pandí mug, whiskáčovou kšiltovku nebo 4pokojové ponožky. V pátek dorazí přes 70 tisíc plechovek plných druhé, vylepšené verze brainhack drinku Zázračná Osmička, první se už vyprodala a tuhle čeká stejný osud. Budeme prodávat dárkové poukazy Dar, který neexistuje, noci v hotelu Anybody, který naštěstí zůstává otevřený, rozvážet drinky, jídlo, vodní dýmky… Budeme dělat úplně všechno.
Sním o tom, že máme potenciál udělat za příští měsíc tržbu přes pět milionů, což je sice jenom polovina toho, co bychom udělali v barech, ale zároveň by to mělo stačit, abychom přežili.
Tenhle obrázek si kreslím mnohem raději než ten první, ukňouraný. Obrázek toho, co všechno se v nové situaci může stát, co všechno může být, co se naučíme a co objevíme.
Pravda, doteď jsme 95 procent našich tržeb dostávali výměnou za nápoj ve skleničce nebo porci jídla na talíři, takže by se dalo namítnout, že ten online – nebo nic jiného, koneckonců – moc neumíme. A byla by to férová námitka. Ale my se to naučíme. Nikde jsme nebyli jenom barmani a teď se to ukáže v plné síle.
Zní to trochu namyšleně, a pokud je to pravda, tak se omlouvám. Mám namyšlené sny, pomáhají mi přežít.
Mimochodem, je nás 150 – a e-shop ani rozvozy rozhodně tolik lidí nevytíží. Takže dnes od rána řešíme, ve které brněnské nemocnici a s čím bychom mohli pomoct. Máme k sobě koneckonců blízko, i když to tak v češtině na první pohled nevypadá. Ale v angličtině už je to jasnější – slovo hospitality, tedy pohostinnost, to, co děláme my, slovo hospital přímo obsahuje…
