Jeho cílem už není vyprodávat hokejové haly, ale svými rozhodnutími ovlivňuje tisíce domácností. Petr Ropický kvůli úrazu vyměnil pozici profesionálního hokejového útočníka za kariéru v České spořitelně a dnes pod sebou má jako šéf distribuce 4500 lidí.
Byl typickým hokejovým dítětem. Ve čtyřech letech s ním táta obešel všechny sporty, které by mohl dělat. Malý Petr ukázal na puk a hokejku. „Tehdy to byl jeden z nejdražších sportů, veškerou výstroj jsme si museli pořizovat vlastní. Jsem vděčný, že mě táta podpořil, i když jsme rozhodně neměli peněz nazbyt.“
„Navíc to pro něj znamenalo, že se mnou musí vstávat na turnaje ve čtyři ráno,“ vrací se do dětství šestatřicetiletý Petr Ropický, který s hokejem začínal v rodném Hradci Králové. Ve čtrnácti si ho vyhlédl liberecký tým a východočeskému teenagerovi se změnil život. Musel se přestěhovat sto kilometrů od domova, starat se sám o sebe, zajistit si jídlo, chodit do školy, trénovat.
„Beru to jako nenahraditelnou školu života.“ Za Bílé tygry hrál pět let, pak se vrátil zpátky do Hradce, kde nastoupil do nejvyšší hokejové juniorské ligy a následně se stal členem prvoligového mužstva. V osmnácti dostal pozvánku do širší nominace národní reprezentace, ale místo toho, aby se popral o cestu na mistrovství světa v Kanadě, ležel v nemocnici se zánětem mozkových blan.
Ani o dva roky později mu okolnosti nepřály. V hokejovém derby mezi Hradcem a Pardubicemi se v souboji koleno na koleno střetl se soupeřem a vážně si poranil lýtko. „Věděl jsem, že budu rok ležet na gauči a o reprezentaci si můžu nechat zdát,“ popisuje Ropický.
