Martin Cígler je spoluzakladatel a předseda představenstva IT holdingu Solitea, který stojí například za oblíbenou platformou iDoklad nebo EET pokladním systémem Dotykačka. V posledních pěti letech se však také v týmu Big Shock Racing účastní světoznámé Rallye Dakar, kde je řidičem doprovodného vozidla a zároveň fotografem českého pilota kamionu Martina Macíka.
Dakar se překlopil do své druhé poloviny a je vidět, že si organizátoři trošku vzali k srdci, že dlouhé etapy po kamenité poušti nikoho moc nebaví a na plný plyn umí jezdit každý. Dakar je tak letos mnohem techničtější, je zde více písku a dunových pasáží. Technika dostává více zabrat a i jezdci dostávají mnohem více do těla.
Na Dakar také poprvé vyjelo Audi se svým elektrickým závodním speciálem Audi RS Q e-tron. Monopost má pro každou nápravu jeden elektromotor, oba motory dohromady mají výkon 500 kilowattů (680 koní) a energii získávají z baterií o kapacitě 50 kilowatthodin a s váhou 370 kilogramů.
On to zase až tak úplně elektromobil není. Asi každému, kdo se někdy zajímal o elektrická auta, je jasné, že s těmito baterkami by auto v terénu ujelo možná dvacet kilometrů.
Audi RS Q e-tron na Dakaru 2022.
Takže v autě je současně i přeplňovaný zážehový čtyřválec 2,0 TFSI. Ten pracuje v optimálním režimu jako generátor bez ohledu na rychlost a zatížení auta. Díky nádrži na 295 litrů benzinu poctivě prodlužuje dojezd. Pracovní otáčky motoru jsou 4500 až 6000 otáček za minutu a Audi uvádí, že emise CO2 nejsou vyšší než 200 gramů na každou vyrobenou kWh.
Baterie jsou umístěné v podlaze, stejně jako 295litrová nádrž. Dvě náhradní kola si pak RS Q-tron veze na bocích, jako to mají třeba dakarské buginy. Před startem jsem se ptal legendy, po první půlce závodu lídra v kategorii aut a trojnásobného vítěze Dakaru násira Al-Attiyah, co si o této konkurenci myslí. Odpověď byla jednoduchá: „První den nám to ukáže.“
Po týdnu je vidět, že koncept je dobrý, ale letošní rok je více o testování než o výsledku. Pouštní liška Stéphane Peterhansel je se svým Audi až v sedmé desítce, což je pozice, na které ho rozhodně nejsme zvyklí vídat. A nejlepší z Audi je po půlce celkově čtrnáctý.
Fanoušci motorismu a vůně oleje musí cítit velké zklamání z budoucnosti. Nicméně si myslím, že čas tohoto konceptu přijde, aktuální pořadí aut je dané technickými poruchami a tento Dakar bude dobrou přípravou pro příští ročník.
Osobně tipuji, že Audi zajede hodně dobrý výsledek. Plný krouťák od nuly je na trati hodně vidět. Několikrát jsem byl svědkem toho, jak Audi předjíždí konkurenci ve výjezdech na duny.
Podobným vývojem jako Audi prochází i tým Big Shock Racing otce a syna Macíkových. Tým pro Dakar postavil celkem čtyři kamiony, dva přímo ve žlutých barvách stáje, jeden pro tým Project 2030 a jeden pro tým Italtrans. Big Shock Racing letos patří k vůbec největším týmům na Dakaru, má zde 37 lidí, plus další mechaniky z holandského a italského týmu.
Oba žluté kamiony prošly od loňského roku významnými inovacemi. Bohužel pandemie koronaviru se projevila nejen na možnostech testování (tým se reálně dostal pouze na Rallye du Maroc), ale i na logistice dodávek některých komponent. A nemožnost dostatečně si otestovat techniku se v prostředí, kdy kamiony jedou naplno na přední umístění, projevuje.
Tým se od počátku potýká s nedostatečným výkonem motoru a jedná se o problém, který není možné na Dakaru odstranit. A tak se oba žluté kamiony v první polovině závodu pohybovaly na rozhraní první a druhé desítky – na trati byly sice relativně rychlé, ale brzdily je zastávky a řešení technických potíží.
Do toho navíc Martin Šoltys musel ze závodu odstoupit ze zdravotních důvodů. V šesté etapě po tvrdém nárazu zlomil osičku, ale hlavně si bolestivě narazil záda a nechal se transportovat helikoptérou na ošetření. Testy ukázaly, že se nejedná o žádnou zlomeninu, ale Martin nebyl schopen pokračovat dál a odletěl zpět do České republiky.
Český rallye jezdec Martin Prokop na Dakaru.
A tak paradoxem týmu je, že sesterské kamiony týmů Project 2030 a Italtrans, jejichž piloti mají podstatně menší zkušenosti než Martin Macík a Martin Šoltys, jsou v celkovém pořadí jen kousek za Martinem Macíkem, který je po půlce Dakaru na jedenácté pozici. A Dakar Speed, který také používá techniku od MM Technology, je dokonce před Martinem Macíkem.
Dvacet let zkušeností
MM Technology je nový projekt otce a syna Macíkových, ve kterém zúročili své dvacetileté zkušenosti z výzkumu a vývoje závodních trucků. Martin Macík o projektu říká, že je to velmi úspěšný a hlavně logický krok. Vývoj závodního kamionu si totiž žádá nejen zkušené lidi, ale i stovky milionů korun. Tak velkou částku nemohou pokrýt pouze příspěvky sponzorů, a tak je komerční prodej závodních kamionů cestou, jak se udržet v absolutní špičce.
Zajímavostí Dakaru je Projekt 2030, za kterým stojí Kees Koolen, mimo jiné bývalý majitel serveru Booking.com a dnes velký fanda zelených technologií. Jeho současný kamion je prvním krokem k tomu, aby v roce 2030 vyjel na trať s čistě bezuhlíkovým kamionem.
Snaha o bezuhlíkový kamion Projekt 2030 bývalého šéfa Booking.com Keese Koolena.
Zkouší se na něm speciální provedení mechanických částí tak, aby v příštím ročníku už mohl být současný dieselový motor vyměněný za elektrický agregát. Jeho bílý kamion má jméno Nicias.
Ptal jsem se Koolena, proč si pro spolupráci na tomto projektu vybral právě MM Technology, a odpověď byla prostá: „To je jednoduché. Kamaz není na prodej, a druhý nejlepší je žlutý kamion Martina Macíka.“
Letos je ostatně novinek víc. FIA, která zastřešuje současných pět vrcholných motoristických soutěží, se rozhodla přidat i šestou, World Rally Raid Championship.
Právě do tohoto šampionátu nově spadá Dakar jako první a nejtěžší závod. Mezi další čtyři se počítají Abu Dhabi Desert Challenge, Kazachstan Rally, Andalusie Rally (ta není pro kamiony) a Rallye du Maroc.
Do letošního ročníku World Rally Raid Championship se nicméně nepřihlásil Kamaz, De Rooy ani Aleš Loprais, a tak si medaile za etapové vítězství mezi sebou zatím rozdělují týmy Big Shock Racing a Projekt 2030 jako pionýři kategorie T5 (označení pro závodní kamiony).
Češi jsou na Dakaru letos vidět
Martin Šoltys není jediný, kdo letošní Dakar nedojede. Ve čtvrté etapě skončil po hrozivě vypadajícím pádu i David Pabiška. David má za sebou čtrnáct Dakarů a tento bude teprve první, který nedokončí.
Češi jsou letos na Dakaru hodně vidět. Milan Engel je druhý v brutální kategorii Male Moto by Motul, ve které motorkáři jedou celý Dakar bez jakékoli asistence jen s motorkou a červenou bednou s věcmi, kterou jim mezi bivaky převáží kamion.
Výborně má závod rozjetý i Martin Michek, který je v motorkách po půlce devatenáctý, a svůj životní Dakar jede Honza Brabec, který je čtyřiadvacátý. V autech je Martin Prokop devátý a nejlepším Čechem v kamionech je aktuálně Aleš Loprais na pátém místě.
Zdeněk Tůma je ve čtyřkolkách šestý, Josef Macháček v SxS devátý. A českým fenoménem je určitě zpěvačka Olga Lounová, která jede v kategorii Dakar Clasic jako navigátorka. Doporučuji sledovat její sociální sítě, pobavíte se.
Dakar však nevyhrává jen ten, kdo je nejrychlejší, ale zejména ten, komu technika bude fungovat až do konce. Takže s pořadím se v druhé půlce může stát prakticky cokoli a já, protože jedu v barvách Big Shock Racing, věřím, že mechanici ve dni volna dokázali opravit, co mohli, a Martin se probojuje do první desítky.
Na závěr si neodpustím jednu svoji zkušenost s technikou. Jsem na tom podobně jako Audi nebo Big Shock Racing. Léta jsem na Dakaru používal Microsoft Surface. Notebook bez potíží vydržel všechny útrapy soutěže, jen prostě trošku topil a pak se zpomaloval – v motorkářské hantýrce „spadl do nouzáku“. A tak párkrát skončil na deset minut v ledničce.
Letos jsem sem přijel s notebookem Dell, a ten je na teplo senzitivní ještě více než Surface. Po hodině je prostě přehřátý a nedá se na něm pracovat. A tak jen závistivě pokukuji po klucích, co opustili svět Windows a nakoupili si nové MacBook pro s novými procesory, ti žádné potíže s nouzákem nemají a výdrž baterky je prostě neuvěřitelná. Kolegové stříhají videa i 20 hodin jen z baterky.
Takže příště na Dakar s Applem.
