Česká vláda a vůbec celá Evropa hledá způsoby, jak po extrémním růstu cen energií z konce minulého měsíce zajistit levnější ceny elektřiny. V tomto ohledu se v posledních dnech skloňuje takzvaná Iberská cesta. Jde o opatření, které na jaře zavedlo Španělsko a s ním i Portugalsko, tedy státy na Pyrenejském – též Iberském – poloostrově.

Tam se letos na jaře s účinností od léta rozhodli k zastropování cen plynu sloužícího pro výrobu elektřiny a následnému dotování plynových elektráren. Ty jsou dnes z pohledu výroby nejdražší a odvíjí se od nich proto cena elektřiny na celém trhu.

„Španělský systém je ze všech doposud zvažovaných řešení nejméně drastickým zásahem do fungování trhu, a přitom zjevně na Iberském poloostrově přináší své ovoce,“ říká hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš. Podle deníku El País chtějí Španělé tento systém navrhnout na mimořádné evropské radě pro energetiku, chystané na 9. září v Praze.

V čem přesně Iberská cesta spočívá, jaký je její konkrétní mechanismus a jaké má finální dopady na cenu jiskřivé komodity?

Pro pochopení situace je nejdříve nutné vysvětlit si, jak probíhá cenotvorba elektřiny na energetickém trhu. Odvíjí se totiž od poslední, takzvané závěrné elektrárny, ve kterých bývá zpravidla nejdražší výroba.

Elektrárny seřazené dle jejich variabilních nákladů na výrobu elektřiny | Zdroj ČEZ

Z grafu je patrné postupné zapínání elektráren dle velikosti poptávky po elektřině, která musí být neustále dorovnávána její nabídkou. Při nízké spotřebě elektřiny jsou zapnuty elektrárny z obnovitelných zdrojů (OZE) jako voda, vítr a slunce, vyrábějící elektřinu za nízké ceny. Jejich vstupní zdroj je zdarma a nejsou zatíženy emisními povolenkami.

Mimo ně ale běží také jaderné elektrárny, u kterých je časově i finančně náročné střídavé zapínání a vypínání, takže běží v podstatě pořád – včetně období nižších cen elektřiny, než jsou variabilní náklady. I jaderky však mají výhodu v tom, že jsou osvobozeny od emisních povolenek, a patří tak k levnějším zdrojům elektřiny.

Pokud ovšem poptávka přesáhne instalovanou kapacitu OZE a jaderných elektráren, nastupují další zdroje v podobě elektráren uhelných. Jejich variabilní náklady už jsou podstatně vyšší: k výrobě potřebují uhlí a jsou navíc zatíženy emisními povolenkami, stojící dnes kolem devadesáti eur.

Vydání Forbesu Popstar

V tu chvíli cena elektřiny násobně vyskočí, aby dorovnala úroveň variabilních nákladů. Jinak by se uhelným elektrárnám nevyplatilo zapínat kotle, protože by každou sekundou prodělávaly.

A pokud poptávka přesáhne i kapacity uhelek, nastupují plynové elektrárny, u kterých je dnes výroba elektřiny kvůli drahému plynu nákladově nejnáročnější a které jsou dnes posledním závěrným zdrojem.

Graf nám dále říká, že cena elektřiny z plynových elektráren je při současných poměrech zhruba dvojnásobná než u těch „dražších“ uhelek – a několikanásobná proti jaderným elektrárnám.

Pokud je na trhu zapnuta byť jedna jediná plynová elektrárna, cena elektřiny se na celém trhu odvíjí od jejích nákladů. Tehdy realizují ostatní elektrárny velké zisky.

Z tohoto pohledu už je jasné, proč Španělé s Portugalci zvolili cestu zastropování ceny plynových elektráren a následně dorovnávání jejich nákladů pomocí dotací. Konkrétně se dohodli zastropovat ceny plynu pro výrobu elektřiny na úrovni čtyřiceti eur za megawatthodinu, čímž výrobní náklady přiblížili uhelným elektrárnám.

Rozdíl mezi regulovanou a tržní cenou jim zaplatí samotní spotřebitelé, mezi které se tato částka rozpustí. Vzhledem k tomu, že opatření snižuje cenu elektřiny na celém trhu, zákazníci na tom ve výsledku vydělají.

Spotová cena elektřiny se na začátku roku ve Španělsku pohybovala nad dvěma stovkami eur za megawatthodinu a byla vyšší než u Němců. Po zavedení cenové regulace klesla oproti Německu na poloviční a dnes i třetinové hodnoty. V době extrémně vysokých cen tak zůstává pod hodnotami z počátku roku.

Zdroj ČEZ

Stejná regulace by měla podobný dopad i u nás. Pro spotřebitele by zde byla navíc výhodnější, protože ve Španělsku stojí plyn za čtyřiceti procenty vyrobené elektřiny – v Česku je to pouze deset až patnáct procent. To by znamenalo nižší celkovou částku, kterou by spotřebitelé platili na dorovnání nákladů plynovkám.

„Zavedení systému narušujícího vazbu elektřiny na plyn by nemělo pozitivní dopad jen na úroveň cen elektřiny. Přispělo by pravděpodobně také ke snížení volatility cen, a tím pádem by se mohla prohloubit v tuto chvíli velmi nízká likvidita energetických trhů,“ dodává Jan Bureš.

Volatilita by pak byla nižší i u forwardových cen, tedy u kontraktů na nákup elektřiny na příští či přespříští rok. Nižší spotové ceny totiž tlačí dolů i budoucí cenové očekávání, a tedy forwardové kontrakty na další léta.