Zatímco kremelská vláda stále snižuje dodávky ruského zemního plynu do Evropy, krizový scénář tuzemské vlády mluví jasně: v případě nedostatku budou od jeho zdroje jako první odpojeny průmyslové firmy s energeticky náročnou výrobou.

Hutě, ocelárny, sklárny, strojírny a chemičky tak mají největší důvod k obavám – kapacity na zkapalněný zemní plyn rezervované skupinou ČEZ pro ně v případě krize stačit nebudou. Většina ohrožených proto nečeká a podle svých možností hledá řešení. A to dokonce i tam, kde se ještě před pár týdny mluvilo o náhradě ruského plynu jako o sci-fi.

V Česku používá zemní plyn přibližně polovina průmyslových firem. U čtvrtiny z nich je možné plyn po menších úpravách nahradit. Typicky jsou to fabriky, kde je zemní plyn používaný k vytápění výrobních prostor nebo ohřevu vody. Nejvíce se v praxi uvažuje o přechodu na elektřinu, využití biomasy nebo odpadního tepla z výroby.

„V současné době nahrazujeme zemní plyn rekuperací odpadního tepla, které vzniká při chlazení kompresorů a obráběcích strojů,“ říká František Vítek, jednatel firmy GACZ, výrobce pro formy pneumatik. Ta po menší investici do příslušné infrastruktury využije energii, vznikající právě během výroby.

„Přecházíme na biomasu,“ hlásí Libor Wittasek, majitel firmy Strojcar na díly pro obráběcí stroje. Kvůli nižším nákladum spojeným s přepravou a skladováním rostlinných zbytků je biomasa jakožto zdroj energie vhodná zejména pro menší firmy.

Předplatné Forbesu Jak přežít podzim

Moderní budovy stavěné z kvalitních izolačních materiálů mohou snadno přejít na elektřinu. Jednu takovou obývá rodinná firma Busch v nové průmyslové zóně u Liberce.

„Plyn jsme schopni po menších investicích eliminovat,“ potvrzuje ředitel Michael Dostálek.

Průmyslníci, používající zemní plyn i v rámci své výroby, mají situaci složitější. Jeho náhrada znamená značné investice do nových technologií a celkovou změnu výrobního procesu. Přesto se řada z nich už cestou změny vydala, nebo se na ni připravuje.

Světový výrobce lékařských lůžek Linet používá zemní plyn ve svých lakovnách. Výpadek by pro firmu znamenal paralýzu – proto investovala jednotky milionů do vyzkoušení lehkých topných olejů.

„Zatím jsme nahradili plyn v jedné lakovně a podle výsledků změníme technologii i v další,“ konstatuje výrobní ředitel firmy Jaroslav Chvojka a zdůrazňuje, že čekat na případný ruský faul si Linet, který má nově v úmyslu expandovat na australském trhu, nemůže dovolit. 

Miliardář Lubomír Stoklásek, majitel největšího tuzemského výrobce zemědelských strojů Agrostroj Pelhřimov, věří na budoucnost bioplynu. „V bioplynce můžete vyrábět plyn a elektřinu. Já sám jsem ji postavil, zvládne 1,2 megawattu, a kdybychom ji neměli, myslím, že by nám bylo hodně ouzko,“ přiznává.

Bioplyn plánuje využít i jihočeský výrobce automobilových dílů Aisin Europe. „Zemní plyn, používaný pro tavení hliníku, plánujeme nahradit bioplynem vyčištěným na kvalitu zemního plynu,“ prozrazuje viceprezident Aleš Hnízdil. Důvodem je kromě vysoké ceny a nejistoty dodávek plynu i snaha o uhlíkovou neutralitu výroby.

Dodavatel střihaných dílů Jihlava Stamping má oporu ve skupině Swoboda a přistoupil k celé věci od píky. Firma si vypracovala studii udržitelnosti a místo zemního plynu bude využívat několik různých zdrojů energie. „Využijeme zbytkové teplo, úsporné osvětlení, tepelná čerpadla a na budovy umístíme fotovoltaické panely,“ vyjmenovává její jednatel Jindřich Kvarda.

Firmy s velkou spotřebou zemního plynu mohou narazit i na kapacitní limity zásobníků.

Dvě pětiny průmyslových firem zatím nevědí, jak zemní plyn nahradit, a spoléhají se na jeho případnou dopravu v jiné formě než plynovodem z Ruska. Pro energeticky méně náročné výroby může plyn dopravený do naší kotliny ve své zkapalněné podobě stačit.

Firmy s velkou spotřebou zemního plynu však mohou kromě ceny narazit i na kapacitní limity zásobníků a logistiky dodavatelů. Jednou z takových je i vítkovická Cylinders Holding miliardáře Jana Světlíka, kde zatím nenašli jinou výrobní technologii pro tepelné zpracování.

„V tomto je možné zemní plyn nahradit až v horizontu několika let. Z kapacitních důvodů se jistíme a připravuje řešení pomocí kontejnerů na stlačený zemní plyn,“ říká Světlík.

Výrobce tlakových ocelových lahví tak využije své know-how a vyrobí si vlastní zásobník. Kvůli vysokým nákladům na výrobu však zatím neplánuje jeho další komerční využití. Pro ostatní fáze výroby, jako je lakovna nebo některé tvářecí procesy, uvažuje miliardář o přechodu na elektřinu nebo acetylen.

Nová energie
Předplatné Forbesu Nová energie

Plynem roztápí své pece i další firma Moravskoslezského kraje, Liberty Ostrava. Neobejde se bez něj v ocelárně nebo při výrobě zatepla válcovaných svitků. Firma momentálně investuje téměř devět miliard korun na ozelenění své výroby a ohledně dalších úprav technologie se vyjadřuje opatrně.

„Jiná technologie přichází v úvahu nejdříve za rok, museli bychom změnit celý systém,“ uvádí mluvčí společnosti Barbora Černá Dvořáková. Vzhledem k rozsáhlým změnám ve skupině a rostoucím tržbám bude případná změna předmětem dalších jednání.

Jednou z nejohroženějších skupin pak zůstávají skláři. Ti při výrobě potřebují rychle docílit výhřevnosti překračující tisíc stupňů Celsia a rozžhavené sklo obratem zchladit. Nově zvažují využití elektřiny, kterou si zatím mohly dovolit pouze malé sklárny. Například Lasvit investoval kolem padesáti milionů korun, aby od příštího roku převedl část své výroby do elektrické vanové pece.

Zůstává samozřejmě řada firem, které na zemní plyn nedají dopustit a o jiné alternativě neuvažují. Právě první nesmělé pokusy z těžkého průmyslu, který jsme ještě nedávno odepisovali k absolutní závislosti na ruském plynu, ale mohou inspirovat otálející.