Ruský
útok na Ukrajinu a lži, které se o něm šíří, musí přestat
dřív, než se zbytek světa ocitne v dalším válečném
konfliktu. Těmito slovy začíná krátký, leč emotivní vzkaz
petrohradského rodáka a současného šéfdirigenta České
filharmonie Semjona Byčkova.
Vyjádření významného umělce původem z Ruska neméně emotivně pokračuje: „Nesmíme mlčet a sledovat, jak se historie opakuje tak jako v roce 1956, v roce 1968 a v dalších okamžicích předtím i poté. Nositelé smrti musí být hnáni k odpovědnosti a musí být zavrženi.“
Byčkovem zmíněný rok 1956 se týká potlačení protikomunistického povstání v Maďarsku, které bylo po nemilosrdných výstřelech ruských tanků doslova utopeno v krvi. Rok 1968 a likvidaci takzvaného pražského jara nejspíš našincům netřeba obšírně připomínat.
Devětašedesátiletý dirigent má přitom s totalitní zvůlí
vlastní neblahou zkušenost – v roce 1974 emigroval kvůli
antisemitismu se sto dolary v kapse z tehdejšího Sovětského svazu
do Rakouska. Odtud se dostal do Spojených států, kde o devět let
později získal americké občanství. Českou filharmonii,
nejprestižnější tuzemské hudební těleso, vede pátým rokem.
Nyní se po dlouhém čase těšil na představení v rodné zemi
– příští rok měl v Moskvě řídit Ruský mládežnický
orchestr. Dnes ráno, sotva se dozvěděl o invazi, napsal Byčkov
své agentce, ať koncert v „Putinově metropoli“ okamžitě
zruší. „Po tomhle spontánním a symbolickém činu následoval
od pana šéfdirigenta komentář, který už znáte,“ líčí
generální ředitel filharmonie David Mareček.
Další symbolické gesto se bude konat za chvíli a bude především slyšet. Od 19:30 je v sídle České filharmonie, tedy v pražském Rudolfinu, na programu koncert, na němž vedle Byčkovova souboru účinkuje i Pražský filharmonický sbor. Hudebníci a členové sboru se domluvili, přišli dřív a nacvičili ukrajinskou hymnu, která za pár okamžiků společně s tou českou koncert zahájí.
