Ať se nám to líbí, nebo ne, máme k sobě s Němci a Německem ještě blíž, než si často myslíme. O důvod víc, proč je namístě sledovat, co se v Německu děje. Ekonomiku, byznys, politiku i kulturu. Vše důležité, zajímavé i bizarní.
Pravidelně z pera redakční germanofilky Pavly Francové v jejím sloupku Alles Gute.
Stávka
Na osmi velkých německých letištích bude pořádně váznout doprava, čekají se velká zpoždění a stovky letadel ani nevzlétnou. Může za to stávka bezpečnostního personálu, který si tak chce vymoct alespoň o euro na hodinu vyšší mzdy.
Například na největším německém letišti ve Frankfurtu nad Mohanem nemůžou být odbavováni cestující, protože bez personálu nejde zvládat bezpečnostní kontroly.
Stávkuje se i na letištích v Berlíně, Brémách, Hamburku, Hannoveru, Stuttgartu, Düsseldorfu a Kolíně nad Rýnem/Bonnu.
Zbraně? Nemáme, ale objednáme
Německo se drží zpátky s dodávkami zbraní na Ukrajinu. Sice prolomilo svůj letitý přístup, že do konfliktních oblastí dodávat zbraně nebude, a poslalo ukrajinským obráncům 500 raket Stinger a tisíc protitankových zbraní. Z dalších slíbených raket protivzdušné obrany ale dodala německá vláda jen zlomek.
„Jako Německo můžeme jen stěží dodat cokoli ze zásob Bundeswehru. Skoro bych řekla, že už nemůžeme dodávat nic,“ opakovaně prohlásila ministryně obrany Christine Lambrecht.
Na Německo, které je čtvrtým největším exportérem zbraní na světě, ale kvůli takovému postoji roste tlak, a jak uvádí veřejnoprávní portál Tagesschau, přístup vlády se tiše mění a bude zbraně pro Ukrajinu objednávat přímo u německých výrobců.
O tom, jak velké takové dodávky budou, kdy k nim dojde a co v nich bude, chce ale německá vláda mlčet a uložila na téma vývozu zbraní pro Ukrajinu přísné utajení.
Kromě toho se v Německu rozjela debata, jestli by země skutečně měla masivně navýšit své investice do obrany a armády, jak po začátku války na Ukrajině avizoval kancléř Olaf Scholz.
Na 600 významných osobností z řad politiků, odborů i církve se připojilo k výzvě proti plánu na nové zbrojení, do kterého má mířit sto miliard eur. Signatáři sice tvrdí, že odráží celou společnost, ve skutečnosti jde ale převážně o osoby, kteří patří spíše k německé levici.
Energocesta
Co si počneme bez ruského plynu? To je aktuálně nejtíživější otázka, která se ozývá napříč Německem. Tamní ministr hospodářství Robert Habeck se proto vydal na cestu, od které si sliboval, že alespoň částečně pomůže vyřešit energetické problémy své země.
Konkrétně zamířil do Perského zálivu, ačkoli ještě nedávno bylo pro jeho stranu Zelených posilování obchodu s tamními státy téměř nemyslitelné. Výsledkem cesty do Kataru a Spojených arabských emirátů jsou nicméně přísliby a dohody o energetickém partnerství.
Počítá se například s dlouhodobými dodávkami zkapalněného zemního plynu (LNG) i spoluprací v oblasti výroby vodíku. Odborníci však o reálném přínosu pochybují, mnohem slibnější je podle nich zvětšení dodávek plynu z Norska a USA.
Češi!
Jen málokdy se v německých médiích píše o Česku a Češích. Během posledního týdne se to však stalo dokonce několikrát a Česko se dostalo rovnou na přední pozice titulních stran velkých mediálních domů.
Poprvé se tam objevil Petr Fiala díky cestě do Kyjeva, která podle německých novinářů Čechy nebývale sjednotila. O sankcích proti Rusku i pohledu Čechů na válku na Ukrajině pak v rozhovoru mluvil ministr zahraničí Jan Lipavský.
Třetí téma, které naše sousedy zaujalo, je poněkud přízemnější. Jde totiž o chleba. Všímají si, jak v Česku roste poptávka i nabídka řemeslných pekáren a kvalitního chleba. A poznamenávají, že tenhle boom zdaleka nekončí.
