skip to main content
Český byznys

Zdravotní sestra našla díru na trhu. Začátky byly punkové, teď její ghí skóruje i v Dubaji

Sehnala stánek, objížděla trhy a food festivaly a vysvětlovala lidem, že bez ghí, tedy čistého máselného tuku vzniklého přepuštěním másla, se s nadsázkou nedá žít. Profesí dětská zdravotní sestra Andrea Zpěváková Dostálová dala v nemocnici po půl roce výpověď a s kamarádkou naplno rozjely výrobu. 

Vyrábět začaly na koleni, používaly své domácí kuchyně, pro skleničky si osobně jezdily do Břeclavi a máslo nakupovaly v akci třeba v Lidlu. Obě, coby samoživitelky, tehdy na víc peníze neměly. 

Značku České ghíčko rozjely navzdory zádrhelu, se kterým se musely vypořádat hned na začátku – firmu na výrobu ghí totiž založila Andreina kamarádka se svým společníkem, který si společnost přivlastnil.

„Říkala jsem jí tehdy, že je to skvělý a hlavně její nápad, ať to nevzdává, že jí s tím pomůžu. Naplno jsem se ghí začala věnovat ve chvíli, kdy jsem viděla, že si vydělám stejně jako v nemocnici,“ vzpomíná na dobu, kdy opustila své zaměstnání a vrhla se do podnikání.

Dnes je jedinou majitelkou – s kamarádkou se loni po dohodě v podnikání rozešly – a v rejstříku je u firmy jako jednatel zapsaný i její nejstarší syn Adam.

Právě on se svým mladším bratrem, který právě dokončuje vysokou školu, s mámou před osmi lety objížděli trhy a pomáhali jí. Zatímco Adam je vizionář a promýšlí strategii byznysu, Andrea se věnuje hlavně marketingu. Sama přiznává, že na čísla moc není, a proto ekonomické záležitosti svěřila provoznímu řediteli. 

Ve chvíli, kdy narůstala poptávka, totiž pochopila, že končí doba punkových začátků a je třeba dát byznysu řád. A všechno se to seběhlo docela brzy. 

Ukázalo se, že výroba ghí je jedna velká díra na trhu. Před osmi lety chyběla konkurence. Podobný produkt se v malém dovážel a prodával v obchodech s exotickými potravinami, ale nikdo ho tu oficiálně nevyráběl.

Díra na trhu se netýkala jen Česka. Díky pravidelné účasti na německém veletrhu Biofach získali zakázky ve Španělsku, kam dodávají prostřednictvím dvou velkých distribučních sítí, ve Slovinsku, Chorvatsku, Polsku nebo Belgii, významným odběratelem je i Itálie.

Na dohled je velký obchod v Dubaji. „I za hranicemi je konkurence docela malá,“ konstatuje Andrea. 

Na domácím trhu své produkty dodávají nejen do prodejen zdravé výživy, ale například i do Globusu, do řetězce Makro a nově České ghíčko pořídíte i v  síti prodejen Albert.

Reklama

Zatímco loni činil obrat firmy s patnácti zaměstnanci dvacet pět milionů korun, letos si chtějí sáhnout na třicítku. Patří totiž k těm, kterým pandemie ekonomicky prospěla. „Lidi byli doma a vařili. Ani jsme si nestačili pořádně všimnout, co se vlastně děje, pořád jsme pracovali,“ říká s nadsázkou Andrea. 

Ghí pořád tvoří základ jejich výroby, ale přidali k němu i ghítelu, pochoutku s příchutěmi slazenou medem. „Vznikla úplnou náhodou. Když jsem objížděla trhy, dávala jsem lidem ochutnat chipsy smažené na ghí, ale na akci Evolution, kam pravidelně jezdíme, nebylo možné smažit. Tak jsem přes noc u kamarádky umíchala první ghítelu, aby mohli lidé zkusit, jak ghí chutná. A mohli mi ruce utrhat,“ vypráví. 

I přes zjevné úspěchy podnikají stále docela opatrně. Úvěry téměř nevyužívají. „Z toho, co vyděláme, nakoupíme. A protože se objemy zvyšují, můžeme i víc investovat. Před lety jsme čerpali provozní úvěr, když jsme přecházeli k jinému dodavateli másla,“ říká Andrea a vysvětluje, jak se vše seběhlo.

Byli zvyklí platit za suroviny zpětně, ale když kupovali bio máslo v Německu, potřebovali ho uhradit předem. Ghí totiž vyrábějí v konvenční, tedy nebio podobě, a to hlavně pro český trh a do zahraničí v bio kvalitě.

„Poděbradská mlékárna, od které bio máslo bereme, měla výpadek a jiného dodavatele jsme u nás nesehnali, proto jsme nakoupili v Německu,“ svěřuje se. Teď už nakupují máslo jen v Česku – v sýrárně Brazzalle Moravia a v Poděbradech. 

Tři čtvrtě milionu korun si půjčili i na rekonstrukci provozovny, tahle půjčka je ale, jak říká Andrea, dávno splacená. V současné době si půjčují na novou technologii, protože budují další provozovnu.

„Ještě minulý rok jsme ghí přelévali do skleniček ručně,“ přiznává, teď už na to mají stroje. Zatím firma sídlí v pronájmu, do pěti let by se ale chtěli přestěhovat do vlastních prostor.  

„Růst nemáme nijak ohraničený,“ říká Andrea a dodává, že ale dbají na to, aby bylo vše dobře uřiditelné. „Práce nás musí bavit, to je jediné měřítko. Stěhujeme se teď do větších prostor, protože se na nás valí další zakázky,“ konstatuje.

Neprodávají totiž jen koncovým zákazníkům, jejich ghí kupují i firmy, které z něj vyrábějí další potraviny. „Právě jsme začali spolupracovat se společností, která vyrábí proteinové tyčinky a do nich používají naši ghítelu,“ uvádí příklad. 

Andrea přiznává, že ji samotnou tahle práce moc baví. „Byznys beru jako hru. Jsem od přírody optimista, věřím, že se děje to, co se dít má,“ říká a dodává, že tak trochu sedí na dvou židlích a i to jí dává sílu a optimismus.

„Jsem přechodná pěstounka. Máme doma tříměsíční miminko,“ objasňuje svoji rodzvojenost. Když pracuje ve firmě, pečuje o něj manžel, ale Andrea si čas snaží zorganizovat tak, aby byla co nejvíc doma. Obojí ji, jak říká, těší a naplňuje.