Červené koberce, filmové hvězdy, šampaňské i davy fanoušků. To bývaly filmové festivaly před pandemií. Poslední dva roky blýskavý svět pohasl, přesunul se do onlinu a pozbyl tím mnoho ze svého kouzla. Letos se vyhladovělá festivalová mašinerie opět rozjíždí a s ní i byznys české firmy Eventival.
Jejímu zakladateli Tomáši Práškovi se podařilo vybudovat lídra tohoto specifického trhu: software od Eventivalu je páteřním systémem 130 festivalů ve čtyřiceti zemích od Mexika po Filipíny včetně většiny zásadních festivalů v Evropě. „Bohužel se to neprojevovalo v ekonomických výsledcích a po dekádě ekonomické stagnace to začalo být docela únavné,“ přiznává Prášek, který pro Forbes popsal, jak se firmu podařilo obrátit.
Festivaly jsou až na výjimky neziskové organizace závislé na neustálém hledání finančních zdrojů a kromě pár desítek těch největších pracují s omezenými rozpočty. Protože jsme z tohoto prostředí sami vzešli, chtěli jsme skloubit maximální použitelnost s co nejdostupnější cenou.
Jenže systém rostl a větvil se, klienti od něj chtěli stále více, a jak rostly nároky na jeho rozvoj, udržování a bezpečnost, zatímco s cenou se nehýbalo, nedokázali jsme se dostat nad hladinu ekonomické efektivity. Ve filmovém prostředí měl Eventival dobrý zvuk a byl všude vidět, ale to vám po nějaké době přestane stačit, začnete chtít, aby už to byl taky byznys.
Dalším problémem, se kterým jsme se potýkali, bylo vystřízlivění některých klientů z euforie, že systém bude dělat věci za ně. Organizace festivalu je celoroční, náročná a po určitou část roku velmi vyčerpávající práce – a systém, slibující nárůst efektivity a konec zmatků, zní velice lákavě.
Aby to ale fungovalo, je třeba cukrem i bičem změnit zaběhlé procesy, odbourat rutinu a naučit se nové věci. A protože se kolem filmu vždycky najde dost levných pracovních sil, které to za pár pozvánek rády oddřou, ne každé vedení najde odvahu pořízený systém dostatečně důrazně implementovat.
Nemluvě o tom, že fluktuace ve festivalových štábech znamená učit lidi týmž věcem stále dokola, takže jsme často po dvou letech slýchali tradiční rozchodovou větu: „It’s not you, it’s us! Eventival umí tolik úžasných věcí, ale my nedokážeme lidi přinutit ho používat.“
Když to zpětně analyzuji, důvodů bylo několik. Software pro komplikovaný festivalový ekosystém s mnoha proměnlivými faktory nelze zjednodušovat donekonečna. S našimi nízkými maržemi jsme si nemohli dovolit budovat velké podpůrné týmy, jaké mají k dispozici firmy typu SAP či Salesforce, které klientům pomáhají s implementací v režimu 24/7.
Snažili jsme se naslouchat a neustále reinvestovali do dalšího vývoje a modifikací produktu ve snaze vyhovět požadavkům a připomínkám. Když se ale člověk zacyklí v neustálé snaze zdokonalovat, začne mu unikat to podstatné – prodej.
V létě 2019 jsem v jednom espresso baru v Bangkoku seděl s Němcem, který nakupoval software pro nadnárodní korporáty. Jako obvykle nejdříve obdivoval náš produkt, ale když si vyslechl, kolik do něj investujeme a za kolik ho prodáváme, vzal si tužku a ubrousek a za pár minut řekl, že
nechápe, jak nám to může vycházet.
Mé námitce, že od určitého počtu klientů se budou nůžky mezi výdaji a příjmy už pouze rozevírat, se jenom smál: takhle komplexní software měl být podle něj mnohonásobně dražší. Pod lampou zkrátka bývá tma a někdy člověk nevidí to, co je při pohledu zvenčí zjevné na první dobrou.
Takže jsme si tu celé spočítali s chladnou hlavou a zdražili jsme – trojnásobně.
Za pár měsíců přišla pandemie a s ní největší zkouška, jíž byl sektor kulturně-společenských akcí za dlouhou dobu vystaven. Jenomže i díky tomu, že festivalové týmy po celém světě najednou pracovaly online z domu, začaly brát technologická řešení zaměřená na efektivitu komunikace mnohem vážněji.
Ve druhém roce pandemie se z dřívější náhražky stal dominantní standard. Zájem o Eventival se zmnohonásobil, a i když to pro někoho bylo příliš drahé a pro jiné příliš velké sousto, přibylo nám v druhém roce pandemie téměř dvacet nových festivalů zejména v USA a Kanadě, což nám vzhledem k situaci pochopitelně zvedlo sebevědomí.
Nebylo samozřejmě snadné současným klientům vysvětlit, že zdražujeme – zejména v době, kdy se rozpočty na kulturu v mnoha zemích převáděly do jiných sektorů. Vrhli jsme obrovskou energii do hledání cest, jak festivalové týmy motivovat: dříve placené služby jsme dali zdarma, naši lidé začali poskytovat podporu v několika světových jazycích, některým klientům jsme vyšli vstříc slevami na první rok výměnou za propagaci.
Jedním z faktorů, který nám to celé trochu zjednodušil, byla generační výměna, uspíšená dalšími vlnami covidu. Digitalizace festivalů vynucená pandemií přispěla k tomu, že někteří pionýři festivalové scény po mnoha dekádách poskytli více prostoru mladším kolegům a kolegyním, kteří byli novým technologiím z principu více nakloněni.
S několika málo klienty jsme se přátelsky rozloučili, jiní po nás naopak začali chtít tříleté kontrakty, což bereme jako projev důvěry. Největší radost nám loni udělaly tři festivaly, které se k Eventivalu vrátily po několika letech pokusů a omylů s konkurenčními nebo za drahé peníze vyvinutými vlastními systémy.
Z osmi milionů v roce 2020 jsme se dostali na čtrnáct milionů v roce 2021: téměř dvojnásobný nárůst obratu v době, na jejímž počátku nám lidé téměř kondolovali.
Jedním z dřívějších plánů, které teď také začínáme realizovat, je budování komunity festivalových expertů, tedy lidí, kteří mají k téhle práci vlohy a vztah. Protože počet festivalů využívajících Eventival roste stále rychleji, není reálné mít všude svoje lidi – ačkoli po zkušenostech s implementacemi systému víme, že by to byl ideální stav.
Po více než tisíci realizovaných festivalech známe potřeby festivalů skoro jako ony samy, známe spousty lidí, kteří mají k festivalové práci předpoklady, a je v zájmu nás všech je propojovat. Na kinematograficky a ekonomicky silných trzích pak chceme hledat lidi na prodejně-podpůrné pozice, kteří by zajistili i fyzický servis na místě, případně přímo infiltrovali festivalové týmy.
Podobně chceme motivovat filmové školy, aby začaly dávat více prostoru lidem, kteří se v budoucnu chtějí věnovat spíše než samotné filmové tvorbě její podpoře prostřednictvím festivalů a filmových institucí. Pokud už v té době pojednou všechny na Eventivalu, tím lépe.
