Průměrný plat učitele je sotva 25 tisíc korun. Hrubého. Takže nic na velké zbohatnutí. Aleše Rolla už ale tohle číslo příliš netrápí. Jeho studenti mu ostatně se smíchem říkají, že je exot.
A když se ho lidé ptají, proč ještě učí, po pravdě jim odpovídá: Protože mě to baví. Na rozdíl od jeho kolegů je totiž škola pro Rolla už jen koníček. Na peníze má svůj byznys.
Bývalý sportovní novinář dal před třemi lety sbohem světu stresujících uzávěrek a odešel učit dějepis a češtinu na gymnázium do Poděbrad. A aby si k učitelskému platu přivydělal, rozjel s manželkou firmu, která v Česku začala jako první vyrábět a prodávat bubble tea.
Zelený čaj původem z Tchaj-wanu, do kterého se přidává ovocné pyré, led a žvýkací kuličky naplněné sirupem, tady tehdy znala nanejvýš vietnamská komunita. O tři roky později vám ho ale do plastových kelímků s širokými brčky nalejí už v téměř každém větším obchodním centru.
Rollova značka Tapi Tea má dnes v Česku sedm poboček a tři další se chystá v nejbližší době otevřít. Zaměstnává přes 40 lidí, ročně hospodaří s obratem 18 milionů korun, je v zisku a ze svého třiatřicetiletého zakladatele udělala pedagoga, který může učit už jen pro radost.
„Nedokážu se školy vzdát, dává mi energii,“ směje se Roll, kterému s řízením firmy pomáhají i dva další spoluvlastníci – jeho manželka a druhý jednatel Michal Krček. „Mám díky tomu při učení svobodu a lehkost. Když mě to přestane bavit, skončím, protože na tom nejsem závislý.“
Z kuličkového drinku se mezitím stal slušně rozjetý byznys, který už v obchodních centrech válcuje i letitý bestseller – fresh džusy. Největší podíl teď na trhu drží franšíza anglického řetězce Bubbleology, ale Tapi Tea dodnes těží z toho, že všem ostatním prošlapával cestu.
„Na začátku jsme prodávali denně sotva 20 čajů, a to jsme ještě lidi museli tahat za rukáv, aby vůbec přišli. Dnes jich uděláme jen na jednom stánku i 400,“ říká spokojeně Roll.
Paradoxní je, že první setkání s tímhle exotickým čajem ho nijak nenadchlo. Popravdě mu vůbec nechutnal. „V jihovýchodní Asii je totiž populárnější mléčná varianta, kdy se do čaje přidává ještě sušené mléko. Chutě Evropanů jsou ale přesně opačné,“ směje se Rollova manželka Yen.
Abyste pochopili, drobná černovlasá žena je Vietnamka a to léto v roce 2011 oba zrovna trávili ve Vietnamu. Roll tehdy čerstvě podepsal v novinách výpověď, věděl, že v září nastoupí do školy, a i když ho bubble tea neohromil, nakoupil v Asii první část výbavy.
„Pronajali jsme si bar v obchodním centru Galerie Harfa u O2 areny, najali tři brigádníky a doufali, že to pojede samo. Jenže jsme se spletli,“ vzpomíná Roll, jak se začal bát o 300 tisíc, které do rozjezdu firmy se ženou vložili ze svých úspor a půjčených peněz od tchána z Vietnamu.
Aby investici zachránili, postavili se nakonec za bar s manželkou sami. Střídali se tam večer po práci i o víkendech. „Nejhorší bylo, že mě tam občas potkávali i mí studenti. Po škole se rozkřiklo, že jejich češtinář někde prodává zmrzlinu, a já se za to styděl. Bylo mi to blbé,“ vzpomíná.
V té chvíli balancoval jeho podnikatelský projekt nad propastí. I Roll přiznává, že to chtěl chvílemi vzdát. „Po prvním měsíci jsem panikařil, pořád jsem manželce říkal, že to byla chyba, že to nebude fungovat. Byl jsem na zhroucení. Ale pochopil jsem, že musím vydržet,“ vzpomíná.
Zlepšilo se to ale až kolem Vánoc, kdy se poprvé dostali do mírného zisku. Zásadní zlom pak přišel o půl roku později, když se všichni tři společníci rozhodli zariskovat a pustili se do expanze.
„Pořád jsme koukali jen na ten jeden stánek, ale pak jsme si řekli, proč z toho neudělat rovnou celou síť. Na začátku by mě něco takového ani nenapadlo, ale je pravda, že to právě díky tomu začalo fungovat. Když máte tři pobočky, dává to všechno větší smysl,“ říká Roll.
Po dvou stáncích v Praze přišly další v Liberci, Opavě a Ostravě. Tam Tapi Tea obsadil všechna tři největší obchodní centra, a i proto dnes nemá na severu Moravu téměř konkurenci.
Další stánky se mají už brzy rozjet v Mladé Boleslavi a Frýdku-Místku, největší nárůst tržeb si ale Roll slibuje od pražských Letňan, které patří do nejvyšší ligy obchodních center v metropoli. „Nejlepší prodeje máme v Ostravě, ale počítám, že se to teď změní,“ tuší.
Většinu zisku teď vrací zpět do rozvoje firmy – třeba před rokem a půl hodně investoval do změny image značky, aby byla přitažlivější pro mladé lidi do 25 let, na které Tapi Tea cílí. „Říkáme, že neprodáváme nápoj, ale zábavu,“ ukazuje Roll na slogan „Nápoj, který má koule“.
Prodávat tohle sladké pití vlastně ani jinak moc nejde. Hrát si na to, že do sebe lijete vitaminy a bůhvíjaké antioxidanty, je nesmysl, i když základem je kvalitní sypaný zelený čaj.
Vtip je spíš v tom, že spolu s ním brčkem nasáváte i ochucené kousky želé, praskající kuličky s ovocným sirupem nebo tapiokové perly, což je slisovaný exotický škrob, který chutná po karamelu. A Čechům se to podle front u stánků s bubble tea evidentně líbí.
„Dřív jsme měli problém přesvědčit vedení obchodních center, aby nám pronajali stánek, koukali na nás nedůvěřivě, ale dnes se to otočilo. Sami bubble tea chtějí,“ pochvaluje si Roll.
Jediné, co ho po třech letech existence firmy mrzí, je nízký zájem o franšízy. Ty Tapi Tea nabízí za vstupní poplatek 100 tisíc korun, podíl 10—20 procent z tržeb a spolufinancování nákladů na stánek, který vyjde na půl milionu. Franšíza je tak dodnes jen jedna – v Liberci.
„Absolvovali jsme spoustu schůzek, ale mám pocit, že si ti lidé s námi vždy popovídají a pak to rozjedou sami. Nechce se jim platit za myšlenky, přitom bychom jim mohli ušetřit tři roky trápení,“ říká Roll. „Zajímavé je, že se mě na franšízy ptají i mí vlastní studenti,“ dodává s úsměvem.
Dnes už se ve škole za svůj byznys nestydí. „Jsem na to pyšný, vybudovali jsme něco od nuly. A to jsem si myslel, že ze mě podnikatel nikdy nebude,“ říká s tím, že teď sám sebe dává za příklad i svým studentům. „Říkám jim, že možnost udělat si život podle svých představ má dnes úplně každý. A jestli někdo tvrdí, že ne, tak se jen vymlouvá a hledá si alibi. Podívejte se na mě.“
Řada lidí o tom mluví, ale málokdo to opravdu udělal. Přesto takoví lidé jsou. Ze dne na den změnili svůj život a dělají to, co vždycky dělat chtěli. Další příběh člověka, který převrátil svůj život vzhůru nohama, najdete zde. Sekl s prací v médiích a s kamarády vaří pivo.
