Má pohnutou historii, kopírující osudy našeho pohraničí. A i když se jedná o architektonicky cennou památku, stále bojuje o své místo na mapě města.
Kralova vila v Prachaticích přitom kdysi patřila prvorepublikovému podnikateli Johannu Nepomuku Kralovi. Vlastnil zde pražírnu kávy, společnost pro nákladní dopravu a jako první se ve městě projížděl automobilem.
Kralova vila, dobový snímek, 1932 | foto archiv rodiny Kral
V roce 1932 si nechal podle návrhu architekta Fritze Reichla postavit funkcionalistickou vilu. Sám Reichel se inspiroval Adolfem Loosem, jenž si dokonce v období stavby léčil syfilis v místních lázních. Jestli se sám Loos podílel na stavbě vily nebo stavebních konzultacích, je dodnes záhadou a předmětem bádání členů spolku Živá vila.
Ten založily Barbora Koritenská, Kateřina Wagnerová a Pavla Zelenková před deseti lety, kdy hrozilo, že někdejší pýcha Prachatic půjde k zemi, aby ustoupila silnici. Sdružení Živá vila pořádá komentované prohlídky stavby a snaží se, aby byla prohlášena za kulturní památku.
Jak se dá předpokládat, vila po odsunu jejího prvního majitele Johana Nepomuka Krale v roce 1945 byla vyvlastněna a začalo období její devastace a chátrání.
Dlouhé roky sloužila jako mateřská škola, jesle a školní družina nebo také jako sklad technických služeb. Později se z ní dokonce stal squat. Veškeré kovové a mosazné prvky, které se daly zpeněžit, zmizely.
Pohled do jídelny s vestavěným servírovacím pultem. | foto Jakub Drozda
„Původní nábytek se nedochoval. V přízemí je zachovalý pouze krb, parkety a vestavěný nábytek v jídelně, který nešel ukrást. V prvním patře je dochovaná šatna včetně kování, které je totožné s tím, jež ve svých realizacích používal Adolf Loos. Dále se zachovaly skříně v ložnici, dveře z nich však vylomily učitelky, aby měly děti hračky na dosah. Velké okno v obývacím pokoji se snažíme teď postupně zrenovovat,“ vypráví Barbora Koritenská, když procházíme vilou. Původní gilotinová okna a světla byla vyměněna v 70. letech.
Z několika kdysi opulentních vil se po nástupu komunismu staly školky, takový osud postihl například pražskou Winternitzovu vilu od Adolfa Loose. Ale squat? V případě Kralovy vily, kterou děti přestaly využívat v roce 2008, negativní roli sehrála lokalita: nachází se mezi vlakovým a autobusovým nádražím.
V roce 2014 se do záchrany opuštěného objektu pustil spolek za jeho záchranu a vilu si pronajali od města za účelem setkávání obyvatel Prachatic a vytvoření komunitní zahrady. Z původních třech zakladatelek zůstala ve spolku aktivní pouze Barbora Koritenská, k ní se později přidal její bratr Libor Staněk a přátelé.
Město spolu s Jihočeským krajem plánovalo vilu strhnout a postavit na jejím místě dopravní přeložku. Územní rozhodnutí však vypršelo v roce 2022, ale vila je stále určena k demolici.
Spolek si vilu pronajímá vždy na rok s automatickým prodloužením. Měsíční nájem městu činí tisíc korun a za energie pak platí pět set korun měsíčně.
„Toto nastavení je pro náš další vývoj limitující. Nemůžeme si zažádat o větší dotaci, protože nemáme dlouhodobý vývoj,“ říká Koritenská a ještě dodává: „Staráme se o majetek města, nájem nám tedy přijde zbytečně vysoký. Mohla by to být symbolická částka jedna koruna na deset let. Ale díky mému působení v zastupitelstvu města, kde je měsíční odměna patnáct set korun, jsme konkrétně s těmito náklady na nule.“
Spolek Živá vila je v kontaktu se synem původního majitele Hansem Kralem, kterému je dnes přes devadesát let. Ve svém rodném domě se byl dokonce podívat, spolku dovezl i původní fotografie vily a zavzpomínal na své rané dětství v Prachaticích.
Toto setkání spolek také inspiruje k vytvoření projektu česko-německého přátelství – cyklus Zpátky ke kořenům pravidelně oživuje téma česko-německých vztahů nejen na jihu Čech. V Prachaticích totiž kdysi bylo obyvatelstvo napůl české a napůl německé.
Partnerství se také nabízí v rámci zvolení Českých Budějovic Evropským městem kultury pro rok 2028, jehož zástupci plánují přeshraniční spolupráci v rámci trojmezí na Šumavě a Kralova vila by ráda byla tohoto projektu součástí.
Každoročně pořádá spolek Živá vila několik akcí. Mezi ty největší a nejoblíbenější patří letní festival Vivat Vila, kde kapely hrají formou benefice. I díky tomu se vydělají peníze na drobné opravy vily a rozšíření aktivit, například komunitní zahrady s vyvýšenými záhony, dětského hřiště a zpřístupnění zahrady více lidem.
Festival Vivat Vila! Vol. 2, červenec 2021. |Foto Jan Kuča
Na programu aktuálních prací je také oprava fasády, velkého vitrážového okna a vymalování vily. V minulosti se spolku povedlo získat grant od Nadace Via nebo větší finanční příspěvek od Nadačního fondu Zeměkvět.
Velkou podporu mají také u místních řemeslníků, kteří pomohli se zasklíváním rozbitých oken, citlivým vyměňování kování nebo vyklízení haraburdí po necitlivém užívání vily a zahrady.
Budoucnost Kralovy vily je zatím nejistá. Ministerstvo kultury dokonce vilu prohlásilo za kulturní památku, město se však odvolalo a spolek byl ve svém snažení opět na začátku.
Zájem o záchranu vily a citlivou opravu projevil také místní podnikatel. V tom se však neshodnou členové spolku – pro jedny je důležité zachování objektu a jeho původní myšlenky, tedy rodinné vily. Pro druhé je důležitý veřejný zájem a aby vila sloužila a byla dostupná všem. Vedení města se však zatím vilu předat spolku na delší dobu nebo ji prodat soukromému majiteli nechystá.
