Miliardáři byli v Česku dlouhá léta spojeni primárně s komíny, fabrikami či privatizací. V druhé polovině devadesátých letech položili základy svého jmění první internetoví podnikatelé jako Aleš Zavoral nebo Ivo Lukačovič, na což o několik let navázali „startupisté“ nebo podnikatelé a podnikatelky naplno využívající technologickou exponenciálu.
Právě ty si ve Forbesu dovolujeme nazývat „new money“, jakkoli s pojmem pracujeme po svém. Nové peníze, nebo v prapůvodním znění nouveau riche, je v zásadě urážka. Označujete tak někoho, kdo získal peníze relativně nedávno a okázale je utrácí. Konkrétně říká slovník Cambridge následující:
Old money oproti tomu odkazuje na ty, kdo jsou bohatí po celé generace a v hovorovějším smyslu slova se tím rozumí také lidé s lepším vkusem. Old money v Česku vzhledem k historickému kontextu prakticky nejsou, a tak jimi popisujeme byznysmeny, kteří zbohatli v devadesátých letech – mnohdy díky privatizaci či méně průhledným obchodům.
New money jsou pak pro nás primárně technologičtí podnikatelé a podnikatelky, jejichž jmění má původ v posledních patnácti letech. Ti z aktuálního žebříčku nejbohatších Čechů ovládají majetek za bezmála osmdesát miliard korun, což sice v kontextu kumulované sumy majetku stovky nejbohatších pořád nečiní ani pět procent, avšak oproti loňsku jde o nárůst v desítkách procent.
Čím hlouběji v našich žebříčcích půjdete, tím bude vývoj směrem k technologiím patrnější a patrnější. Kdo jsou tedy letošní new money?
Pokud bychom do výčtu započetli i zmíněné vládce Alzy či Seznamu, duo z Bohemia Interactive, Michala Zámce a jeho Notino, trio miliardářů z Avastu, Ondřeje Tomka, manželé Kijonkovi a například – sice netechnologický, ale touto optikou nový – Accolade, blížíme se v kumulovaném majetku stovky nejbohatších ke dvaceti procentům.
