Úplně první obchodní dům IKEA vznikl uprostřed lesa ve Švédsku. V jeho blízkosti nebyla metropole, ani jiné významnější město. Jaké měl tenhle příběh pokračování, ví dnes téměř každý. Švédský nábytkářský kolos totiž funguje na víc než padesátce světových trhů a čítá přes čtyři stovky obchodních domů i miliardové tržby.
Jeho oblibu nenarušila ani krize vyvolaná pandemií covidu a následovaná válkou na Ukrajině. Naopak, poptávka po vybavení domácnosti s lockdowny doslova vystřelila. Dokonce natolik, že ji nábytkářský řetězec ani nedokázal plynule vyhovět, protože krize načas zpomalila a narušila výrobu i dodávky.
A právě v této době, kdy bylo víc než kdy dříve důležité hlavně neusnout na vavřínech, do vedení české, slovenské a maďarské IKEA usedl britský manažer David McCabe. „To období byla jedna velká neznámá. Zpětně jsem ale pyšný na to, čeho se nám podařilo v té době dosáhnout, i když nám to dalo zabrat,“ bilancuje McCabe v rozhovoru pro Forbes.
Osmdesáté výročí švédské firmy tak už podle něj probíhá v době, kdy je z nejhoršího venku. „Nadále rostou prodeje online a i do budoucna se tedy dívám s optimismem,“ dodává manažer, který v IKEA působí už sedmadvacet let a během svojí kariéry vystřídal pozice napříč zeměmi včetně Irska, Spojených států nebo Kanady.
IKEA už existuje osmdesát let. Co to pro vás znamená?
Probíhají samozřejmě interní oslavy v rámci kolektivů. Co se ale týče zákazníků, vznikla k této příležitosti speciální kolekce Nytillverkad připomínající historii společnosti. Oživili jsme některé naše ikonické výrobky vzniklé před desítkami let – i když v nové podobě a barvách.
Ta kolekce je hravá a očekáváme, že bude i velice oblíbená mezi zákazníky. Je v ní například stolek z padesátých let, který je ale v oranžové barvě a k jeho výrobě byly použity modernější techniky, ale jinak jde o věrnou reprodukci stolku, který IKEA prodávala jako úplně první produkt určený ke smontování doma. Do té kolekce jsme promítli co možná nejvíce z naší historie.
Čemu přisuzujete, že se firmě s tak dlouhou tradicí stále daří oslovovat miliony zákazníků po celém světě?
Ačkoli to zní jako klišé, tak se prostě vážně snažíme porozumět potřebám lidí. Chceme být prvním místem, na které si lidé vzpomenou, když si budou chtít zařídit svůj domov. Nejsme společnost, která pracuje na základě analýz a tabulek, ale chodíme k lidem domů, ptáme se jich na jejich sny, na řešení, která jim chybí, nebo na výzvy, kterým čelí. A z jejich odpovědí pak vycházíme.
Když následně přijdou lidé k nám do obchodu nebo na e-shop, tak ta řešení zkrátka najdou. A navíc jsou ve spojení se skvělým designem.
Kdy IKEA zažívala zlaté časy?
Řekl bych, že s tím, jak jde čas, je IKEA stále oblíbenější. Rozrůstáme se do více zemí a lokalit, počet zákazníků soustavně roste, existuje více způsobů, jak mohou lidé nakupovat. Máme také více druhů zboží a kolekcí, z nichž mohou lidi vybírat – to také dříve nebylo samozřejmostí. Zejména v posledních letech poptávka výrazně zesílila.
Funguje ještě nejstarší prodejna, která kdy vznikla?
Bohužel už ne, je z ní muzeum. S nejstarší prodejnou situovanou ve švédském Älmhult se ale pojí zajímavá historka. IKEA původně začínala z velice skromné pozice, původně prodávala tužky a židle. Nabízet nábytek pak začala později ve 40. letech a její boom přišel až v padesátých letech, kdy zároveň vznikl náš první katalog, který je mimochodem dodnes největší komerční publikací na světě.
První obchodní dům pak vznikl v roce 1958 a stal se největším obchodem v severní Evropě. Jenže zakladatel rozhodl, že ho postaví uprostřed rozlehlého lesa, ne v blízkosti metropole nebo jiného města. To by se dneska stát nemohlo. Vždycky, když tuhle story vyprávím, tak mě znovu ohromí.
Kde aktuálně funguje největší prodejna?
Po dlouhá léta byla největší prodejna ve Stockholmu, což byla vždy vlajková loď společnosti. V současnosti ale největší obchod funguje v Asii, konkrétně v Manile na Filipínách.
Lze říci, v jakých lokalitách se společnosti daří nejlépe z hlediska prodejů?
Tohle se rok od roku mění. K těm nejúspěšnějším ale určitě patří obchodní domy v Oslu nebo v Dublinu. K top obchodním domům ale patří i maďarský v Budapešti, která spadá do mého regionu a kam ročně přijde přes tři miliony zákazníků.
Vy osobně jste strávil v IKEA celou kariéru. Pamatujete si na své začátky?
Těžko se to říká, ale začínal jsem v roce 1996, tedy už před sedmadvaceti lety. Do IKEA jsem jako malý chodíval s mámou, takže jsem ten obchod znal. A když jsem později hledal práci, poblíž místa, kde jsme žili, se měla otevírat třetí londýnská pobočka.
Moji spolužáci z vysoké tehdy rozesílali životopisy do desítek různých společností, ale já jej nakonec poslal pouze do IKEA. Začínal jsem na oddělení s doplňky a když jsem poznal, jaká tam panuje atmosféra, firemní kultura a hodnoty, věděl jsem, že to bylo správné rozhodnutí.
Foto Michael Tomeš
Foto Michael Tomeš
Jaká byla vaše cesta až k pozici regionálního CEO pro Českou republiku, Slovensko a Maďarsko?
Během těch let v IKEA jsem vystřídal spoustu rolí i spoustu lokalit. Vždycky jsem měl rád nové výzvy, zkoušel nové věci a chtěl žít v různých zemích. Když se pak naskytla možnost podílet se na projektu v kanadském Calgary, tak jsem se jen podíval do mapy, kde vůbec Calgary je, a vyrazil jsem.
Nakonec mi trvalo patnáct let, než jsem se vrátil domů. Spoustu let jsem pracoval také ve Spojených státech, především pak v oddělení logistiky. Pak jsem působil v rámci logistiky i ve Švédsku.
Během těch let jsem zjistil, že můžu být od domova třeba čtyři tisíce kilometrů, ale i tak se cítím jako doma díky zázemí a hodnotám společnosti, což je pro mě hrozně důležité. A z nabídky stát se regionálním CEO jsem byl nadšený. Tohle je část světa, ve které jsem se donedávna nikdy nepohyboval, a je to tady skvělé, dva roky utekly jako voda.
V současnosti žijete v Praze. Jak se vám v Česku líbí?
Osobně jsem nikdy neslyšel někoho, kdo by řekl, že si neužil pobyt v Praze. Je to výjimečné místo, Praha je samozřejmě krásná a i po dvou letech trávím volný čas procházkami a obdivováním architektury. Stejně tak si ale užívám i čas strávený na Slovensku a v Maďarsku.
Je něco, co vám na životě v Česku nevyhovuje?
Ani nevím. I když je pravda, že jsem si myslel, že mi jedna věc bude oproti Anglii vadit, ale spletl jsem se. Miluju totiž indickou kuchyni, a i když bych to neměl říkat nahlas, nakonec jsem zjistil, že je v Česku skoro lepší než v Británii.
Samozřejmě jsem pořád Angličan z Londýna a na domov vzpomínám, ale když žiju v jiné zemi, tak se opravdu snažím zapojit do společnosti a naplno si užít, co ta daná země nabízí.
Jaké pro vás byly začátky v pozici regionálního CEO? Přece jen jste nastupoval uprostřed covidové krize…
Ano, potýkali jsme se s lockdowny a to období byla jedna velká neznámá. Bylo to složité, velké množství operací jsme museli přesunout z offline režimu do online světa. Zpětně jsem ale pyšný na to, čeho se nám podařilo v té době dosáhnout, i když nám to dalo zabrat.
Zázrakem se nám podařilo úplně vymazat z našeho slovníku slovo „nemožné“ a během covidu se nám podařilo dosáhnout věcí, o kterých bychom normálně řekli, že možné nejsou.
S jakými problémy jste se musel potýkat?
Masivně nás zasáhly výpadky v dodavatelských řetězcích po celém světě a zaznamenali jsme do té doby nevídaný pokles návštěvnosti. Pak ale covid nečekaně potřebu lidí nakupovat domácí vybavení akceleroval, během lockdownu najednou bylo potřeba třeba místo jídelny vybudovat kancelář s místem na hraní pro děti, nebo jinak přizpůsobit domácnost.
Bohužel nám ale výrazně komplikovalo situaci narušené zásobování a chybějící produkty. Vysoká poptávka nás ale na druhou stranu motivovala, abychom dělali maximum a rychle situaci řešili.
Zůstali zákazníci spíše u nákupů online, nebo už se vrátili do prodejen?
Návštěvnost prodejen se nám postupně vrací na úroveň před pandemií a stále roste. Co se ale uchytilo trvale, je rozšíření online služeb pro zákazníky jako například plánování větších projektů, kuchyní a podobně – zákazníci se i nyní přijdou do prodejny inspirovat, ale zbytek už si mnozí z nich naplánují sami online.
Co se poptávky týče, sledujeme nyní, že lidé dělají více drobnější nákupy jako například doplňky, kterými mohou svůj domov snadno oživit. Větší investice pod vlivem ekonomické situace více a déle zvažují.
Chybí vám stále nějaké produkty, nebo už dodavatelské řetězce fungují bez problémů?
Dodávky už jsou na dobré úrovní, a to i přesto, že je loni opět narušila válka na Ukrajině. Tomu jsme se ale už také dokázali přizpůsobit.
Jak? V Rusku částečně probíhala produkce a IKEA odtamtud využívala dřevo a další materiály. Také jste zcela opustili ruský a běloruský trh…
Z hlediska byznysu se nás ale samozřejmě válka na Ukrajině dotýká dramaticky. Jak jste zmínila, přišli jsme o do té doby důležité trhy – jak v Rusku, tak i v Bělorusku. Došlo ale také k opětovnému narušení dodavatelských řetězců. Museli jsme tak rychle hledat náhradní řešení a dnes už se s problémy nepotýkáme.
Nicméně krizi provázela také energetická krize a nárůst cen jak energií, tak materiálů nebo dopravy. Zdražovala i IKEA. Vidíte už nějaký prostor pro zlevňování?
Tohle je věc, kterou řešíme a je jedním z našich dlouhodobých cílů. Cenově dostupné produkty jsou pro nás historicky jednou z hlavních hodnot. A to nechceme měnit ani po globální krizi, takže pro to, aby se ceny začaly opět snižovat a naše produkty byly dostupnější, se snažíme dělat maximum.
Jak se tedy IKEA v současnosti daří?
Aktuálně nemáme uzavřené výsledky, jsme ale optimističtí. I my samozřejmě pociťujeme dopady na celé naše odvětví. Na druhou stranu nás ale těší, že lidé stále volí IKEA jako místo, kam chodí řešit své potřeby v domácnosti. Nadále rostou prodeje online, do budoucna se tedy dívám s optimismem.
IKEA ve Spojených státech aktuálně plánuje expanzi a otevření nových obchodů. Nebude expandovat i v Evropě?
Když se naskytne příležitost pro expanzi, vždycky do toho jdeme. Snažíme se být co nejblíže našim zákazníkům, a i když to občas není možné fyzicky, tak jde o to, aby se s námi mohli co nejsnáze spojit.
V našem regionu jsme tak v poslední době expandovali například otevřením nových plánovacích studií, kde si mohou lidé interaktivně naplánovat třeba kuchyně a další místnosti. Takže plány expandovat – ať už digitálně, nebo fyzicky, máme vždycky.
Jak vypadá současná vize tradiční švédské nábytkářské společnosti? Liší se od té, kterou nastavili zakladatelé před osmdesáti lety?
Vlastně máme celkem jednoduchou vizi a té před osmdesáti lety je stále podobná – chceme co nejvíce lidem pomáhat v jejich každodenních životech. A to nám přináší celkem jednoduchou odpověď, na co bychom se měli soustředit – jsou to co možná nejdostupnější ceny, být tady pro co nejvíce lidí a další ambicí je dosáhnout co největší udržitelnosti.
Nevylučuje se masová výroba cenově dostupného nábytku s udržitelností?
Děláme maximum pro to, aby to tak nebylo, a za posledních dvacet let jsme z tohoto pohledu prošli velkou změnou. Stanovili jsme si, že do roku 2030 chceme být klimaticky pozitivní, a stále hledáme nové způsoby, jak to urychlit.
Mimo jiné zákazníkům také nabízíme možnost prodat nám zpět svůj starší nábytek, aby ho mohl využít někdo další. To mimochodem lidé milují a poptávka po těchto věcech soustavně roste.
