Technický ředitel inovační agentury Creative Dock se chce po smrti nechat zmrazit. Doufá, že v budoucnu vzniknou technologie, které ho dokážou vzkřísit z mrtvých. Takzvanou kryoprezervaci volí jako cestu na druhý břeh tisíce lidí po celém světě včetně špiček ze Silicon Valley, platí za ni miliony korun, přestože zatím tahle sanitka do budoucnosti nikoho nedovezla.
Na zasněženém návrší trůní futuristická stavba s ladnými křivkami. V mrazivém dni vypadá jako vesmírná základna kdesi v ledovém království vzdálené galaxie. Na světové výstavě v Bruselu působil československý pavilon Expo 58 jako zjevení ze sci-fi. A nádech architektury budoucnosti si v sobě nese i po 65 letech. Skutečné sci-fi se přitom odehrává uvnitř.
Za skleněnou skořápkou se odvíjí příběh, který vás přiblíží k nesmrtelnosti a cestování časem. Ústředním akterém tohoto příběhu je Michal Roth – muž, který se možná v budoucnu dočká zmrtvýchvstání. Teď sedí v retro křesle, usrkává kafe a pozoruje zasněženou Prahu za panoramatickou prosklenou stěnou. V mrazu a chladu se má odehrát i jeho život po životě.
Michal Roth je jedním z několika málo Čechů, kteří se rozhodli po smrti nechat zmrazit s vidinou toho, že v budoucnu vznikne technologie, která je dokáže vzkřísit z mrtvých. Technologický nadšenec o podobné možnosti snil už od dětství a berlínský startup Tomorrow Biostasis mu teď dal naději si zdánlivě šílený sen splnit.
„Jsem materiální ateista, který nevěří na posmrtný život. Tohle je tak pro mě jediná šance si teoreticky prodloužit reálný život i za hranicí smrti,“ říká Roth, který pracuje jako jeden z technických ředitelů společnosti Creative Dock. Ta buduje firmy na míru a sídlí právě v pavilonu Expo 58.
Od dětství hltal sci-fi a přemýšlel nad existenciálními otázkami jako „co je nic“ a „kde končí vesmír“. Když mu bylo třináct, zaujala ho jedna z epizod hororového seriálu Krajní meze, ve které hlavní aktéři zjistí, že byli posmrtně zmrazeni a probudili se o mnoho let později do nového světa.
„Nepřišlo mi to nijak děsivé, spíš mě to fascinovalo. A když jsem už jako dospělý objevil firmu, která by mi něco podobného dokázala zprostředkovat, nadchlo mě to,“ líčí sedmatřicetiletý muž, který za netradiční pohřeb zvolil takzvanou kryoprezervaci.
Metodu, jež se běžně používá k mrazení biologického materiálu, jako jsou vajíčka nebo spermie, vyzkoušeli pro zmrazení celého lidského těla poprvé ve Spojených státech v šedesátých letech. První pokusy ale nebyly příliš úspěšné. Po opětovném rozmrazení těl z nich zbyla obvykle jen „břečka“.
A byť věda od té doby výrazně pokročila, ani současné technologie nenabízejí příliš velkou šanci na skutečné zmrtvýchvstání. „Kdybych umřel teď, není moc pravděpodobné, že se celý proces skutečně povede. Ale věřím, že pokud vydržím naživu ještě třeba padesát let, kryoprezervace se zase posune mílovými kroky vpřed. A pokud by mě rozmrazili za další stovky let, bude ještě dál.“
„Ale je tam celá řada proměnných – musíte tělo správně zmrazit a správně rozmrazit. A i když se tohle povede, tak jste pořád jen rozmrazená mrtvola, takže ještě musí někdo vymyslet, jak vás znovu oživit. I když je šance na úspěch minimální, je to pro mě pořád pravděpodobnější, než že se po smrti probudím někde na obláčku,“ říká Roth.
