V roce 2005 koupil David Krajný od kanadsko‑americké sítě realitních kanceláří Remax masterfranšízu pro Česko a Slovensko. Po vlastní negativní zkušenosti s tehdejším trhem a fungováním realitních kanceláří se rozhodl, že do realitního byznysu vstoupí sám – a bude ho dělat jinak.
Dnes je stoprocentním vlastníkem Remaxu v České republice a působí jako prezident společnosti tvořící kolem deseti procent trhu. A v loňském roce se Remaxu i díky situaci na realitním trhu, kdy byl o nemovitosti obrovský zájem, dařilo: firma zvýšila obrat z 898 milionů na téměř 1,3 miliardy a prostřednictvím její sítě makléřů se prodalo osm tisíc nemovitostí za více než 32 miliard korun.
„Naším hlavním cílem je tržní podíl,“ popisuje Krajný další směřování Remaxu, se kterým by chtěl z trhu ukrojit třicet procent. Navíc se teď český Remax zaměřil i na Španělsko, kam Češi hojně investují své peníze.
Je realitní trh podle vás vítězem všech těch krizí, které v posledních letech zažíváme?
Já si myslím, že to všechno souvisí se současným stavem ekonomiky. Vždycky, když mají lidé víc peněz, tak se snaží je nějakým způsobem jednak uchránit, protože cítí, že může dojít k inflaci, ale i je investovat. I proto v minulém roce zažily nemovitosti absolutní boom. Hodnota toho trhu v Česku přesáhla 550 miliard korun. Z toho realitní kanceláře udělaly nějakých 300 miliard korun.
Odhaduje se, že hrubý provizní obrat realitních kanceláří byl někde na úrovni dvanácti miliard korun. Když to porovnám s dobou, kdy jsme začali, což byl rok 2005, tak se ten trh u nás zečtyřnásobil. A tento rok, alespoň jeho první kvartál, je to podobné. My jsme v prvním čtvrtletí rostli skoro o třicet procent, takže ten trend pokračuje.
Z tohoto pohledu by se asi dalo říct, že realitní trh je vítězem. Ale on to není jen realitní trh, ale každý segment, ve kterém lidé mohou svoje peníze nějakým způsobem uložit. Když se podíváte třeba na umění, obrazy, investiční auta, prémiový segment, hodinky, zlato, tak všechny tyto komodity zaznamenávají obrovský nárůst. A mají společné to, že lidem do jisté míry chrání hodnotu těch peněz.
Zmiňoval jste nárůst cen. Teď se v Praze dávají nové byty na trh za nějakých 160 tisíc korun za metr a průměrné ceny pořád rostou. Už dlouho se ale mluví o tom, že jednou tahle bublina splaskne – jenže ono to pořád nepřichází…
Realitní trh se dá stejně jako počasí předpovídat tak maximálně na týden dopředu, pokud nemáte věšteckou kouli. Je mnoho faktorů, které do něj zasahují. Jak jsem říkal, snaha lidí uchránit svoje peníze hraje velkou roli. U nás také notoricky vázne nabídka kvůli neuvěřitelně dlouhému povolování výstavby. Pokud jsme na nějakém 160. místě ze 190 zemí v délce povolování staveb, tak není možné se potom divit, že třeba Polsko, které je čtyřicáté, postaví ve Varšavě čtyřikrát tolik bytů.
Foto Mojmír Sova
V současnosti vidíme, že poptávka je stále větší než nabídka, ale zpomaluje se to, protože díky inflaci se repo sazba dostala někam k šesti procentům. Tím pádem i hypoteční sazby se blíží k pěti procentům a je tu velký pokles na straně nových hypoték. Meziročně je to už šedesát procent pokles. Jde proti sobě to, že dostupnost hypoték i díky zpřísněným podmínkám se snižuje a na druhou stranu se cena především v metropolích dostala k pomyslnému stropu. Proto nám obrovsky roste poptávka po nájmu.
Lidé už na koupi bytu nedosáhnou, takže jdou na nájemní trh…
Ono to jde ruku v ruce. Dám příklad. Byt v Praze, 3+kk, šedesát metrů čtverečních, sedm a půl milionu, hypotéka na třicet let, dvacet sedm tisíc splátka. A oproti tomu nájem dvacet tisíc. V takovém případě jdete logicky po nájmu.
