Ještě před několika lety byl novozélandský program investičních víz, který umožňuje získat pobyt výměnou za investici v zemi, téměř mrtvý. Dnes je z něj jeden z nejžádanějších pobytových programů světa. Nejvíce žádostí o zlaté vízum přichází ze Spojených států, přibývají investoři z Číny a zažádáno má i česká rodina. Země tak během jediného roku získala přísliby investic za více než 49 miliard korun.
Ve světě těch nejbohatších má země Pána prstenů, dechberoucí přírody a plání posetých ovcemi pověst pojistky. Dva ostrovy „dlouhého bílého mraku“, přeloženo z maorštiny, jsou místem, kam lze v případě geopolitické krize přesunout rodinu, část majetku nebo celý život. Jenže zatímco do země proudí miliardáři, desetitisíce Novozélanďanů odcházejí za prací do Austrálie. Země tak žije v jednom z největších ekonomických paradoxů současnosti.
A jak vypadá nejrychlejší cesta k novozélandskému pobytu pro zahraniční investory? Čítá pět milionů novozélandských dolarů, tři roky a nejméně jednadvacet dní strávených v zemi. V přepočtu jde přibližně o 62 milionů korun, které musí zájemce vložit do tamních firem nebo investičních fondů a po stanovenou dobu je v zemi ponechat.
Od letošního června se podmínky navíc ještě uvolnily. Až milion novozélandských dolarů (12,3 milionu korun), tedy pětinu požadované částky, mohou investoři věnovat schváleným charitativním organizacím nebo projektům na ochranu přírody.
Odměnou je rezidentní vízum pro samotného investora, jeho partnera a nezaopatřené děti do 24 let. Po splnění podmínek mohou požádat také o trvalý pobyt. Nejde tedy o okamžitý nákup novozélandského pasu, ale o poměrně rychlou cestu k dlouhodobému zázemí na opačné straně planety.
Program Active Investor Plus přitom dlouho připomínal spíše neúspěšný experiment. Nový Zéland ho spustil v roce 2022, původní podmínky však zahraniční milionáře příliš nepřesvědčily. Za první dva a půl roku přišlo podle tamních imigračních úřadů jen 115 žádostí. Investoři museli investovat až 15 milionů novozélandských dolarů (184,4 milionu korun), prokázat znalost angličtiny a trávit v zemi více času.
Vláda premiéra Christophera Luxona však od dubna 2025 systém zásadně přepracovala. Jazykovou podmínku zrušila, požadavky na fyzický pobyt zmírnila a nabídku rozdělila do dvou srozumitelnějších kategorií.
Růstová varianta, označovaná jako Growth, vyžaduje investici pěti milionů novozélandských dolarů (62 milionů krun) na tři roky. Peníze musí směřovat především do rizikovějších a potenciálně produktivnějších aktiv, jako jsou podíly v novozélandských firmách nebo investiční fondy.
Druhá varianta, Balanced, začíná na deseti milionech dolarů (123 milionů korun) a trvá pět let. Umožňuje konzervativnější portfolio, například dluhopisy, akcie nebo některé developerské projekty. Investor však musí v zemi strávit alespoň 105 dní.
Foto Andres Iga / Unsplash
Změna zabrala téměř okamžitě. Podle údajů místního imigračního úřadu přišlo za necelých čtrnáct měsíců 734 žádostí a úřady už téměř tři stovky z nich schválily. Ohlášené a připravované investice dosáhly 4,29 miliardy novozélandských dolarů, tedy více než 52 miliard korun. Přes 83 procent zájemců zvolilo levnější a rychlejší růstovou variantu.
Američané u protinožců
Největší skupinu tvoří Američané. Podali 252 žádostí, následováni jsou investory z pevninské Číny a Hongkongu. Výrazný zájem přichází také z Německa, Tchaj-wanu, Singapuru a Jižní Koreje. V oficiálních statistikách se objevila i jedna žádost českého občana, která zahrnuje celkem sedm členů rodiny. Země totiž mimo jiné slibuje bezpečnou vzdálenost od geopolitických konfliktů, politickou stabilitu, anglicky mluvící prostředí a možnost rychle přesunout rodinu do jiné části světa.
Britský deník The Guardian letos v únoru popsal, že řada amerických žadatelů otevřeně spojuje svůj zájem s domácí politickou situací a návratem Donalda Trumpa do Bílého domu. Robbie Paul z novozélandského investičního fondu Icehouse Ventures listu řekl, že za předchozích amerických prezidentů se s politickou motivací investorů prakticky nesetkával. Nyní se podle něj objevuje pravidelně.
Podobný obraz nabídla reportáž australské stanice SBS Dateline, jejíž respondenti z USA a Evropy mluvili o investičním výnosu a hledání plánu B pro případ politických nepokojů, bezpečnostních rizik nebo prudkého zhoršení životních podmínek ve své domovské zemi. Zmiňovali také kvalitní školy, přírodu a menší výskyt násilí spojeného se střelnými zbraněmi.
Zájem přitom neznamená, že se všichni žadatelé chtějí na Nový Zéland okamžitě přestěhovat. Pro mnohé je rezidentní status spíše pojistkou. Investují peníze, splní minimální pobyt a možnost přesunu si ponechají pro chvíli, kdy by ji jejich rodina skutečně potřebovala.
Novozélandský program nepatří k nejlevnějším na světě a na rozdíl od evropských zlatých víz nenabízí volný pohyb po schengenském prostoru. Kombinace právního státu, angličtiny, přírody a geografické izolace ale oslovuje klientelu, která hledá únikovou variantu.
Zatímco některé evropské země své programy pobytu za investici omezují nebo ruší, Nový Zéland jde opačným směrem. Server The New York Times v červnovém přehledu světových zlatých víz uvedl, že určitou formu pobytu za investici nabízí stále přibližně třicet až pětatřicet zemí. Další desítka států umožňuje získat za investici přímo občanství.
Programy se původně rozšířily zejména po finanční krizi v roce 2008, kdy vlády hledaly nové zdroje kapitálu. Postupně ale začaly čelit kritice kvůli růstu cen nemovitostí, daňovým únikům, praní peněz nebo tomu, že vytvářejí privilegovanou migrační cestu dostupnou pouze nejbohatším.
Nový Zéland se nyní snaží svůj program prezentovat jako imigrační produkt i jako nástroj hospodářské politiky. Nejnovější možnost započítat do investice filantropii má ukázat, že peníze bohatých cizinců nemusejí skončit pouze ve finančních aktivech.
Ministryně pro imigraci Erica Stanford změnu zdůvodnila zájmem samotných investorů i charitativních organizací. Dar musí směřovat do schváleného projektu, musí být nevratný a nesmí přinášet osobní prospěch investorovi. Pro žadatele tak vzniká možnost spojit získání pobytu s podporou kultury, sociálních služeb nebo ochrany novozélandské přírody.
Foto Nareeta Martin / Unsplash
Vláda bohatým cizincům vyšla vstříc také v oblasti bydlení. Držitelé investorských víz mohou od letošního března koupit nebo postavit jednu rezidenční nemovitost, pokud její cena přesáhne pět milionů novozélandských dolarů (62 milionů korun). Potřebují k tomu souhlas úřadů a hodnota domu se nezapočítává do investice požadované pro získání víza.
Obecný zákaz nákupu obytných nemovitostí cizinci, který Nový Zéland zavedl v roce 2018, jinak zůstává zachován. Vláda tak otevřela pouze úzkou bránu do nejdražší části trhu, zejména v Aucklandu na Severním a v horském Queenstownu na Jižním ostrově.
Podle dat citovaných singapurským deníkem The Business Times splňuje cenovou hranici pěti milionů dolarů asi sedm tisíc novozélandských domů, přibližně 0,4 procenta celkového bytového fondu. Realitní makléři už hlásí rostoucí počet dotazů ze Spojených států. Kritici naopak upozorňují, že i omezený počet mimořádně bohatých kupujících může v prestižních lokalitách dál tlačit ceny vzhůru.
Domácí paradox
Za příběhem o miliardách zahraničního kapitálu se však skrývá výrazný domácí paradox. Zatímco vláda láká americké, čínské a evropské milionáře, desetitisíce samotných Novozélanďanů odcházejí za lepšími pracovními podmínkami do Austrálie.
Financial Times letos popsaly, že zemi za poslední tři roky opustilo téměř 200 tisíc novozélandských občanů. Jen během loňského roku jich odešlo přibližně 66 300 a více než polovina z nich zamířila do Austrálie. Symbolem tohoto odlivu se stala i bývalá premiérka Jacinda Ardern, jejíž rodina se rozhodla přesunout do Sydney. Její mluvčí uvedl, že se rodina v Austrálii prozatím usazuje kvůli pracovním povinnostem.
Novozélanďané mají možnost v Austrálii relativně snadno žít a pracovat už od sedmdesátých let. Současnou vlnu ale urychlila slabá domácí ekonomika, vysoké životní náklady a nedostatek atraktivních pracovních příležitostí po pandemii covidu.
Foto Felix Lam / Unsplash
Austrálie nabízí vyšší mzdy, větší pracovní trh a širší možnosti kariérního postupu. Rozdíl je nejvýraznější u zdravotníků, řemeslníků a dalších kvalifikovaných profesí, ale podle náborových specialistů dokáže Austrálie přetáhnout i zkušené manažery, bankéře nebo technologické pracovníky.
Země s přibližně 5,3 milionu obyvatel tak na jedné straně přijímá zahraniční kapitál, na druhé straně ztrácí své lidi. Zlatá víza jsou i z globálního hlediska kontroverzním produktem. OECD a mezinárodní organizace proti praní peněz FATF upozorňují, že nedostatečně kontrolované programy mohou sloužit k ukrývání majetku, právě praní špinavých peněz nebo obcházení daňových povinností.
Nový Zéland proto po žadatelích požaduje doložení legálního původu majetku, výpisy z rejstříku trestů a další prověrky. Úřady také zkoumají, zda jsou investoři důvěryhodnými osobami bez historie podvodů nebo finančních machinací.
Ani přísná kontrola původu peněz však neodpovídá na základní otázku, jak silný vztah si k zemi vytvoří člověk, kterému stačí během tří let strávit v zemi tři týdny. A na to místní poukazují. Program může přinést miliardy, ale nemusí automaticky nalákat nové podnikatele, dlouhodobé obyvatele nebo aktivní členy místních komunit.
Pro vládu je zlaté vízum nástrojem, jak do malé a vzdálené ekonomiky přivést zahraniční kapitál. Pro bohaté rodiny ze Spojených států, Číny nebo Evropy znamená bezpečnost a stabilitu. Skutečným měřítkem možná ale v budoucnu bude, zda se dovezené peníze promění v produktivnější firmy, lépe placená pracovní místa a důvod, proč by na Novém Zélandu měli chtít zůstat také samotní Novozélanďané.
