„Nechci strašit koncem světa, ale hledat příklady, které fungují,“ říká Šimon Michalčík. Už na základní škole začal pro spolužáky organizovat přednášky o změně klimatu, teď v pětadvaceti řídí českou pobočku organizace Plant for the Planet a dohlíží také na obnovu lesů v Ghaně.
Jako kluk vyrůstal ve vesnici s industriálním výhledem na ostravské komíny, které mu naháněly hrůzu. „Byl jsem počítačové dítě zalezlé spíše doma. Četl jsem sci-fi příběhy o budoucnosti, která byla znázorňována extrémně depresivně a apokalypticky. Vyrůstal jsem s tím, že až budu starý, všude budou jen ty komíny a o přírodu přijdeme,“ říká Michalčík.
Nezapře svůj ostravský přízvuk, ale jeho myšlenky míří do světa. Když mu bylo čtrnáct, vyrazil na festival ekologických dokumentů, kde viděl snímek o svém vrstevníkovi z Německa. Felix Finkbeiner měl stejné pochybnosti o budoucnosti planety, a dal proto dohromady děti z okolí, se kterými se proti změně klimatu rozhodl bojovat tím, co dítě napadne jako první: sázením stromů.
„Úplně to ve mně zarezonovalo. Chtěl jsem se nějak zasloužit o to, aby byl svět lepší a zelenější,“ vzpomíná Michalčík, který po zhlédnutí snímku mladému Němci napsal dopis. A zjistil, že z dětského nápadu se stalo globální hnutí a kanceláře plné lidí. „Odpověděli mi, poslali první materiály a já mohl začít.“
Není třeba jen snižovat emise, ale hlavně obnovovat ekosystémy.
Už na konci základní školy tak spolužákům přednášel o klimatické změně a jejím zmírnění. „Abychom předešli nejdrastičtějším dopadům, není třeba jen snižovat emise, ale hlavně obnovovat ekosystémy. Proto jsme si dali za cíl sázet stromy, je to hmatatelný způsob, který může dělat každý,“ zdůrazňuje Michalčík.
Vedle přípravy workshopů pak hledal partnery a sponzory, díky nimž akce vůbec mohl organizovat. Dodnes jeho vzdělávacími aktivitami prošlo v Česku přes tisíc dětí.
Práce pro Plant for the Planet ho nadchla natolik, že se rozhodl problematiku životního prostředí studovat. Na anglické University of Warwick si našel tehdy nový obor globální udržitelný rozvoj a díky studentské půjčce mohl vyrazit.
„Na fakultě panovalo rodinné komunitní prostředí, studovalo tam pár desítek lidí z celého světa, všichni jsme se znali, včetně profesorů,“ popisuje Michalčík, který v Anglii za svou bakalářku vycházející právě z jeho zkušeností z Plant for the Planet získal cenu pro nejlepší fakultní práci.
„Je dokázané, že apokalyptické narativy ohledně klimatické krize způsobují klimatickou úzkost a pasivitu. Je potřeba změnit způsob, jakým o ní mluvíme. Zaměřme se právě na obnovu ekosystémů, které mohou psát úžasné příběhy, inspirují lidi a dávají vizi k optimistické budoucnosti,“ přibližuje s tím, že se svými profesory a profesorkami hledá cestu k publikaci práce.
Po vysoké škole si vzal Michalčík volno a vydal se na půlroční pěší pochod po Novém Zélandu.
„Práce pro klimatické hnutí je dlouhodobě náročná na psychiku, přece jen je to depresivní téma – pořád to vypadá spíš bledě než nadějně. Potřeboval jsem delší dobu v úzkém kontaktu s přírodou, brodit se v bahně a spát ve stanu, abych načerpal energii a motivaci, proč to všechno děláme,“ popisuje přes tři tisíce kilometrů dlouhý trail Te Araroa, v jehož rámci přešel oba ostrovy.
„V hustých bohatých lesích je vše propojené sítí mikroorganismů a hub, stromy spolu nesoutěží. A stejné principy fungují i u lidí. V komunitě je síla, pokud budeme hrát jeden na jednoho, energie se rychle ztratí,“ připomíná.
Foto archiv Šimona Michalčíka
Už během studií po přednášce v Ostravě oslovil textaře a tehdy prezidentského kandidáta Michala Horáčka, kterého projekt nadchl. Společně přeměnili studentskou dobrovolnickou aktivitu na zdejší odnož nadace Plant for the Planet a teď vyrážejí do Ghany, kde je Česko hlavním partnerem ambiciózního projektu na obnovu lesů.
„Lesy tropických regionů typu subsaharské Afriky a Jižní Ameriky jsou pro klima klíčové. Tamější lidé jsou klimatickou krizí nejvíce zasaženi, i když za ni mohou nejméně. Potýkají se se suchy, záplavami, nedostatkem obživy, pracovních příležitostí. Lesy tohle všechno zajistí,“ říká Michalčík.
Díky darům z Česka už se podařilo vybrat čtyři miliony korun, za které sázejí sedmdesát tisíc stromů. Cílem je jich v Ghaně vysadit deset milionů, s čímž organizaci pomáhají i příspěvky od českých firem, soukromých dárců a také podpora české ambasády.
Foto archiv Šimona Michalčíka
„Klimatická krize je globální problém. Chceme Česko naučit myslet globálně, ale jednat lokálně,“ shrnuje Michalčík. U nás se proto nadále zaměřují hlavně na vzdělávací činnost, kdy jezdí do škol a pořádají workshopy pro vybrané děti mezi jedenácti a patnácti lety se zájmem o životní prostředí.
Globálním cílem Plant for the Planet je pomoci vysázet bilion stromů. „Podle studií jsou teď na světě tři biliony stromů z původních šesti v dobách, kdy na planetě nebyli lidé. Chceme alespoň částečně vrátit planetě sílu pohlcovat oxid uhličitý a získat čas navíc na řešení klimatické krize,“ popisuje mladý environmentalista.
A právě na mladých lidech, kterých se budoucnost týká, podle něj spočívá řešení – i když podporu potřebují ode všech. „Chceme v Česku vytvořit vlnu changemakerů, udělat z mladých inspirativní tváře. A podporu využít na obnovu lesů,“ konstatuje Michalčík.
Pro nadaci zatím v Česku pracují tři lidé a její šéf se intenzivně snaží hledat nové partnery, díky nimž by se činnost mohla rozšířit z Prahy a Ostravy do zbytku republiky.
