Kariéra, drahé bydlení, nejistá budoucnost i pozdější vztahy. Mladí lidé odsouvají rodičovství na později a průměrný věk prvorodiček už se v Česku blíží třicítce. Biologie se ale společenským trendům nepřizpůsobuje. Stále více žen proto volí mrazení vajíček jako způsob, jak si zachovat šanci na vlastní dítě i v pozdějším věku.
„O dětech je ideální přemýšlet do 30 let, kdy je plodnost nejvyšší,“ říká Marcel Štelcl z kliniky ReproGenesis, která ročně provede kolem 1600 cyklů in vitro fertilizace (IVF).
Než se v brněnské čtvrti Pisárky v útulné vile kliniky ReproGenesis potkáme s jejím ředitelem a vedoucím lékařem, procházíme okolo reklamy na nedaleké konkurenční centrum. „Říkám tomu tady s nadsázkou ‚Fertility Street‘. Jen v této lokalitě jsou totiž kliniky tři,“ usmívá se Marcel Štelcl. Rychle ale zvážní a dodává, že v Česku je podobných center pro asistovanou reprodukci na 50, což převyšuje tuzemskou poptávku.
V některých lidech jejich nárůst vyvolává dojem, že jde o byznys, který jim vnucuje nepotřebné zákroky. A třeba i z toho důvodu návštěvu centra odkládají, i když by mohla pomoci.
Když v hospodě zmíním, co dělám, někdo z chlapů u stolu vytáhne spermiogram a bavíme se o tom. To bylo před dekádou tabu.
Protipólem zdráhavých jsou podle Štelcla příliš informovaní pacienti, kteří mají tendenci dožadovat se leckdy nepotřebných vyšetření. „Ta ve výsledku vše jen prodlužují a prodražují, proto jim je rozmlouváme. Našim lékařům vždy říkám – postupujte k návrhu léčby tak, jak byste si ji chtěli nastavit sami pro sebe,“ doplňuje lékař s tím, že právě na pečlivých a upřímných konzultacích spojených s individuálním přístupem si jím vedená klinika zakládá.
Důraz na individuální potřeby klientů se klinice vyplácí. V roce 2024 vyrostly tržby ReproGenesis meziročně o 18 procent na téměř 105 milionů korun. Loňský obrat pak skončil přibližně stejně. Podle Štelcla ale obecně dosáhl tento obor na nějaký čas svého vrcholu a tuzemská poptávka v posledních letech spíše stagnuje. „I letos bychom chtěli dosáhnout podobných čísel. Nemáme ovšem v plánu expanzi, stěžejní je pro nás dál poskytovat individuální péči v rodinné atmosféře kliniky,“ vysvětluje priority.
Za vysokým počtem podobných center v Česku vidí Štelcl zejména velký zájem ze zahraničí. Zvedají ho relativně liberální tuzemská pravidla kombinovaná s přísným dohledem, což se propisuje do vysoké kvality klinik, aniž by to měnilo jejich dostupnost. I do ReproGenesis přichází zhruba 70 procent klientů zpoza hranic. Nejčastěji z Francie, Slovenska a Maďarska.
Za větší podporou
Některá pravidla jsou ale v Česku oproti jiným zemím stále přísnější – do IVF programů se mohou zapojit jen páry tvořené mužem a ženou do jejích 49. narozenin. Vylučují se tak kupříkladu single ženy. „To je problém, protože například v Evropě chce zakládat rodinu o 11 procent více žen než mužů. Nizozemsko, Británie a Francie proto pravidla rozvolňují a single ženám asistovanou reprodukci povolují, pokud projdou psychologickou evaluací,“ zmiňuje Štelcl.
Obecně by podle něj mohla být v Česku podpora IVF o něco lepší. Za příklad dává úhrady pojišťoven, které fungují podle pravidel nastavených v roce 2005. Mimo jiné vůbec nepočítají s transferem zmrazených embryí. I proto byla vloni výrazněji obnovena aktivita Spolku center asistované reprodukce, aby mohl přispět k přípravám nové úhradové vyhlášky.
„Větší podporu by si zasloužil i takzvaný social freezing, kdy si lidé kvůli odkládání rodičovství z různých důvodů preventivně zmrazují vajíčka či spermie v době nejvyšší plodnosti. Přístupný je samoplátcům, jejichž zájem výrazně roste. Pojišťovny ho hradí jen ze zdravotních důvodů, například při operacích nebo před onkologickou léčbou,“ dodává Štelcl.
Právě rychlé zmrazování metodou vitrifikace vnímá lékař, který se asistované reprodukci věnuje už přes dvacet let, jako jeden z největších skoků v posunu léčby neplodnosti. Umožňuje třeba mrazit vajíčka samotná. Snižuje také riziko poškození embryí mrazem a zvyšuje úspěšnost jejich uchycení v děloze.
„Při přenosu čerstvého embrya nemá žena kvůli probíhající IVF léčbě optimální hladinu hormonů, úspěšnost otěhotnění je tak okolo 30 let věku zhruba 40 procent. Implementace zmrazeného embrya později, když se hladina hormonů zklidní, zvyšuje úspěšnost až na 55 procent,“ vysvětluje.
Štelcl ale nezapomíná pojišťovny i chválit, hlavně v souvislosti s genetickými testy embryí. V případě indikace, kdy se v rodinách klientek a klientů objevuje riziko „genetické kletby“ v podobě možného přenosu dědičných onemocnění, je pojištění hradí v plném rozsahu. A testy mohou vyjít na 30 až 100 tisíc korun.
„Genetika zároveň přinesla další výrazný posun v našem oboru. Už umíme testovat embrya přímo na jednotlivé predispozice. Co kdysi vůbec nešlo, dnes výrazně usnadňuje výběr embryí vhodných pro transfer,“ zmiňuje Štelcl.
Problém úspěšnosti
Typickým českým pacientkám je podle něj mezi 35 a 40 lety a půl roku až dva roky se marně snaží o otěhotnění. Přicházejí tedy bohužel po věkovém zlomu, kdy prudce klesá šance početí a komplikují se kvůli tomu statistiky úspěšnosti léčby. Ta se podle Štelcla pohybuje do 35 let věku mezi 40 a 50 procenty na jedno přenesené embryo. U čtyřicetileté ženy klesá na 25 procent, ve věku 44 let je už jen mezi jedním a dvěma procenty.
Infografika: Forbes
„I když je to nepříjemné, je potřeba na to pacientky upozorňovat. Obzvlášť s ohledem na to, že jsou od 40. narozenin samoplátkyně a v některých případech bohužel ani opakované cykly nezaručí otěhotnění,“ připomíná Štelcl.
Dodává, že pravděpodobnost úspěchu zvyšuje využití dříve zmrazených vajíček či embryí. Pokud jsou z věku 25 let pro transfer ženě ve 40 letech, vrací se úspěšnost až k 50 procentům. Podobně lze využít vajíčka či spermie z dárcovského programu, což ale páry často alespoň pro první pokus odmítají.
Medicína zatím ještě nedospěla tak daleko, aby se našla metoda omlazující vaječníky. Pracuje se ale na možnosti výroby vajíček pomocí kmenových buněk. „To by se hodilo pro páry odmítající dárcovství. Mluvil jsem o tom nedávno na zahraniční konferenci s kolegyní, která se výzkumu věnuje. Podle ní je to otázka dalších 15 až 20 let,“ zmiňuje lékař.
Nepopsatelný pocit
Léčba metodou IVF je dnes relativně dostupná. Záleží ale, jestli se ženě podaří otěhotnět po prvním pokusu. Celkový proces vychází v klinice ReproGenesis na 40 až 60 tisíc korun s příspěvkem pojišťovny. Pro samoplátce jde o 80 až 100 tisíc. Samoplátci, kteří využijí darovaná vajíčka, pak zaplatí 130 až 150 tisíc korun.
„Samozřejmě se prodražuje, když je potřeba více cyklů. Mám pacientku, která měla na začátku vysoké riziko nízké úspěšnosti. Vše jsme společně komunikovali, rozhodla se pro několik cyklů a ve výsledku ji to vyšlo na 500 tisíc. Podařilo se jí ale úspěšně otěhotnět,“ dodává lékař.
I když Štelcla přivedl k oboru asistované reprodukce v podstatě přirozený vývoj kariéry, dnes by rozhodně neměnil. Právě i díky té chvíli, kdy se podaří jeho klientkám přivést na svět vytouženého potomka. „Je to nepopsatelný pocit radosti, který podtrhuje smysl naší práce,“ říká.
Zároveň zmiňuje, že v současnosti panuje v tématech kolem IVF už mnohem větší otevřenost. „Dneska se mi stane, že když v hospodě zmíním, co dělám, někdo z chlapů u stolu vytáhne spermiogram a bavíme se o tom. To bylo před dekádou tabu,“ říká se smíchem.
Dodává, že by ale problematice přesto prospěl celkově větší rozvoj poradenství, na kterém se pracuje třeba v Dánsku. Proto obecně doporučuje: „Nad dětmi přemýšlejte do 30 let, kdy je plodnost nejlepší. Ženy by si měly nechat změřit ovariální rezervy, aby zjistily, kolik času na početí skutečně mají. A pokud z jakýchkoli důvodů rodičovství odkládají, je namístě uvažovat o zmrazení vajíček či spermií.“
