Sergey Brin se sice narodil v Moskvě, ale první velké úspěchy zažil až na kalifornské Stanfordově univerzitě, kde se seznámil se svým spolužákem Larrym Pagem. Společně vymysleli algoritmus, který dokázal řídit a vybudovat jednu z největších světových společností.
Rodným jménem Sergej Michajlovič Brin přišel do Spojených států v roce 1979 v šesti letech. Předchozí roky prožil v chudobě moskevských ulic. Jeho otec Michael byl učitel matematiky, který se rozhodl se svou rodinou odejít z Ruska legální cestou. Úřady mu ovšem víza zakázaly a pokus neunikl jeho nadřízeným, takže přišel o práci.
Rodina Brinových se stala nežádoucími – Sovětský svaz nevěděl, co s nimi. Nakonec se rodině podařilo uprchnout, a Sergey Brin proto dnes sebe sama označuje za nejbohatšího uprchlíka na světě. Jeho současný majetek se podle amerického Forbesu pohybuje kolem 73 miliard dolarů.
Sergey Brin na nehezkou část dětství vzpomínal nejvíce v časech uprchlické krize v roce 2017. Tehdy nově zvolený prezident Donald Trump se rozhodl zpřísnit vízový režim a na základě své rasistické politiky omezit imigraci. Brin spolu s generálním ředitelem společnosti Google Sundarem Pichaiem, který pochází z indického města Madurai, přijeli podpořit protestující zaměstnance.
Pichai mluvil věcným manažerským stylem o tom, že je třeba s Trumpovou administrativou diskutovat a hledat řešení. Brin tak diplomatický nebyl. „Setkávám se s mnoha lidmi, kteří jsou rozhořčeni jen proto, že jsem přistěhovalec a uprchlík,“ řekl zaměstnancům před vchodem do sídla společnosti Google.
„Přišel jsem sem ze Sovětského svazu, který byl v té době největším nepřítelem Spojených států. Bylo to ošklivé období studené války, kdy hrozilo přímé jaderné zničení. Ale i tehdy měly Spojené státy odvahu přijmout mě a mou rodinu jako uprchlíky. Riziko, že uprchlíci budou špehovat Spojené státy, bylo reálné, mnohem vyšší než riziko terorismu v současnosti. Země však byla statečná a uprchlíky přijala,“ připomenul.
Svůj projev zakončil přiznáním, že „by nebyl ničím a neměl nic z toho, co dnes má, kdyby se Amerika nepostavila za svobodu“.
Dva skvělí doktorandi
Vraťme se tedy do roku 1979. Školák Sergey už vyrůstal v USA a v posledním desetiletí studené války dostal příležitost uplatnit svůj talent. V devatenácti letech získal bakalářský titul v oboru matematika a informatika na Marylandské univerzitě.
Stalo se tak v květnu 1993 – shodou okolností jen několik dní poté, co CERN konečně potvrdil, že projekt nazvaný „World Wide Web“ bude zdarma přístupný veřejnosti, a uvolnil velkou část zdrojového kódu. To dalo talentovanému Brinovi obrovskou šanci: mohl začít pracovat na novém, digitálním světě.
Larry Page a Sergey Brin, zakladatelé Googlu
Na Stanfordu se během exkurze do San Francisca seznámil se svým kolegou Larrym Pagem. Okamžitě se prý dostali do sporu o územní plánování a oba měli pocit, že ten druhý je opravdu nesnesitelný. Brzy zároveň zjistili, že mají společnou posedlost hypertextovými odkazy a internetovým světem.
Odkazy se nakonec staly podstatou algoritmu PageRank i vyhledávače Google. „Vyvinuli jsme spoustu matematických postupů pro tento algoritmus,“ cituje Brina v knize In the Plex publicista Steven Levy. „Celý web jsme převedli na velkou rovnici s několika sty miliony proměnných a miliardami matematických výrazů pro všechny odkazy.“
Brinovi s Pagem nebylo ještě ani pětadvacet let, když se díky svému algoritmu stali nejvýznamnějšími představiteli nového druhu milionářů, kteří už nebyli průmyslníky ani bankéři. Vydavatel časopisu Forbes Rich Karlgaard pro tuto novou kastu bohatých vymyslel pojmenování „děsivě chytří“. Pasovalo podle něj také na Billa Gatese, Marka Zuckerberga a většinu zázračných osobností internetu, biotechnologií nebo algoritmických financí.
Podle Karlgaarda udělali Page a Brin na začátku dva geniální tahy: nejenže vynalezli nejlepší vyhledávač, ale dokázali ho vyvinout za vlastní peníze. Když koneckonců zakladatel Sunu Andy Berchtolsheim v srpnu 1998 vypsal první šek pro Google, Page a Brin už měli v kapse důkaz, že jejich algoritmus funguje. Oni dva, ne nějaký investor, byli stále pány situace.
Chtějí jen vaše peníze
Aby společnost mohla začít normálně fungovat, přišel do týmu děsivě chytrých třetí člen, tehdy externí generální ředitel Eric Schmidt. Rozdělili si většinou podíl ve společnosti a při té příležitosti se Page a Brin postarali, aby ani po vstupu na burzu neztratili nad svým dítětem kontrolu.
„V Googlu vytvořili jedinečně arogantní strukturu řízení,“ psal v roce 2019 Forbes, když se loučili s vedoucími pozicemi ve společnosti. „Názor řadového akcionáře neměl ve společnosti Google žádnou váhu. Veřejnost neinvestovala do společnosti, ale do Page a Brina, géniů, které svět nikdy předtím neviděl, a kteří se chystali zlepšit svět způsobem, jaký tu ještě nebyl. Nepotřebovali názor akcionářů. Pouze jejich peníze.“
Trojice Eric Schmidt, Sergey Brin a Larry Page | Foto Joi Ito
Dnešní sarkastický pohled na Google je diametrálně odlišný od toho z počátku století. Tehdy se Brin a Page několik let těšili image zázračných dětí. Technologičtí géniové to bezpochyby byli, ale Brina, Page i Schmidta vždy spojovala schopnost pragmaticky řešit obchodní záležitosti.
Později, už jako miliardář, Sergey Brin opakoval, že jeho společnost nikdy nezajímaly peníze. Jenže si protiřečil – v roce 1999 v jednom z prvních článků, které Forbes o nově vznikajícím Googlu napsal, tvrdil něco jiného. „Jde nám o peníze a zisk,“ řekl, aby zdůraznil, že jejich univerzitní projekt má reálnou šanci peníze vydělat. A měl pravdu.
Na rozdíl od tehdejších vyhledávačů, jako byly Yahoo! nebo Altavista, Google od začátku vymyslel skvělý obchodní model: zbavil se tradičních reklamních bannerů, na které nikdo nekliká, a zvolil textové reklamy. Díky tomu se začal vyhledávač raketově rozvíjet. „Ten úspěch mě překvapil,“ přiznal Brin o tři roky později.
V té době už nikdo nepochyboval o monopolním postavení Googlu a Brin měl nacvičené nové sdělení. „Asi to zní neupřímně,“ prohlásil, „ale na ziskovost jsme nikdy nemysleli.“ Jako čerství třicátníci už měli Brin a Page firmu kotovanou na burze a sami se díky tomu stali miliardáři. V roce 2005 mimo jiné koupili dopravní letadlo Boeing 767—200, čímž si vysloužili první vlnu kritiky, že se chovají jako marniví zbohatlíci.
Odmítli ji zcela věcně – údajně koupili vysloužilý exemplář, který nelétal. Vše prý dobře propočítali a zjistili, že ve srovnání s novým Gulfstreamem pro patnáct lidí je zmíněný Boeing i s náklady na obnovu provozuschopnosti levnější.
Jaká je cena za soukromí?
Kritika však sílila. Na Světovém ekonomickém fóru v Davosu v roce 2007 pak musel Brin obhajovat diskutabilní rozhodnutí Googlu: kompromis s Komunistickou stranou Číny, která společnosti diktovala obchodní podmínky a vynucovala si nástroje ke špehování svých občanů.
„Protože jsem zažil útlak v Sovětském svazu, nechtěl jsem v tomto ohledu nikdy dělat kompromisy,“ prohlásil Sergey Brin. „Jenže i lidé v Číně si myslí, že čím více informací se do země dostane, tím to bude lepší,“ obhajoval rozhodnutí podvolit se komunistické diktatuře.
Jako třicetiletý miliardář působil Brin jako optimista, který žije svůj americký sen. Když Google v roce 2008 představil jeden z prvních telefonů s Androidem, Brin přijel na tiskovou konferenci na kolečkových bruslích. „Je opravdu skvělé mít telefon, se kterým si mohu hrát, upravovat ho a inovovat, stejně jako jsem to v minulosti dělal s počítači,“ radoval se.
V roce 2012 ho však optimistický tón opustil. „Když ostatní technologičtí giganti brání otevřenosti internetu, je to děsivé. Když na webech ostatní vytvoří jakési oplocené zahrady, přes jejichž zeď vyhledávače Google neuvidí, hodně ztratíme. Nebudeme moci vyhledávat,“ vyjádřil své obavy o budoucnost internetu. Google podle něj nemohl fungovat ani na internetu ovládaném Facebookem. „Důvodem, proč jsme mohli vyvinout vyhledávač, byla otevřenost webu,“ připomínal Brin.
Otázkou je, nakolik byla kritika upřímná – a nakolik šlo jen o salvu ve válce digitálních gigantů. V té době se zdálo, že Google ztratí pozici „strážce internetu“, protože konkurenční Apple měl náskok v oblasti chytrých telefonů a Facebook v sociálních sítích.
Společnost tehdy navíc utopila čas i zdroje na projektu, který měl Googlu vrátit ztracené pozice: chytrých brýlích Google Glass. Společnost je v roce 2012 představila v poněkud pompézním stylu, kde si Brin hrál na komentátora přímého přenosu seskoku ze vzducholodi. Parašutisté s brýlemi seskok přenášeli a přistáli na střeše sanfranciské budovy, odkud Brin komentoval.
Dopad projektu byl ale daleko tvrdší než přistání parašutistů. Google Glass skončily fiaskem a do Brinova životopisu přinesly první velký neúspěch. Průkopník sice brýle sám dlouho nosil, ale časem si musel přiznat prohru. Prvním problémem Google Glass byla cena – lidí ochotných zaplatit 1500 dolarů za brýle nebylo dost. Pro nadšené uživatele se navíc vžilo poněkud nelichotivé označení „glassholes“.
Zákazníci na drahé hračce kritizovali všechno možné: od vzhledu přes pohodlnost nošení až po narušení soukromí, protože se s nimi daly nenápadně pořizovat fotografie a videa. V roce 2015 Google od neúspěšného projektu definitivně upustil.
O tři roky později vystoupil Brin v médiích s možná nejdůležitějším – a nejméně optimistickým – tématem své kariéry. Svůj pravidelný výroční dopis akcionářům zahájil dlouhým citátem z Charlese Dickense a vysvětlil, že i my dnes žijeme v době nekonečné inspirace a příležitostí, ale zároveň s tím přichází potřeba nesmírné rozvahy a odpovědnosti, protože technologie hluboce a neúprosně prorůstají do našich životů.
Předmětem varování byla umělá inteligence. Brin zdůraznil, že umělá inteligence je nejdůležitějším pokrokem v oblasti počítačů za jeho života, a položil veřejnosti závažné otázky. Jak ovlivní umělá inteligence zaměstnanost? Budeme schopni pochopit, co se děje pod kapotou softwaru? Jak bude umělá inteligence schopna manipulovat s lidmi? A jak zjistíme, zda je to spravedlivé a bezpečné?
„Potřebujeme odpovědnost, péči a pokoru“, uzavřel svůj dopis. Varování, která předložil, byla nepochybně dobře odůvodněná, ale opět chyběla sebereflexe: Google si nadále velmi pečlivě střeží i základní informace o tom, jak sám řeší etická dilemata. A známo není ani to, kdo zasedá v jeho etické komisi, co tato komise vůbec posuzuje nebo jak často se schází.
Výzva lidstvu, respektive odborníkům a odbornicím, aby se měli před umělou inteligencí na pozoru, je prozatím posledním velkým projevem Sergeye Brina. Není mu však ještě ani padesát let a po odchodu z vedení Googlu se pravděpodobně neodmlčel navždy.
